Životopisy moc rád nemám. Dost často totiž až příliš tlačí na pilu, mají přetaženou délku a hromada tvůrců a herců si bohužel myslí, že je důležitější, aby v jejich filmu bylo všechno „správně“, což mnohdy může filmaře a lidi před kamerou omezovat. I když spousta diváků paradoxně ocení to, že v hlavní roli žebrá o Oscara někdo, kdo vypadá jako jejich oblíbený malíř/básník/sportovec/obráběč kovů. Bez ohledu na to, že ho hraje dřevák a celé to je zábavné jak setkání s revizorem. Samozřejmě existují výjimky, ale řekněme, že tomuhle žánru se vyhýbám, protože většinou nenabízí moc nových nebo neokoukaných věcí. Bohemian Rhapsody na to jde trochu jinak. I když si nejsem úplně jistý, jestli to bylo dobré rozhodnutí. 

Bohemian Rhapsody: FOTOGALERIE

Když si přečtete oficiální text distributora, začíná větou „Film Bohemian Rhapsody je oslavou rockové skupiny Queen, jejich hudby a především Freddieho Mercuryho…“. A nekecá. Tohle není klasická biografie. Samozřejmě tu najdete všechno podstatné o tom, jak se kapela dala dohromady a jak Mercury svým hlasem, charismatem a naprostým koncertním nasazením uchvátil hudební svět. Jsou tu pochopitelně i scény, kdy vznikají slavné hity, gigantické koncerty i nějaké ty vyostřenější momenty mezi hrdiny, ale běžný životopis nedostanete. Bryan Singer a Dexter Fletcher, který toho prvního v průběhu natáčení nahradil, posílají do kina ódu na hudbu Queenů, na Mercuryho osobnost a na to, jakou dokázali vytvořit show. 

Především to celé chce být velkolepou podívanou, která umí v koncertních scénách totálně strhnout (běžte do kina s co nejlepším zvukem), je to svižně natočené a strašně rychle to šlape. Většina z nás asi Queeny na vrcholu nezažila, tvůrcům se ovšem povedlo přenést jejich energii do filmu tak, že začnete mít pocit, jako kdybyste na koncertu Live Aid stáli v první řadě a zpívali spolu s Freddiem. Je to dech beroucí, epické, energické a v mnoha momentech z toho mrazí v zádech. Ale celou dobu budete mít asi oprávněný pocit, že tu něco chybí. 

Pokud jste sledovali dění okolo příprav Bohemian Rhapsody, asi jste zaznamenali, že před pár lety měl hrát hlavní roli Sacha Baron Cohen, ale z projektu nakonec sešlo, protože tři zbývající členové Queenů nechtěli drsný životopis, který by ukazoval i ošklivou pravdu. A toho se evidentně drželi pořád, protože Bohemian Rhapsody se snaží být „fajn a příjemná“ zábava skoro až zuby nehty. Ani by tak moc nevadilo, že toho chce říct strašně moc a spoustu věcí jen nakousne a rychle od nich uteče. Dokud se na to dobře kouká, není moc důvod o tom přemýšlet. Jakmile však začnete, nejspíš zjistíte, že vám tam něco chybí. Film se vyhýbá téměř všemu nepříjemnému a negativnímu. Nejen že se tu Mercuryho smrtelná nemoc nakousne jen ve dvou scénách a moment, kdy mu jeho ego přeroste přes hlavu, není tak vytěžený, jak by si to asi zasloužil, některé z méně příjemných motivů a témat filmaři zcela cíleně ignorují. Přitom Mercuryho promiskuita, vztah s konzervativním otcem nebo podrobnější zkoumání toho, jak se vyrovnával se samotou, si přímo říkají o nějaké důkladnější zpracování. Ale tady nic z toho nedostanete. 

Popravdě nedivil bych se, kdyby za pár let vznikl další příběh o Queenech a Mercurym, který by k celé historii rockové legendy přistoupil střízlivěji a méně oslavně. Bohemian Rhapsody takovým filmem evidentně být nechce. Je spíš oslavou jednoho z nejvýraznějších zpěváků dvacátého století a kamarádství čtyř kluků, jimž se povedlo změnit hudební svět. Ale když se nad tím zamyslím, přesně tohle ten film sliboval, takže rozčilovat se, že jde zrovna touhle cestou, je podobně pitomé jako být naštvaný, že v nové komedii Adama Sandlera jsou málo propracované charaktery hrdinů. 

Ale i kdybyste s ním přeci jen měli mít problém, pořád tu jsou věci, co si zaslouží pochválit bez ohledu na to, jak moc vám Bohemian Rhapsody sedí, nebo ne. Svižnou režii už jsem zmínil, samozřejmě však nejde zapomenout na herce. Rami Malek se nejspíš může těšit na spoustu nominací a cen, protože jeho Mercury by snad ani nemohl být opravdovější, ať už na pódiu, při divokých večírcích nebo v umírněnějších scénách. A ačkoliv mají všichni kolem něj výrazně méně prostoru, každý dostane alespoň jednu scénu, kterou si může ukrást pro sebe a zbytek času alespoň vypadají téměř dokonale jako opravdoví Queeni. 

Přehrajte si trailer Jako fanda musím říct, že byla sakra radost se na to dvě hodiny koukat. Pokud ovšem mezi fanoušky nepatříte, čekejte solidní řemeslo, ale nic moc navíc. Na druhou stranu je evidentní, že Bohemian Rhapsody vzniklo především pro ty fanoušky… Sami si rozhodněte, jestli tenhle přístup oceníte.