Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Zodiac | 2007
csfd  imdb
US premiéra: 02.03.2007
CZ premiéra: 07.06.2007
režie: David Fincher
hrají: Jake Gyllenhaal, Mark Ruffalo, Robert Downey Jr., Brian Cox

Zodiac: Recenze


ikona
 

Čas od času si říkám, které filmové období bylo nejlepší. A čas od času si říkám, který typ filmů je nejlepší. A ještě se taky občas sám sebe ptávám, který režisér je nejlepší. A odpovědi?

Mnohé současné filmy jsou příliš čisté a uhlazené, chybí jim špína, v obraze i v příbězích, tvářích i charakterech postav. Nejkrásněji špinavé filmy se točívaly od konce šedesátých let do poloviny let osmdesátých. Zodiac se odehrává od roku 1969 až do roku 1980-něco. Atmosféra těch období je v něm vystižena dokonale. První bod.

Za esenci filmovosti přese všechno mé nadšení pro pohyb a výtvarné kvality obrazu pokládám vypravěčský tah, schopnost vtáhnout diváka do děje. Jak to udělat nejlépe: dosadit jej na pozici „detektiva“, kdy chce vědět víc a spřádá plány a hypotézy společně s hrdiny, anebo jej dosadit na pozici oběti, kdy se cítí stejně ohrožen jako figura na plátně a přeje si, aby přežil. Proces sledování se stává symbolicky otázkou života a smrti. Zodiac podává pátrání po masovém vrahovi ze tří prolínajících se perspektiv: policejního detektiva, novináře z černé kroniky a karikaturisty ze stejných novin, který nemá s případem nic profesně společného, jen umí dobře luštit kódy a má fenomenálního pamatováka. Jak napovídá reklamní slogan filmu, existuje víc než jeden způsob, jak ztratit život kvůli vrahovi. Propadnout sledovatelské vášni se nemusí vyplatit. Naštěstí jsou hrdinové přece jen vyždímanější než divák. Každopádně podobně silný maniacký pocit z toho, že musím být na straně hrdiny, který dělá to, co nikdo v jeho okolí nechápe, jsem měl naposledy u Blízkých setkání třetího druhu. (Mimochodem, krásně špinavý snímek.) Zodiac coby vrah i film nás drží pěkně pod krkem celé dvě a půl hodiny a my nevíme do poslední minuty, jestli odhalíme jeho masku. Druhý bod.

A už zbývá jen ten režisér. David Fincher. Uznávám, že existují vizionáři a „hledači hloubek a duchovních výšin“. Jistě, ale to jsou spíš básníci, kteří náhodou používají film k jiným účelům než k vyprávění. Jsou vzácní, měli by být chránění, ale nikdy nevíte, jestli od jejich nového filmu můžete čekat nirvánu, anebo frustraci z toho, že se múza nedostavila. Pak jsou tady techničtí fachidioti, kteří neumějí vyprávět, ale báječně ovládají techniku a vyhovují tím celkovému strojovému modelu kinematografie a studiového systému. (Michael Bay jest jejich králem.) Pro mě jsou režiséry par excellence ti, kteří ovládají jak techniku a organizaci natáčení, tak umění vyprávět, umění vybrat si netriviální téma a odvahu dotáhnout to všechno nekompromisně do konce. Nemusím jejich filmy považovat za poetické a hlubokomyslné, ale vím, že je na tyhle typy autorů v jistém ohledu spoleh. Většinou jenom čekám, jak moc dobře si vybrali a jak dokonale dotáhli do konce svůj záměr. Ten přitom odečítám jen postupně. Od prvních záběrů se nechám naladit, a pak čekám, kam se to vyvine, a jestli si to režisér nakonec nějak nepokazí, nebo spíš nenechá pokazit od studia. U Fincherova Zodiaca jsem se modlil, ať film zůstane vynikající stejně tak jako na začátku, a hlavně, ať se to na konci nezvrhne v něco banálního. Nezvrhlo a úroveň naopak narůstala, v některých okamžicích to bylo až nesnesitelně dobré. Zodiac je zkrátka vynikající, v podstatě dokonalý film. Chtít od něj víc už asi nelze. Nepoklesne ani na chviličku. Buď vás nechá napjaté, anebo vás nechá vydechnout „wow, další skvělý záběr“, „hm, zase parádně vybraná muzika“, „bože, ten chlap je v té roli úplně ďábelský“ a „vůbec ten casting je skvělý, pro každého herce je jeho role výzva“ atd. Bál jsem se, že David Fincher už nemá k tématu „rafinovaní masoví vrazi“ po stylizované neonoirovce Sedm co dodat, ale nenapadlo mě, že je možné natočit film tak originálně; tolik se odchýlit od toho, co čekáme od Finchera, a přitom přinést to, co je typicky fincherovské. Vskutku není to protimluv, ani chytračení.

