Možná jste si toho ani nevšimli, ale Bohemian Rhapsody se v tichosti doplazilo přes hranici devíti set milionů vydělaných dolarů. Muzikálová biografie za 52 mega má na kontě přesně 903 milionů a sluší se před ní (respektive před její marketingovou brilancí) hluboce smeknout. Slavná kapela vzala kontroverzní příběh svého zesnulé frontmana, vyndala z něj drtivou většinu kontroverze a prodala ho světu jako energickou hudební pohádku, u níž se v kinech houfně vzlykalo. Z hollywoodského úhlu pohledu je to absolutní triumf, jenž navíc korunovala výhra čtyř Oscarů. Je však správné mávnout rukou nad tím, že nám Queeni dost často kecají?

Za sebe v první řadě říkám, že se zas tak převratná palba nekoná. Bohemian Rhapsody je jasně nadprůměrná žánrovka, jíž často kazí problematická dvourozměrnost postav. Zároveň však nejde popřít, že jde o chirurgicky vysoustružený popcornový zážitek, který si hraje s diváky snad ještě lépe než marvelovky. Na jedné straně ti nejzarytější fandové Queenů nadávají, že film vynechává spoustu zásadních věcí a dost brutálně míchá nejdůležitější události Freddieho života. Na straně druhé má ale Bohemian Rhapsody takový drive a osudový dopad právě díky tomu, že se nikdo nebabral s realitou a scénář se psal podle toho, aby dramatický oblouk mocně gradoval.

Biografie Queenů mi v tomhle směru přijde jako trochu zlomový film… nebo spíš jako návrat ke starověkým eposům, jež ikonizovaly své hrdiny bez ohledu na nepasující „detaily“. Problém je samozřejmě v tom, že máme o Mercuryho životě kupu informací, které jsou v rozporu s jeho filmovým podáním. V jádru mi to ale přijde stejné jako řešit, že Balian z Království nebeského udělal tohle a tamto jindy a jinak, a proto si Ridleyho epická řežba automaticky zaslouží palec dolů.

Ano, sahám až pro takhle divoké přirovnání. Umělecká licence podle mě znamená, že můžete vzít základy hrdinova života a krapet si pohrát s časovou osou, aby vám z toho vypadl co nejnapínavější a nejlepší příběh. A i když je to zrovna tady zavrženíhodný kalkul, který bolí o to víc, že známe detaily z jeho vývoje (hlavní role se měl ujmout Sacha Baron Cohen, ale Queeni zamítli jeho drsnější verzi Freddieho a celé kapely), výsledný produkt ze změn těží tak ohromně, že by bez nich zřejmě nebyl zdaleka tak silný.

Zkrátka a dobře vznikl vzácný příklad crowd-pleaseru, u něhož bych řemeslnou virtuositu s klidem nechal přebít zamíchaná fakta. Leccos tedy mohlo proběhnout jinak, právě tahle verze Freddieho příběhu ale dokáže maximálně strhnout a krásně dojít k oslnivému finále, jež patří mezi nejlepší filmové sekvence posledních let. Buďme rádi, že takhle prokletý film nakonec dopadl tak dobře. Hollywood už ty vyčerpávající pohádky zase tolik neumí a je fajn, že jednu nadmíru povedenou žene dopředu zrovna hudba od Queenů. (8/10)

Od bonusů Bohemian Rhapsody jsem čekal to samé, co od bonusů Rogue One – tedy naprostou ignoraci zákulisních problémů. A víte co? Modrý disk splňuje tahle očekávání tak důkladně, že se na něm neobjeví žádný režisér! Přesně tak, po vyhozeném Bryanu Singerovi není ani vidu, ani slechu (jeho jméno zahlédnete jen na klapce, když dobře pauznete asi půl vteřinový záběr – HA!), a to samé platí pro Dextera Fletchera (Orel Eddie, Rocketman), který film dotáčel a dost nejspíš i stříhal.

Všechno tak stojí na hercích, producentech a samotných Queenech, a dobrá zpráva je, že vystříhání Singera i Fletchera brzy přestanete řešit. Dvacetiminutová prodloužená verze Live Aid (se všemi šesti písněmi) je totiž logicky nepotřebuje a zbylá hodina bonusů, která se skládá ze tří velkých (a česky otitulkovaných) featurettů, je vcelku našlápnuta i bez nich. O čem přesně jsou? O Malekově proměně ve Freddieho, o Queenech a o natáčení filmové verze Live Aid. Ve všech třech případech se přitom jedná o nadprůměrné výlety do zákulisí, jež jsou sice stejně sluníčkové jako samotný film, ale vítaně nešetří detaily a vlastně je zhltnete se stejným zaujetím jako celovečerák, jemuž dělají společnost.

Blůčko Bohemian Rhapsody bych tedy s klidem doporučil každému, kdo si v kině spokojeně podupával a rád si to zopakuje doma. Pachuť z pozadí celého vývoje a z natáčení přežívá dál, výsledný film se však jednoduše povedl a bonusy jsou na tom podobně. Uvidíme, jak se bude filmový svět za Bohemian Rhapsody ohlížet za pár desítek let. Podle mě ale přežije spíš strhující zážitková hodnota, než aby se řešilo, že si Queeni postavili jednostranný pomník, z jehož výdělků budou rozmáchle žít ještě jejich pravnoučata.

Obraz: 2.39:1 1080p (MPEG-4 AVC)
Zvuk: DTS-HD MA 7.1 anglicky, DD 5.1 česky
Titulky: české
Datum vydání: 6.3.2019
Cena: 268,- (DVD), 448,- (BD), 628,- (BD v Digibooku), 788,- (UHD BD + BD)

Za zapůjčení disku na recenzi děkujeme společnosti Filmgame.