Úspěšná trailerová kampaň hororu To vyšponovala očekávání pořádně vysoko, což je vzhledem k protahovanému vývoji nové adaptace docela překvapení. Zhruba sedm let se tahle verze kuchtila, za tu dobu z ní stačil odejít šikovný Cary Fukunaga a nahradil ho Andrés Muschietti, Argentinec zatím bez větších zářezů. I odhadované tržby však napomáhají vysokým očekáváním, jež se kolem současných hororů zas tak často nevidí. Podle oblíbeného románu Stephena Kinga bylo To už jednou zfilmováno a dvojdílná televizní verze z roku 1990 má dodnes spoustu fanoušků. Než se tedy začne chystat druhý díl aktuální verze, měl před sebou Muschietti těžký úkol, totiž aby vysokým nárokům dostál díl první. Podařilo se?

Skupina sedmi dětí, povětšinou geeků a loserů, začne jako jediná v městečku Derry řešit neustálá zmizení dospělých i dětí. Zjistí, že se tenhle vzorec opakuje každých 27 let, a tak mají o zábavu postaráno. Za všemi hrůzami přitom nestojí nikdo jiný než Pennywise, ďábelský klaun, který Ronaldu McDonaldovi a dalším šaškovským figurám před pár dekádami udělal medvědí službu. V první a dodnes koukatelné adaptaci z roku 1990 si ho zahrál Tim Curry a nebýt velkých zdravotních problémů, možná by si slavnou roli zopakoval i teď. Nakonec ho však musel nahradit Bill Skarsgård, jehož pojetí rozhodně neurazí. Je o něco mladší a hravější než originál, zároveň se však nebojí ani brutálních nájezdů, připomínajících malého Vetřelce. To jste koneckonců viděli už v traileru. Nový Pennywise tak znepokojivě kombinuje humor, šílenou nenávist a touhu po krvi. Hezké.

Skarsgårdovi sekunduje partička mladých herců, kteří jsou bez výjimky skvělí. Většina z nich se dočkala načrtnutí vlastní backstory, své jinak stereotypní úlohy ale zvládli skvěle. Hlavní klaďas, tlustý šprt, brýlatý hláškař, ostrakizovaný černoch… všechny si je oblíbíte. A hlavně Sophii Lillis jako Beverly, která sice vypadá o pár let starší, ale ve skutečnosti není. Tahle dětská rovina je velkou předností předlohy, neboť právě tematizování strachu, dětské nevinnosti a dospívání je pro mytologii hororu To klíčová. Nová verze se toho snaží hodně využívat, a tak je první hodina poměrně rozvláčná; dětské stresíky a traumátka jen občas prořízne Pennywise nějakým tím brutálním výstupem. Ten je však povětšinou založen na prostých lekačkách, které sice občas mají vyšponovaný build-up, přesto však nebudí hrůzu atmosférou - jen šokem. A to pro mě na vstupenku mezi hororovou špičku prostě nestačí.

Muschietti zatím zaujal jen hororem Mama a poté, co od tohohle projektu odstoupil Fukunaga, se pustil do přepisování scénáře. Těžko říct, kolik toho z Fukunagova základu zůstalo (asi moc ne), Muschietti se každopádně snažil co nejvěrněji držet předlohy a jeho hra na malou domů se ukazuje nejen ve scénáři, nýbrž i v lekačkách a v samotném uchopení filmu. Nové zpracování Kingovy klasiky totiž rozhodně nepřekvapí a nenabízí nic, co by se vymykalo očekáváním. Pokud vás nerozhodí často frustrujícím způsobem debilní chování hrdinů (v němž je nemůže omlouvat ani věk), tak ale z kina zklamáni odcházet nebudete. V rámci kategorie lekaček dokáže být Pennywise maximálně efektivní, z poslední doby se s ním může srovnávat snad jen Wanův hit V zajetí démonů. Což, pokud jste nečekali horor dekády, rozhodně není špatná vizitka.