Předně: Zodiac není temný thriller s mysteriózním nádechem, který se snaží působit efektně, ale svižný, vtipný a duchaplný film vyloženě pro inteligentní diváky, kteří nepotřebují, aby je někdo na něco upozorňoval. (U nás se tento handicap ještě zvětšuje, protože musí umět číst hodně titulků, dovedou odposlechnout zbytek významu z mluvené angličtiny a mít nějaké povědomí o světě okolo sebe.) Vyprávění je totiž dost bezohledné vůči tomu, jestli si pamatujete množství jmen, orientujete se trochu v tom, jak se měnila Amerika od šedesátých let do osmdesátých, znáte určité filmy, na něž se v příběhu odkazuje, a podobně. Přesnost rekvizit jednotlivých období přitom tu a tam trošku hapruje (viz rubriku Goofs na IMDb), důležitá je ale atmosféra, barvy, zrno, oblečení, účesy, hudba... Zodiac vlastně rekonstruuje minulost dle starších filmů a oživuje tuto minulost dnešním tempem dávkování informací. Jinak řečeno, všechno se tu děje velmi rychle a vyprávění se roztáčí do stále nestíhatelnějšího víru. Přinejmenším do chvíle, než máme pocítit vyčerpání hrdinů. Pak nastoupí letargie, pocity zmaru, nesmyslnosti a přehlcení. Ovšem to není chyba filmu, to se jen do vás překopírují pocity, které zažívají postavy.

Recenzovat dál znamená zacházet ke konkrétním scénám a já vám přitom NECHCI prozradit nic důležitého z děje, který se nepředvídatelně klikatí a rozbírá, aniž by vás přitom podváděl. (Nečekejte žádnou obdobu mindfucking narrative twistu z Klubu rváčů.) Můžu říct, že uvidíte hodně Zodiacových aktivit (nejen vražedných), ale jestli uvidíte samotného Zodiaca, prozradit nemůžu; z více důvodů. Mimochodem, kdykoli Zodiac nastoupí na scénu, film nepotemní, ale sálá z něj čiré každodenní absurdní zlo. Pojetí vražednických scén se liší od 99% toho, co obvykle vídáme ve filmech. Ukazuje se především to, jak se cítí oběti, čímž mizí jakékoli zalíbení v násilí, které občas vražednické filmy (byť třeba nechtě) podporují.

Na vyšetřování ve filmu fascinuje, jak se zde neschematicky odlišují tři postupy. Policejní detektiv Toschi je jakýsi inspektor Columbo (a Mark Ruffalo je vskutku stylizován i do jeho vizuální podoby), který jde na věci policejní logikou. Ta se výborně osvědčuje především na místě činu a v koordinaci spolupracovníků. Novinář Paul Avery (opět jinak a neotřele šupácký a úleťácký Robert Downey Jr.) zase rozhazuje sítě tak široko, že místo, aby zužoval okruh podezřelých, vytváří vlastně paniku a různé falešné verze. Jeho snaha není snad ani odhalit vraha, ale přinášet na základě svého pátrání dobré čtivo pro noviny. Přitom jeho způsob práce nepochybně odhaluje skutečnosti, na něž policie svými běžnými metodami nepřišla. A konečně, karikaturista Robert Graysmith (do sebe uzavřený, jemný a podivínský Jake Gyllengaal), ve své nezávislé posedlosti a skautíkovské naivitě odhaluje jakési obří spiknutí, které staví na hlavu všechny vyšetřovací závěry.

Každý z nich reprezentuje jiný typ detektiva a čtenáře/diváka. Toschi možná nosí bouchačku jako Bullit (na což se vtipně upozorní), ale, když je v kině na Dirty Harrym, musí znechuceně odejít. Film ze 70. let, který se zjevně inspiroval Zodiacem (dirtyharryovský vrah se jmenuje Scorpio), popírá všechnu klasickou detektivní práci, která se musí řídit předpisy. Toschi se postupně přehrává z Columba, jenž je nad věcí, do stále unavenějšího hrdiny kriminálek o zkorumpované a zbyrokratizované policii. Paul Avery se z novinářské hvězdy a la Všichni prezidentovi muži změní v trosku připomínající Philipa K. Dicka či Huntera S. Thompsona v posledním tažení. Robert Graysmith si hraje vlastní, celoživotní Šifru mistra Leonarda a jeho naivita je stejně odzbrojující jako nebezpečná a hloupá. Může z této pomatenosti vzniknout alespoň dobrá kniha? A může tato kniha něco změnit?

