O FILMU
James Bond si sice záhy nakousne už třetí desítku svých tajných misí, primát mezi muži s povolením zabíjet mu však rozhodně nepatří. Stačily jen dva filmy a dva mistři svého řemesla (nezapomínejme na Douga Limana), aby se z Jasona Bournea stal nejobletovanější agent filmové současnosti. Jakkoliv nemá oficiální pověření od vedení CIA, ba naopak, je trvale naháněn jak zločineckými špičkami, tak i elitní osádkou špiónských organizací celého světa. Paradoxy ale k Bourneovi patří. Jako ten nejdivnější vnímám ohromný komerční úspěch Bournova mýtu, který si i přes nepopcornové (byť geniální) podání Paula Greengrasse zvládl schramsnout nejeden blyštivější blockbuster. Ludlumovská sága se tak dál utěšeně rozprostírá, a zatímco si Paul Greengrass zadělal na Oscara díky Letu číslo 93, Matt Damon znovu nabíral kila v posilovně, John Powell pozvolna rozmýšlel partituru a Tony Gilroy se opět pokoušel vylouhovat z předlohy ideální poměr mezi akcí a existenciálním dramatem, tak aby jej pan režisér následně mohl proměnit v nekonečnou jízdu s hlubším rozměrem. Kdo viděl druhého Bournea, jistě chápe. Netřeba pochybovat, že se do hry vrací nejen Damon, nýbrž i jeho blonďaté spoluhráčky (Joan Allen, Julia Stiles). Odliv mužských hvězd, způsobený Bourneovým umanutým „hledáním pravdy“, Greengrass snad vyváží nějakým tím sošným hereckým zjevem. O příběhu se zatím neví prakticky nic, jelikož Gilroy (tentokrát i v kooperaci s Tomem Stoppardem, českým rodákem a oscarovým scenáristou Zamilovaného Shakespeara!) chytře adaptuje z obstarožních kulis do dneška. Souboje Bournea s Šakalem, jenž prý tvoří kostru Ludlumova originálního „ultimáta“, se proto nejspíš nedočkáme. Strohé zdroje naproti tomu prozatím hovoří o zodpovězení posledních otazníků Bourneovy minulosti a o úprku před další zabijáckou mašinou, kterou na Jasonův hřbet nahodí vládní struktury. Příběhová mlha by neměla mást – to nejpodstatnější, od režie, hudby a scénáře až po Damonovu tvář, díky bohu zůstává.