O tom, že v téhle recenzi nemůžu vyhrát, jsem si udělal jasno zhruba před čtvrt rokem, když celá marketingová mašinérie nabrala vyšší otáčky. Buď film pochválím a budu za komiksového fanboye, který se podobně jako u Muže z oceli nechal oslnit snyderovskými zpomalovačkami a destruction pornem, nebo ho utřu a budu za hatera, nebo ještě hůř za oběť pečlivě konstruovaného hypu. A tak jsme se rozhodl to nijak neřešit a případně jen odrážet útoky zbytku redakce, která má na aktuální tvůrčí tým za filmovým DC univerzem pifku právě od Muže z oceli. Toho totiž pořád žeru a mám pocit, že tam Snyderovi vyšlo na jedničku přesně to, co ho nyní posílá k zemi už v prvním dějství.

Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti: FOTOGALERIE

Muž z oceli totiž funguje. Rozhodně ne díky Cavillovi v hlavní roli, ten tu plní roli mimozemského svalu a vyprázdněné ikony, do níž se projektuje jak mentorský Russell Crowe, tak zákeřný zlosyn v podání Michaela Shannona. V obou případech dobří herci, kteří by dodali hloubku i telefonnímu seznamu. To pak člověk ani neřeší, že se celý ten origin v zásadě odehrává ve zrychleném tempu, paradoxně však za hojné účasti Snyderova slow-motionu. Během jediného filmu tak stihneme vyrůstání, setkání s Lois Lane i vypořádání se s kryptonskými resty. Jako by Warneři už už chtěli mít Justice League na talíři a dohnat Marvel, který pozlatí, na co sáhne. Jenže kdo bezhlavě utíká, ten dřív nebo později zakopne. Podle mnohých si studio rozbilo ústa už s Mužem z oceli, ostatně finančně ani kriticky opravdu ohlasů nejúspěšnějších marvelovek nedosáhlo. Přesto Snydera zapřáhlo do okamžitého sequelu a coby trumf vytáhlo souboj svých největších komiksových es.

Batman vs. Superman tak nabízí maximalizaci komerčního potenciálu. Cavill coby znovuoživený Clark Kent a osvalený Ben Affleck coby Bruce Wayne, vezoucí se stále ještě na vlně úspěchu nolanovské trilogie. Když to zadáte do účetní kalkulačky, musí vám z toho vylézt rovnou miliarda, no ne? Potíž je v tom, že film od prvních minut nevypadá, že by měl o nějaký duel zájem. Vypadá to, že název a konflikt jsou tu jen proto, že o téhle bitce z pera Franka Millera fanoušci často mluví a řeší, jak vlastně může rytíř z Gothamu sejmout nesejmutelného syna Kryptonu. Je to klasické hospodské "kdo by vyhrál ve rvačce...", splněný sen komiksových geeků. A zároveň jejich největší noční můra.

Filmová adaptace téhle myšlenky má totiž na každém kotníku hned tucet koulí, takže ani není divu, že se během první hodiny nehne z místa. Na základě kritiky finále prvního filmu se Superman potácí v depresích, protože když kácel Metropolis, padalo moc třísek. Právě v troskách velkoměsta našel svou nevraživost i Bruce Wayne, když mu souboj Supermana se Zodem pohřbil půlku zaměstnanců. A pak je tu ještě tajemná amazonka v pozadí, pár divných nadlidí ve složkách Lexe Luthora a... no vlastně je tu i Lex Luthor. Jenže jsou to všechno jen duté figurky, deklamující ještě prázdnější dialogy. Lepší a angažovanější herci by z toho možná udělali větší divadlo, ale Crowe a Costner, ač sami patří často do druhé ligy, tu bolestně chybí.

