Co by to bylo za český film bez Vágnerové, Hádka či Balzerové, že? Bojovník má však velmi daleko do klasického tuzemského poprcávání, neboť nás v srpnu v kinech čeká poctivá žánrovka opírající se o ty nejzásadnější propriety sportovního dramatu. Stárnoucí hrdina, jenž si musí ještě jednou navléci rukavice a naposledy se vrátit do ringu. Tuctovost z toho čiší, ovšem v rámci žánru jde o naprosto dostačující zápletku, která může bez potíží na povedený film vydat. Radost dělá také fakt, že za kamerou stál jeden z našich nejšikovnějších divadelních tvůrců Tomáš Dianiška, jehož režijní počiny pro Divadlo pod Palmovkou patří k tomu nejlepšímu, co pražská scéna nabízí. Sekundoval mu ostřílený producent Vojtěch Frič, takže zkušenost v kombinaci s mladou osobitostí. Největším lákadlem je však pro mě Milan Ondrík v hlavní roli utrápeného bojovníka. Jeho výkon v Otci už překonal hranice Česka i Slovenska a mít tenhle chlap trochu štěstí a hlavně jiné místo narození, Hollywood po něm hned sáhne. Ukázce by slušel jen o maličko lepší a přesnější zvuk či větší originalita a méně vyzrazování zápletky. Přesto se snad v létě můžeme těšit na další poutavý tuzemský počin.
