Boxerských filmů nevzniká v ČR zase tolik, abychom si mohli dovolit některé z nich ignorovat. Vlastně se jedná o žánr, který je u nás zapsán mezi kriticky ohrožené druhy. Což je škoda, protože v americké kinematografii jde o populární a divácky vděčné snímky, ať už jde o sportovní životopisy (Zuřící býk, Fighter), sociální dramata (Wrestler, Million Dollar Baby, Válečník) nebo pohádky pro dospělé (Rocky III a IV). Není to ale jenom Hollywood, který nás zásobuje příběhy o hrdinech, co musí porazit nejen soupeře v ringu, ale často i mnohem nebezpečnější protivníky – vlastní démony, drogovou závislost nebo třeba prohnilý systém. Nedávný koprodukční film Tatami o íránské judistce je toho zářným příkladem. Naštěstí právě teď vstupuje do kin česlo-slovenský Bojovník, aby vybojoval pomyslné divácké zlato a ukázal, že boxerské snímky lze točit i v našich podmínkách.

Scénáristické trio Tomáš Dušička (Invalida), Vojtěch Frič (seriál Nádraží) a Tomáš Dianiška (Lítá v tom) se rozhodli neriskovat a vsadit všechno na absolutní klasiku. Bojovník je díky tomu příběhem o naprostém ztroskotanci, který přišel o úspěšnou sportovní kariéru, rodinu, svobodu a jakoukoli budoucnost. Olympionik a mistr Evropy v boxu Pavel „Hoff“ Hoffmeister (tradičně skvělý Milan Ondrík) ztratil v jednom jediném tristním okamžiku úplně všechno a po letech strávených v kriminále mu ze života zbývá jenom chlast, děvky (Hana Vagnerová) a marná snaha získat zpět svou rodinu, konkrétně dceru (Ema Klangová Businská) a vnučku (Mia Bankó). Ze sportu mu přitom zůstalo jenom ranní běhání po neutěšených industriálních brownfieldech, adekvátně symbolizujících jeho životní situaci.

A jak už asi správně tušíte, brzo se na scéně objeví promotér (Marián Mitaš), kterého napadne dát dohromady zápas bývalých hvězd a vydělat na tom slušný balík. Co na to hlavní hrdina? Odpověď samozřejmě dobře znáte. Bojovník je totiž film, který je poskládaný z těch největších klišé boxerských filmů. To by samo o sobě nemělo představovat žádný problém – vždyť většina sportovních dramat je o podceňovaných outsiderech, protože jejich cesta zpět na vrchol je to pravé divácké mojo, co činí tyto filmy tak atraktivními. Horší je, že Vojtěch Frič a Tomáš Dianiška coby režiséři nedokázali tyto stavební kameny poskládat do podoby fungujícího příběhu. Ten se jim někam ztratil ve všech těch tréninkových montážích a přemíře příběhových klišé.

Bojovník díky tomu vypadá, jako kdyby chtěl být současně O'Connorovým Válečníkem, Aronofskyho Wrestlerem a Stalloneho Rockym III. Tomu odpovídá skladba jednotlivých scén, kde nechybí takové klasiky jako přehnaně antagonistický protivník (rozkošně démonický Ján Jackuliak), vybydlený byt kdesi ve vyloučené lokalitě, flashbacky do pohnuté minulosti, hádky s dcerou, snaha navázat vztah s vnučkou, potřeba sehnat velkou sumu peněz, naznačená milostná linka s prostitutkou, sonda do hlubin hrdinových démonů, zdravotní komplikace vylučující zápasnickou profi kariéru, návrat do gymu, přemlouvání bývalého trenéra, aby hlavního hrdinu ještě jednou (naposledy!) trénoval atd. Je toho tolik, že by to vydalo na tři celovečerní filmy. Bohužel ani jedna z těchto dějových zápletek dost dobře nefunguje. Proč? Protože na to není v Bojovníkovi čas.

Děj uhání kupředu jako splašený a pomocí odpočítávání ukrajuje čas do finálního zápasu. Proto se víc než do hlubin lidských duší podíváme na nejrůznější sportoviště, kde probíhají všudypřítomné tréninkové montáže obou gerojů. Což je škoda, protože všechna nakousnutá témata jsou dostatečně zajímavá na to, abyste o nich chtěli vědět víc. Místo toho působí Bojovník až příliš jako karikatura boxerských filmů, kde se bez většího rozmyslu vrší jedna scéna za druhou. Mohl bych se to pokusit básnicky opsat tak, že Bojovník skládá poctu všem boxerským filmům, resp. boxerskému žánru jako takovému, ale nebyla by to pravda. Bojovník až příliš spoléhá na automatickou funkčnost jednotlivých stavebních kamenů, než aby je dokázal vytěžit a postavit z nich ucelený příběh. Takto nastavený autopilot bohužel v průběhu celé stopáže nebezpečně ztrácí výšku, až málem narazí na samotné dno.

Přehrajte si trailer To se naštěstí nestane především díky hlavnímu aktérovi Milanu Ondríkovi. Ten dokáže spolehlivě utáhnout prakticky jakýkoli film a Bojovník není výjimkou. Jeho životem těžce zkoušený „Hoff“ je dostatečně velký sympaťák na to, abyste mu celou dobu drželi palce, navzdory tomu, že ho scenáristé vrhají do tolika mlýnských kol, že by to semlelo i samotného Rockyho Balbou. Ondrík se z toho všeho snaží vyjít se vztyčenou hlavou, bohužel nedotažené dějové linky, málo prorostlé podhoubí mezilidských vztahů a velká přemíra postav ho zbavují možnosti slepit to celé dohromady do uvěřitelnějšího příběhu. Je tady ale ještě samotná sportovní stránka filmu a ta díkybohu funguje velice dobře! Veškeré to pocení, zvracení, hekání, vzpírání, skákání, boxování, kopání a zápolení je po řemeslné stránce natočeno velice slušně a zemitě, takže to adekvátním způsobem vtahuje diváka do děje. Díky tomu Bojovník málokdy ztrácí dech a pro fanoušky kontaktních sportů představuje zábavu na celých 123 minut, už jenom díky použitým Oktagon reáliím (včetně plejády cameí skutečných MMA zápasníků). Dobrý film to ale z Bojovníka samo o sobě nedělá.