Byla by blbost tvrdit, že Luc Besson je jako režisér odepsaný, ale když se člověk podívá na jeho filmografii, nedá mu moc práce uvědomit si, že ty nejlepší pecky točil před dvaceti lety. Pořád ještě umí, když chce, svůj talent však rozmělnil jako producent u akčních béček a jako režisér je víceméně nevypočitatelný. Někdy natočí pecku, někdy srágoru, ovšem opravdu výjimečnou věc jsme od něj neviděli už pořádně dlouho. A Anna jí nepřekvapivě také není. 

Tohle akční béčko se od začátku tvářilo tak trošku jako moderní variace na Bessonovu Brutální Nikitu. A je to tak. Hlavní hrdinka se živí jako modelka, která se díky svým půvabům dovede dostat, kam chce. A nebo kam chce KGB. Jsme totiž v devadesátých letech a i když studená válka oficiálně skončila, ruská tajná služba pořád potřebuje vražedkyně a Anna je sakra dobrá. Jenomže se zabíjením lidí nechce živit do šedesáti. Bohužel její šéf jí celkem rázně vysvětlí, že od KGB se dá odejít jedině s kulkou v hlavě. Anna tak rozehrává hru, v níž proti sobě postaví ruskou a americkou tajnou službu a doufá, že se jí s pomocí lží a jejích schopností a půvabů nakonec povede utéct a vybojovat si vytouženou svobodu. I kdyby kvůli tomu mělo pár lidí umřít. 

Anna: FOTOGALERIE

Anna je béčko. To jsme věděli už z upoutávek. Mohli jsme však doufat, že to bude zábavné béčko, protože scéna v restauraci, kterou jsme viděli v traileru, vypadala docela dobře. Ve filmu se na ní kouká skvěle, dost připomíná naspeedovanou Atomic Blonde a krájení ruských zabijáků s pomocí talířů rozhodně není nuda. Jenomže když si odmyslím tuhle scénu a obstojné finále, nic moc dalšího Anna jako akčňák nenabízí. Ona totiž vlastně moc akční není. Hlavní hrdinka obvykle někam přijde, otevře dveře a pistolí s tlumičem někoho zneškodní. Na papíře to možná vypadá stylově a elegantně, ovšem na plátně je to nakonec dost nuda. Tyhle akční scény prostě nejsou akční a Besson měl díky dvěma bitkám dost vcelku efektního materiálu na trailer, ale na celovečerák to nestačí. 

Tohle by se ale dalo celkem bez problémů přehlédnout, kdyby Anna dokázala nabídnout i něco víc. Jenže nedokáže. A navíc Besson dělá všechno pro to, aby tenhle fakt zamaskoval. Hloupoučký a okoukaný příběh servíruje divákům jako spletenec flashbacků ve flashbacích, přeskakuje z jedné časové linie do druhé a Anna je jednu chvíli na začátku devadesátých let a vypadá jako totální ztroskotanec, aby chvilku na to sváděla agenty tajných služeb jako sexuální bohyně. Tohle přeskakování mezi jednotlivými částmi jejího života a kariéry mělo nejspíš zamaskovat průhlednost a okoukanost příběhu, je však tak násilné a nucené, že to funguje úplně obráceně. Komplikovaně odvyprávěná konina je pořád konina. 

Anna není moc zábavný film. Ve skutečnosti je to docela odfláklá podívaná, v níž stojí za pozornost opravdu jen ty dvě akční scény, klasicky dobrá Helen Mirren a Sasha Luss, která sice pobrala hereckého talentu asi jako Dolph Lundgren, jen se na ni o dost lépe kouká. I když na roli chladně kalkulující vražedkyně spoléhající vedle pistole i na sílu svého půvabu, to nakonec stačí. Celkově jde ale o typické bessonovské béčko z ranku Colombiany a podobných levných pokusů o ženské akčňáky. A nejzajímavější na něm je, že ho točil režisér, o němž se kdysi mluvilo jako o evropském Spielbergovi.