V roce 2017 se nenápadný režisér Alberto Corredor vytasil s krátkometrážním hororem Baghead. Ten získal na festivalech mnoho cen, a tak přišli producenti hitů jako To nebo Barbar a poskytli Corredorovi finance na to, aby svůj zajímavě děsivý nápad rozvedl do celovečeráku s lákavou hvězdou v hlavní roli. Tak se doslova ze sklepa vynořil horor Hlasy mrtvých s Freyou Allan ze Zaklínače. Ta se ocitá v roli chudé dívky Iris, jež jako slepá k houslím přijde k domu, který zdědila po svém tatínkovi. Příjemná vidina na snadné zlatky se ale změní v noční můru, když se mladá žena dozví, že jako majitelka domu spojila své jméno s nevítanou podnájemnicí. Ta se skrývá za probořenými zdmi sklepa a dovede propojit svět živých a mrtvých. Problémem je, že to jde vždy jen na dvě minuty. A pokud to porušíte, začnou se dít nepěkné věci. 

Mnohdy na zajímavý horor stačí dobrý nápad, který utáhne celou stopáž. Ta se v tomto případě zastavila na sympatických 95 minutách a děj postavený na nemrtvé bábě ve sklepě, která vám může po sežrání osobní věci zemřelého poskytnout poslední rozloučení s milovanými, by za normálních okolností tento čas krásně vyplnil. Jenže vybudovaná premisa, která bohatě stačila na povedený krátkometrážní snímek, v případě celovečeráku bolestně selhává. Struktura scénáře je dost repetitivní a pokusy o ozvláštnění filmu vysvětlováním mytologie či odhalováním minulosti postav příliš nefungují.

Právě ve scénáři je hlavní bol celého filmu. Fajn hororů vzniká fůra, většinou se ale z průměru vymykají díky tomu, že typické žánrové prvky něčím ozvláštňují a nebojí se vybočit z klasické hororové šablony. Hlasy mrtvých jsou naopak ve špatném slova smyslu klasické úplně ve všem. Veškeré všední propriety duchařských snímků tu najdeme přesně v té podobě, v jaké jsme na ně zvyklí. Nic tu nepřekvapí a veškeré lekačky jsou dopředu zřejmé. V tomto ohledu zamrzí i to, že trailer nejenže vyzradil celý děj, ale divákovi předložil na stříbrném podnosu doslova všechny bafací momenty, které ve filmu najdeme. Pokud jste tak ukázku viděli, nevyděsí vás prakticky vůbec nic. Pokud ne a film by vás alespoň trošku zaujal, je možné, že vás někdy nějaký hnus vyděsí. Ale jen maličko.

Mluvíme-li o klasických prvcích děsivých filmů, musíme bohužel zmínit i to, že se v hororech postavy ne vždy chovají úplně nejmoudřeji. I tuto kolonku si u Hlasů mrtvých lze odškrtnout, neb postavy se, kulantně řečeno, chovají jako debilové. Máte na hovor s mrtvým jen dvě minuty a pak se rozpoutá peklo? Jasně, pojďme to jen tak porušit při každé příležitosti. Nesmíte do sklepa chodit sami, jinak vás čarodějnice nebude poslouchat a zabije vás? Však proč to nezkusit. I v tomto ohledu tedy film z žánrových šablon nijak nevybočuje. Kdyby byl ve filmu Afroameričan, asi tuším, kdo by zařval první. 

Naštěstí se ale nejedná o úplný provar. Freya Allan je v roli ustrašené dívčiny docela fajn a zdatně jí sekundují i ostatní herečtí kolegové, kteří povedeně dotváří tísnivou atmosféru filmu. Tu se alespoň v první části daří poměrně dobře budovat, ale jak se film unyle blíží ke svému závěru skrze ničím nepřekvapující dějové zvraty, mrazení postupně mizí a děj se stává všedním a nudným. Tajemství jsou navíc odhalena poměrně brzy a diváka tak nemůže děsit ani tíseň z neznáma, protože bába například častokrát ukáže ksicht pod pytlem a jako děsuplná figura funguje hlavně do chvíle, kdy je pro nás zahalena tajemstvím. Když nevíš, hoď tam nechutné tělesné zvuky a mega hlasité smyčce, řekl si evidentně režisér, když pak přemýšlel nad tím, jak film natáhnout na celovečerák. Rozpočet navíc také nebyl příliš štědrý, prakticky celou dobu chodíme mezi sklepem a výčepem jak u babičky na prázdninách a odpovídají tomu i efekty, které v potřebných chvílích levně ruší rádoby děsuplný dojem.

Přehrajte si trailer Výsledek nicméně trošku napravuje i závěr, který je dobře vymyšlený, vcelku překvapující a hlavně vychází z postav a lidí, nikoliv z deus ex machina zla, které zdědím ve sklepě po fotrovi. I přes nízké množství charakterů je ale opravdu zajímavých postav s pochopitelnou motivací ve filmu jen málo. Není to dost děsivé, zajímavé ani nápadité. Pokud jste ale fandové žánru a nevadí vám čas od času vypustit u ničím překvapujícího a jen lehoulince strašidelného bijáku, dá se to skousnout.