Wow!

První, obecný odstavec napověděl, na hvězdičky jste se už pravděpodobně podívali, takže nejspíš nemusím dodávat, že pověst nelže. Temný rytíř skutečně je nejlepší comicsovou adaptaci vůbec, bez ohledu na pionýrské zásluhy Supermana i kvality Spider-Mana 2 či Burtonova Batmana. Což, jak známo, neříkám z pozice zatvrzelého fanouška série, ale právě naopak jako člověk, který považuje Batman začíná za jeden z nejpřeceňovanějších filmů posledních let (po tolika flamech v diskuzích na to muselo dojít), za snímek, který opil diváky originálním konceptem, tedy „superseriózním“, realistickým a civilním pohledem na comicsovou mytologii, a ti mu pak blahosklonně odpustili unylou Katie Holmes, nepřehlednou akci, jalovou automobilovou honičku, nulové milostné jiskření mezi ústřední dvojkou, balast kolovrátkové a jednovrstvé psychologie i matné záporáky (znuděný Liam Neeson, šklebící se Ken Watanabe a chlápek s pytlem na hlavě... no kde to jsme?).

Fandové tyhle výtky neradi slyší, ale Christopher a Jonathan Nolanové jako by se podle nich opravdu zařídili: Už ve fázi preprodukce posílili herecký tým o Maggie Gyllenhaal, díky čemuž je i vyvrcholení milostné linie asi nejemocionálnějším momentem Temného rytíře. Padouši jsou elitní – nikdo není slavnější než Joker a nikdo nebyl odvážněji stylizovaný než Two-Face (a zjeví se i chlápek s pytlem na hlavě). Od sebetrýznivého psychologizování bratří Nolanové upustili úplně, takže Batman už nepůsobí jako zdeptaný chlapík, jehož nejoblíbenějším místem na Zemi je pohovka u cvokaře. Co souboje muže proti muži? Najednou to jde i přehledně! A automobilová honička? Ta je kolosálním zlomem v celém filmu, po němž pravděpodobně pochopíte, že se na plátně odehrává něco jedinečného.

Způsob, jakým se silnicemi Gothamu provalí Batmobil, několik dodávek, kamion, policejní auta a samozřejmě i Netopejrova motorka, přesně vystihuje komplexnost Temného rytíře. Zpozorujete v ní popcornovou efektnost, Christopher Nolan|Nolanův těžkotonážní přístup k akci, ale i nebývalý vnitřní náboj, kdy se Temný rytíř definitivně mění ve spletené drama čtyř mužů – Batmana, Harveyho Denta, Jokera a komisaře Gordona. Silniční inferno vás navíc katapultuje do trochu jiného Gothamu: do města zmítaného chaosem. Byl-li Nolanův první Batman pohledem pod kůži nejistého Bruce Waynea, je Temný rytíř právě pohledem pod kůži nejistého Gotham City. Jokerovy násilné akce do něj vnášejí čím dál tím větší nervozitu, čímž se film mění z poklidné kriminálky o mafiánech v mrazivý pohled na ochromenou metropoli.

Joker není středobodem filmu ani tak kvůli svým maniakálním výstupům (a Ledgerovu výkonu), ale právě díky Nolanově schopnosti zachytit tísnivou atmosféru, marnost, beznaděj a ubíjející vědomí, že Joker je vždycky o krok napřed. Tenhle magor své vyšinuté plány nerealizuje z nějakých silných vnitřních pohnutek, ale jen tak pro zábavu, což Batmana neuvádí do dvakrát dobrého rozmaru. Tím spíš, když Jokerovi jeho show stále a stále vychází. Pokud je zjizvenec s make-upem a rozmazanou rtěnkou na scéně, svým poblázněným šaškováním spíš baví, když ale ostatní postavy čelí jeho plánům, zatímco on se drží v ústraní, působí spíš jako nezastavitelné zlo, skličující celé město. Joker je Hitlerem comicsového světa, za nímž zůstává neskutečná a ve své podstatě iracionální spoušť.