Cavill a Affleck totiž svou duševní strhanost hrají povrchně, Gal Gadot je jen okrasná dřevina a Eisenberg hraje v zásadě jen morálně ohnutější verzi Marka Zuckerberga ze Social Network. První půlce filmu tak zoufale chybí drajv, takže všechny ty kostrbaté oslí můstky působí neobyčejně školácky a většina dialogů je odříkána tak rutinně, že v pozadí tušíte čtecí zařízení. Eskalace konfliktu mezi Kentem a Waynem je spíše vysněná, Lois Lane si jede to svoje a Gal Gadot se v civilu jen párkrát mihne, aby v závěru zachránila situaci. O její postavě se nic nedozvíte, ale pořád má mnohem, mnohem větší roli než zbytek potenciální Justice League (Cyborg, Aquaman), který je nám představen s neohrabaností neschválených skečů ze Saturday Night Live. Jako by Snydera znovu poháněl bič studia, které se snažilo do dvouapůlhodinového filmu nacpat úplně všechno. Místo toho, aby byl snímek opravdu jen a jen o duelu dvou superhrdinů a jejich pohnutkách, cpe se nám sem pod tlakem Luthor a jeho velká kryptonská konspirace a spousta dalších motivů, z nichž mnohé přicházejí nečekány a nezvány. A Snyder si s nimi vůbec neví rady.

Další důkaz, že honění se za Marvelem a dohánění restů je cesta do pekla.Než se to začne v poslední hodině řezat, máte pocit, že sledujete nějakou nepříliš dobře sestříhanou koláž typu "v minulých dílech jste viděli". Kdybyste z prvních devadesáti minut libovolnou desetiminutovku vystřihli, film bude plus mínus pořád dávat stejně matný smysl. Zejména Luthorovo počínání často nedává smysl, nebo je alespoň před divákem tajeno, aby si nedal dvě a dvě dohromady příliš rychle. Přes veškerou snahu je ale scénář stejně banální a průhledný jako Snyderův režijní styl. Zručný klipař prostě roboticky konstruuje scény, jež jsou mu předkládány, aniž by nějak řešil jejich dramaturgii nebo dokonce posloupnost.

A to vadí. Zatímco Muž z oceli si díry v chronologii mohl dovolit, protože v zásadě poněkolikáté vyprávěl původ Supermana, který zná každé malé dítě, tenhle netopýro-kryptonský duel si přeci jenom zaslouží trochu vysvětlení a motivace. Obojí tu však chybí, přičemž scenáristé přidali oproti komiksové předloze další vrstvy a vše korunovali záporákem z úplně jiného sešitu, který má všem hrdinům na scéně konečně zatopit. To je další důkaz toho, že Snyder buď ztratil soudnost, nebo couvnul před studiem. Jeho nastavené finále je totiž jako kdybyste spojili třetího Iron Mana, druhé Avengers a Občanskou válku do jednoho filmu a tvářili se, že ty změny nálad a emoční sinusoidy většiny postav působí v rámci jediného filmového celku uvěřitelně.

Obávám se ale, že tohle nikdo při natáčení neřešil. Hlavně, aby se to na konci všechno seřezalo. Moje dvanáctileté já se někde hluboko uvnitř hodně těšilo nejen na bitku Batmana se Supermanem, ale i na to, co mělo následovat. A dostal jsem skutečně takové to "all you can eat", ze kterého se z kina vypotácíte malátní a s bolavým žaludkem. Neberte mne špatně, řemeslo Snyder pořád zvládá, a dokonce i ten nenáviděný digibordel je poměrně přehledný a má svou dynamiku. Jenže jsem se toho opravdu přejedl - taktická bitka Netopýra s první ligou z Kryptonu je příliš zbrklá, než abyste si užili Batmanovy taktické pasti, nástup Wonder Woman je nenadálý a o Dianě jako postavě nebo o jejích schopnostech se nic nedozvíme.

