Velký návrat akčních filmů, který byl plánován na letošní rok, se zatím nevydařil. Kousky jako A-Team, Losers neb Zelená zóna v kasách kin příliš neuspěly a jak to bude s Expendables, se nikdo neodváží hádat. Paradoxně se ale zadařilo filmu, od něhož se to čekalo nejméně. Nebo respektive který vypadal nejméně zajímavě. Ale to, že Salt vydělává, bohužel neznamená, že si vydělávat zaslouží.

V konkurenci ostatních akčňáků totiž zaostává. Při pohledu na hodnocení sice ne moc, ale v některých ohledech zcela zásadně. A navíc fanouška výbuchů, přestřelek a přes zuby proceděných hlášek chtě nechtě trochu mrzí, že se chodí na Angelinu Jolie a ne na remake seriálové klasiky z osmdesátých let, svižně a s evidentní radostí natočený komiks nebo další spolupráci Paula Greengrasse a Matta Damona. V případě Salt se ale nedá film zkrátit na nějaké jednovětné konstatování. Je to totiž trochu složitější.

Příběh agentky Evelyn Salt, kterou ruský špion obviní z toho, že pracuje jako agentka pro Moskvu a ona musí očistit své jméno, působí totiž jako kombinace dvou filmů. Sešli se tu režisér a scénárista, oba silné osobnosti, jež mají v Hollywoodu své místo už nějakou dobu předplacené, a každý se svou vizí. A ty vize byly diametrálně odlišné. Phillip Noyce je veterán, který v devadesátých letech dvakrát přivedl do kin Jacka Ryana, jenž měl tehdy tvář Harrisona Forda. Vysoká hra patriotů a Jasné nebezpečí byly příjemné a chytré politické thrillery, v nichž měla místo realistická akce, zajímaví herci i sympaticky komplikované scénáře. A o něco podobného se Noyce pokoušel i tady.

Salt prvních třicet minut působí jako trošku béčkovější sourozenec filmů o Jasonu Bournovi. Noyce se nebojí inspirovat se/vykrádat a jde mu to dobře. Akce má šťávu, je přehledná i napínavá a až po honičku po dálnici je všechno velmi fajn. Člověk se baví, na nějakou absenci logiky kašle a sleduje, jak Angelina Jolie přeskakuje z jednoho kamionu na druhý a za patami jí funí Liev Schreiber. Pak ale přijde zvrat. Respektive několik zvratů. Respektive asi milion zvratů, za něž by se měl stydět i jedenáctiletý kluk, který si doma do šuplíku píše scénář o tom, jak se geneticky vyšlechtění superdinosauři utkávají s mimozemskou invazní armádou v epické bitvě o Nové Strašecí. Ale to není žádné překvapení, protože za scénář je zodpovědný Kurt Wimmer, o němž je známo, že absolutně (ale fakt absolutně) nezná míru.

Kvůli tomu, co se odehrává v druhé polovině filmu, si bude ťukat na čelo tak často, že si tam možná uděláte důlek. Tenhle člověk je zodpovědný za efektní ale dost šílené Equilibrium a přepálenou Ultraviolet, které si i režíroval, nebo scénáristicky zvráceného Ctihodného občana. Je to jednoduše magor, jemuž je podle všeho úplně jedno, jak moc „over the top“ jeho film bude. A nebo ho ty šílenosti baví. Jakmile odsune do pozadí starosvětsky režírujícího Noyce a vytáhne na stůl své scénáristické karty, je s veškerou seriózností Salt konec. Najednou se to tu hemží spícími agenty, kteří třicet let čekali, než budou moci vyvolat jaderný konflikt, tajemnými fanaticko-politickými sektami a českými generály s výbušninou zabudovanou v těle. A bere se to strašlivě vážně.

U Salt se člověk často sám sebe musí ptát, proč se na to sakra ještě kouká. Šílené jsou totiž nejen zvraty, ale v druhé části i samotná akce. Zpomalené házení granátů je sice na papíře fajn, avšak to, co je tu nucena předvádět hlavní hrdinka, by neprošlo s vážnou tváří ani Arnoldovi v době, kdy ze sebe sypal Terminátory a Total Recall. Salt se ve své snaze být co nejvíc cool často dostává za tu pomyslnou hranici, kdy se z něčeho zábavného a stylového stane jen směšná parodie na sebe sama. Phillip Noyce sice akční scény technicky pořád zvládá na výbornou, ale fakt, že se ve filmu jednoduše dějí kraviny, ovlivnit nedokáže.

Naštěstí je tu ale Angelina Jolie, která potvrzuje to, co si na MovieZone myslíme už několik let. Žádná jiná herečka nevypadá s pistolí v ruce nebo při bitce se skupinou nepřátel lépe a uvěřitelněji. Role Evelyn Salt jí sedí a i v těch scénáristicky slabších momentech jí díky zarputilému výrazu odpustíte, že musí pronášet nebo provádět takové hovadiny, jež jí Kurt Wimmer napsal. Salt se pořád pohybuje na tenké hranici mezi přepáleným áčkovým akčním thrillerem a vyloženě dementní podívanou, která nikdy neměla spatřit tmu kinosálu. Díky Angelině Jolie se ale i přes snahu Kurta Wimmera o provedení lobotomie na divákovi dá na Salt dívat i v těch slabších momentech.

Kino zkuste na vlastní nebezpečí. Dostanete sice svižný a dobře natočený akční film, připravte se však, že při jeho sledování čeká vaši vůli test, který si prověří, jak velké šílenosti jste ještě ochotni akceptovat.