Srovnávat původního a dnešního Jokera je proto ošemetné. Nejde totiž ani tak o to, nakolik jiné měl Jack Nicholson líčení, jak bezuzdně křepčil a tajtrlíkoval, ale o to, že Ledgerův Joker dokáže opravdu srazit na kolena celý Gotham. Změnit jej v místo, kde byste nechtěli bydlet, a sám sebe vykovat v záporáka, který by už neměl napříště kladným postavám lízt do cesty – jinak je totiž zcela vyčerpá. Nicholson takovou moc v Burtonově barvitějším, ale i povrchnějším Batmanovi získat logicky nemohl.

Krása Temného rytíře tkví v tom, že onen chaos a nervozitu Nolanové nevyjadřují doslovně, ale tahají je z tísnivé atmosféry, do které je zahalena dějová linka. Ta překvapí svým rozmachem, zvraty, plejádou odvážných řešení a dramatických vrcholů, které letos jen tak něco nepřebije. S každou další minutou navíc příběh nabírá na intenzitě, aby brilantně vygradoval ve dvojnásobném finále. Nolanové se přitom vyrovnali jak s nadstandardním počtem postav, tak s nutností podřizovat se comicsové mytologii, s nutností upravovat ji tak, aby zapadala do „reálného“ Gothamu (postupný přerod Harveyho Denta je napsán geniálně!), i takhle komplikovanou a nakonec i mohutnou konstrukci se jim ovšem podařilo nejen udržet, leč rovnou vypilovat ve strhující výsledek.
 
Právě kvůli Nolanům by mi přišlo, to přiznávám, trochu unfair, kdyby všechnu sladkou smetanu slízl nebožtík Heath Ledger. Jeho kreace samozřejmě utkví. Odvíjí se od ní celý snímek, vždyť její podstatou je zastiňovat všechny okolo. Ledger si pro Oscara opravdu kráčí, už proto, že tahle role je oscarová ze své povahy – tlačí herce do popředí, nutí jej měnit fyzický vzhled a stahovat si svou extravagancí veškerou pozornost na sebe. Prostě ten typ okázalé exhibice, za které se udělují zlaté sošky (vzpomeňte na Vůni ženy, Capoteho nebo Posledního skotského krále). Ale úplně stejně si zaslouží fanfáry Aaron Eckhart, přihrávači ve vedlejších rolích (znovu mezi nimi malinko zaniká jen Gary Oldman jako komisař Gordon) a, pochopitelně, i Christian Bale. Je dalším plusem pro Temného rytíře, že Batman pod řáděním padouchů nezanikl, naopak se znovu stane idolem malých kluků. Nerýpe se donekonečna ve svém podvědomí a neanalyzuje slovo „strach“, naopak má cool hračky, má sexy ženy a má i tvrdý pravý hák. Prostě takový Iron Man bez machistických průpovídek, zato s podmanivou životní story.

Temný rytíř je prostě perfektním blockbusterem a rozhodně nejlepším filmem prvních sedmi měsíců tohoto kalendářního roku. Na tváři mi vyvolal takový ten přiblble nadšený úsměv, který umí vykouzlit jen filmy lavírující na hraně absolutního mistrovství. A jsem si jistý, že slogan „Let's put a smile on that face!“ zabere v tom samém smyslu na 99% dalších diváků. Jasně, i oni uvidí pár chyb a chybiček (namátkou: Joker toho za film stihne narafičit víc než tucet běžných záporáků, postavy mafiánů jsou v podstatě zbytečné, na konci Nolan malinko vyměkne apod.), to ale vypovídá jen o nesmyslnosti jeho postavení na IMDb. Ne o hvězdičkovém hodnocení. A stejně tak ne o nadšení, které bude okolo Netopýřího muže vířit ještě pěkných pár týdnů. Po zásluze.
 
Těším se na trojku.

P.S.: Tímto děkuji Adrianovi, Kristýně, Paule, Shushikovi a celé Slovenské republice (vyjma manželů Jakubiskových) za zkrácení čekání. :-)