Už dlouho říkám, že je Batman zdaleka nejtvárnějším superhrdinou. Na jedné straně si z něj můžete dělat srandu jako šedesátkový seriál, filmy od Schumachera nebo Lego animáky. Na druhé pak jde pojmout vážně jako v klasikách od Burtona nebo Nolana. Matt Reeves se rozhodl, že po Snyderově úkroku ke sci-fi vrátí Batmana ke kořenům, tedy do sféry pořádně temné krimi. A není nejmenších pochyb o tom, že jeho odvážný tah vyšel.

Jak si možná pamatujete, režisér Války o planetu opic se Batmana ujal v únoru 2017, jeho vizi jsme tak vyhlíželi dlouhých pět let. Točilo se přitom až od ledna 2020, čímž chci zdůraznit, že Reeves mohl (společně s Peterem Craigem) piplat scénář bezprecedentní tři roky. Warneři celou dobu jen poslušně čekali, až bude potřeba další kus dvousetmilionového rozpočtu – a následně asi kroutili hlavou nad tím, že nepadne na klasické trikové orgie.

Batman: FOTOGALERIE

Reeves totiž (podobně jako Nolan) hodlal Batmana usadit do světa, kde jsou zkorumpovaní policisté a vlivní gangsteři málem větší hrozbou než nějací superpadouši. Odhodlaně ale šel ještě o krok dál, takže zapomeňte na bizarní postavy, lehce přepálené zápletky a Batmobil, jenž disponuje kulomety nebo boří zdi. Kdepak, tentokrát jsme v tom nejpřísněji realistickém světě a u příběhu, který by v podstatě fungoval i bez Batmana.

Je to dobře, nebo špatně? Jak se to vezme. Reevesova novinka, v níž Bruce Wayne loví psychopatického Riddlera, parádně těží z atmosféry, která záměrně připomíná Sedm (skoro pořád tu prší!). V mnoha ohledech pak má film ještě blíž k Zodiacovi, čerpání z Fincherových klasik však logicky vede k tomu, že máte u řady scén pocit „tohle už jsem někde viděl a bylo to o něco lepší“. Pro patnáctiletého klučinu, jenž s thrillery o sériových vrazích ještě neměl tu čest, půjde o famózní zjevení. Starší diváci ale jednoduše budou vědět, co se zhruba bude dít a kam to povede, což novému Batmanovi lehce podráží nohy.

Tříhodinový epos, v němž vás Reeves provede hlavně gothamským podsvětím, pak má ten samý problém ve scénách s mafiány. Všechno je tu prvotřídně natočené i zahrané, jenže to (na rozdíl od originálněji sestavených nolanovek) působí až moc povědomě. Nový Batman soustavně naráží na strop toho, co může v jasně nalajnovaném pojetí předvést, a Reeves jen málokdy vytasí opravdu nečekaný trumf.

Možná jím měl být mix těchhle dvou rovin, jež se neustále prolínají a doplňují. Nový Batman ale spíš působí jako dva filmy v jednom a unikátnost tohohle řešení je občas přítěží, jelikož postavy třeba na dlouho mizí a vrací se až ve chvíli, kdy se skáče zpět do jiného žánru. I kvůli gigantického stopáži pak zamrzí také to, že Gordon příliš nezaujme, Penguin má (předem avizovaný) nedostatek prostoru a Alfred je ve filmu tak málo, že nestihne mít nějaký zásadnější dopad.

Ehm… a kde jsou ta slíbená pozitiva? Zřejmě už vám došlo, že jsem strategicky začal tím, co se nepovedlo, aby mohlo dojít na mocný finiš. Většina výtek totiž bledne vedle toho, jak těžkotonážní a vypiplaný zážitek máte před sebou. Reeves vrátil Batmanovi jeho zaryté odhodlání a ponořil ho do nefalšované deprese, z níž prostě není cesty ven. Jeden monolog o beznaději a nesmazatelných jizvách střídá druhý a vy se bezmocně propadáte do Gothamu, v němž může i ten nejstatečnější hrdina jen mlátit náhodné podržtašky. Všechno důležité Batmanovi protéká mezi prsty, tajemství vylézají na povrch sakra neochotně a šanci na lepší zítřek přináší jen nevyzpytatelná servírka s nebezpečným plánem.

Ano, řeč je o Catwoman, která je asi tím nejzajímavějším, co film nabízí. Zoë Kravitz z předlohy opravdu vyždímala maximum a stvořila sebevědomou i zranitelnou femme fatale, která by pobláznila i nejsmutnějšího noirového detektiva. Právě její scény dodávají Batmanovi náboj, jenž žádná předchozí inkarnace neměla, protože Selina Kyle operuje se zarputilostí těch neschopnějších a nejsvůdnějších bondgirls. Její vztah s temným rytířem je vlastně živou vodou celé zápletky a můžete vzít jed na to, že budete mít na konci filmu stejně zamotanou hlavu jako on.

O co se Batman opírá dál? Samotný Robert Pattinson je podle očekávání jistotou, jíž v kostýmu věříte každou tvrdou ránu a každý odhodlaný pohled. Bez netopýří kápě je to s ním maličko složitější, protože Bruce Wayne nemá tolik prostoru, nemůže se opřít o prokreslenější dynamiku s Alfredem, a jelikož nejde o origin, nestihne vám pořádně přirůst k srdci. Odosobněnější hrdina je ale bezesporu záměrem a Batmanův dějový oblouk je krystalicky jasný i bezchybně nosný.

No a to nejlepší nakonec – akční scény. Hned první střet u nadzemky, kde Batmanův příchod signalizují okované boty (geniální!), vám vytře zrak absolutní dotažeností a vítaným důrazem na přehlednost. I když se snad veškerá akce odehrává za tmy, vždycky přesně víte, kdo od koho inkasoval ránu a jak moc ho to bolelo. Později Reeves vytáhne třeba parádní intermezzo se samopaly nebo fenomenální honičku s Penguinem, a kdykoliv začnete nabývat dojmu, že Batman nemůže šlápnout vedle, schopný režisér pod vámi nemilosrdně podtrhne koberec.

Debut mladého temného rytíře je tak nefalšovaným svátkem pro všechny, kdo už mají plné zuby digiorgií a vítají přízemnější pojetí borců v kostýmech. Matt Reeves sice nenabízí dějově převratný film a vysázel toho na šachovnici až moc, z hlediska kinozážitku se však jedná o pohlcující a často drtivou podívanou, která umí zrychlit i zpomalit přesně v těch správných momentech. Skvěle tu fungují i na míle vzdálení padouši (Paul Dano a John Turturro se ve svých rolích opravdu našli) a vůbec mám pocit, že Reeves poctivě splnil všechno, co nasliboval. Už aby tu byla dvojka, do tohohle krutého světa se totiž s chutí okamžitě vrátím.