A hlavní bubák z pera Lexe Luthora? Toho všichni moc dobře známe, ale tady je degradován do pozice anonymního Hulka, který funguje tak, jak se to zrovna scenáristům hodí. Chvilku mutuje a zvětšuje se, chvilku barevně bliká a sálá z něj energie, ale vůbec nezjistíme, proč a po kom jde, jaká je jeho oblíbená barva nebo motivace. Je to zkrátka finální boss jak z videohry osmdesátých let. Přišel, aby ho hrdinové sejmuli a utužili nová pouta. Osudovost nulová, Clark i Bruce jsou dva nemluvní paňácové, ke kterým toho moc necítíte. Jeden je v podstatě nesmrtelný, ten druhý má hračky, jež ho dostanou z jakéhokoliv průšvihu. Ani humor, ani drama tu nejsou, aby vás od téhle banální a předem jasné premisy odklonily, a tak se po deseti minutách zápasu rozhodnete, že vás vlastně příliš nezajímá, jestli padne těch gólů pět nebo deset. A dojdete si pro popcorn, protože vám nemá co utéct.

Ne, z toho sálu jsem samozřejmě neodešel, takže jsem mohl jen sledovat, jak Warneři tápou, když se snaží dát fanouškům to, co podle průzkumů chtějí vidět. Snímek je tak zčásti nepříliš přesvědčivou přípravkou na budoucí týmovky, zčásti jakýmsi best of, spíše souhrnem rádoby ikonických momentů, než fungujícím dějem. A nijak nepomáhá ani to, že Snyder ty strojené výjevy dvojitě podtrhuje svými zpomalovačkami a patetickými záběry na odskakující nábojnice nebo vlající pláštěnky. Ano, kouká se na to dobře v třicetivteřinovém spotu, ale 150 minutový videoklip bez vnitřní logiky už je trochu přes čáru.

Opravdu jsem doufal, že to po vzoru Watchmenů v sobě Snyder najde, ale přednost dostala varianta pískoviště, kdy dal režisérovi někdo příliš peněz a volnosti. Ono to přitom v té závěrečné hodince začne připomínat docela svižný, i když po hříchu hloupý, komiks s velkolepým rozpočtem. Jenže i kdyby se ten úvod pokrátil o třicet minut, stejně by celé to naroubování na závěr prvního filmu působilo nepatřičně a stejně tak by nikdo nefandil vztekajícímu se Affleckovi a váhavému Cavillovi. Někdo si prostě u Snydera objednal tříhodinovou nolanovku a ten naivka na to kývnul, přičemž se pokusil natáhnout tu levnější a ukecanější ze tří částí filmu. Samozřejmě zároveň tu, ve které je po tvůrčí stránce nejslabší.

Přehrajte si trailer Mohl bych to tu ještě rozebírat poměrně dlouho, ale to bych vás buď uspal stejně jako zmíněné první dějství, nebo bych prozradil identitu toho bubáka v závěru, což se mi vlastně ani moc nechce. Ne že by to překvapení nějak měnilo pohled na celý film, ale zdá se, že pro Snydera je jen záminkou k návratu do hřejivé náruče destrukčních ohňostrojů, ve které se cítí bezpečně. Záminky tu vůbec okatě a beze zbytku nahradily zápletky... a skoro Goyera a Terria podezírám, že v tom při sepisování scénáře neviděli rozdíl. Nejhorší ale je, že ty akční scény jsou bez jiskry a nápadu - vzhledem k investovaným penězům to lze přičíst buď únavě tvůrčí, nebo mnohem spíš nedostatku času na cokoliv. Další důkaz toho, že honění se za Marvelem a dohánění restů je cesta do pekla.

Tolik k všeobecnému zklamání nad výsledkem. Popravdě se děsím při představě, že se někde na horizontu objevuje dvojitý chod v podobě Justice League, servírovaný stejným tvůrčím týmem. Moje vnitřní dvanáctileté já má sto chutí před takovým nášupem někam zdrhnout. Mistrovství světa ve hře na schovku začíná právě teď a nejočekávanějším DC komiksem se s okamžitou platností stává Lego Batman.