S velkou radostí bych vám popisoval, kterak Fincher zase nenápadně či naopak nápadně kouzlí s kamerou, jak nechá hrdiny v jejich posedlosti prolézat plovoucí obří písmena, jak dovede inscenovat mnohoznačné dialogové scény, při nichž nikdy nemáte pocit, že sledujete show mluvících hlav, mohl bych se rozplývat nad tím, že Zodiac je dokonalou kronikou několika desetiletí Ameriky, jejích médií, kultu policistů, psychiatrů i masových vrahů coby televizních hvězd, ale stejně než o tom psát bych to chtěl znovu vidět. Vskutku, takový film nevzniká každý rok. A co mě na něm nejvíc překvapuje, že je to fincherovština, která je svým stylem realistická. Všechny zdánlivé extentričnosti nejsou vyšinutím z reality, ale jsou stavebními kameny divného světa, v němž dosud žijeme.

Troufám si tvrdit, že Zodiac v sobě nese podobně silné poselství jako další „detektivky s přesahem“. Vezměme si Čapkovy povídky bez pointy (slavná jediná „stopa ve sněhu“), Zvětšeninu Michelangela Antonioniho (kde přiblížení fotografie rozostří kontury objektů a smysl pátrání) či Dürrenmattovu hru Slib (zfilmovanou poprvé jako Stalo se za bílého dne a nedávno remakovanou pod názvem Přísaha s Jackem Nicholsonem; kde detektiv obětuje kvůli závazku vůči rodině zavražděné holčičky, morální zásady i svůj instinkt sebezáchovy a zdravý rozum).

Z poslední doby si vzpomínám pouze na dva podobně komplexní filmy, jakým je Zodiac, o detektivech coby existenciálních hrdinech moderní doby: jedním je černá jihokorejská komedie Vzpomínky na vraždu (u nás trestuhodně nedoceněná kvůli ošklivému dabingu na videu a DVD) a druhým snímek Spika Lee Summer of Sam (u nás jako Krvavé léto v New Yorku), což je shodou okolností film opět inspirovaný Zodiacem. Na tom chlapovi zkrátka něco bylo; vskutku jde o nového Jacka Rozparovače. (Koneckonců, i ten se dočkal svého monumentálního uměleckého díla, comicsového románu Alana Moorea Z pekla, jenž byl ovšem velmi nehezky a redukovaně adaptován do filmu.)

Zodiac by se dal charakterizovat jako pravý opak momentálně módní seriálové vlny CSI. Vyšetřování trvá dlouho a komplikované případy se nedají vyřešit jednoduše. CSI zosobňuje trend zhuštěného vyprávění, v němž není nic navíc, Zodiac ukazuje vyprávění rozkošatělé, v němž objevení nového detailu narušuje původní verzi a je otázka, kdy můžeme vyšetřování prohlásit za skončené. Zatímco CSI je vlastně ideologický seriál o všemocnosti policie, Zodiac je analytický film o tom, že nejen policie není, co bývala, ale hlavně, že lidská komunikace a způsoby poznávání světa jsou děsivě nedokonalé. Tato nedokonalost je přitom možná děsivější než nůž, jehož čepel vám probodává kůži.

Verdikt

avatar10/10


Podobné filmy

  • 8/10

    Přísaha

  • avatar9/10

    Sedm

  • 9/10

    Vzpomínky na vraždu


Hodnocení redakce

  • avatar8/10

    imf

  • avatar9/10

    Cival

  • avatar8/10

    Spooner

  • avatar9/10

    Mr. Hlad

  • avatar9/10

    Shushika

  • avatar9/10

    KarelR


Hodnocení čtenářů

  • avatar7/10

    Karbous

  • avatar9/10

    Tuxedo

  • avatar9/10

    Chippp

  • avatar6/10

    novoten

  • avatar9/10

    kryšpín

  • avatar7/10

    Jeržik

  • avatar8/10

    Rastr

  • avatar5/10

    luksa

  • avatar8/10

    Silence

  • avatar9/10

    Postman

  • avatar10/10

    TomHardy

  • avatar10/10

    Marv

© copyright 2000 - 2020.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se na MovieZone zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace