První Bobule, z dílny Tomáše Bařiny, mě svého času (sotva něco přes rok!) příjemně překvapily. Sice nešlo o dílko žádným způsobem revoluční ani mimořádně vtipné, ale ocenil jsem tehdy snahu natočit obrazem vyprávějící a obecně řemeslně netrapnou, v tom lepším slova smyslu komerční podívanou, podpořenou skutečností, že nikdy nesklouzla pod práh rozumného vkusu a disponovala solidní jihomoravskou atmosférokresbou.

Bohužel, pokračování, spíchnuté jehlou tak rychlou, že zanechala palčivé spálené švy, patři k tomu horšímu druhu oné komerční kinematografie, tedy ke snímkům, jež vznikly jen aby se přiživily na kasovním úspěchu svého předka. Aniž bych se vyžíval ve škodolibosti, upřímně doufám, že divácký ohlas nebude tak výrazný, aby podnítil vznik Bobulí³.

Honza (Kryštof Hádek) si evidentně odseděl své, zmoudřel, a teď žije spokojeným životem ve společnosti Kláry (Tereza Voříšková) a vinice, kterou zdědil po dědovi (ve snově pseudofilosofických sekvencích stále přítomný Lubomír Lipský). Kšeftu se příliš nedaří, ale opravdové houstnutí situace nastane teprve když se na scéně objeví starý kamarád z prvního dílu Jirka (Lukáš Langmajer). Ne, nepřijel jen tak na návštěvu, byť to Honzovi neřekl, ve skutečnosti prchá před polízanicí, kterou si napáchal ve „velkém světě“ piglováním dcerky mocného mafiána (bohužel Jiří Krampol). A teď pozor. Mafián si na Honzu objedná profesionálního mordýře (Jiří Korn… nepletu-li se, tak po nevydařeném Braku už podruhé coby nájemný vrah!), leč poté, co vyjde najevo, že dívčina čeká malé mafiánče, jeho klasicky čecháčkovsky klišoidním způsobem dominantní ženuška (Jana Švandová) usoudí, že Jirku je třeba lokalizovat a ochomoutovat.

Následuje tedy mix scén: 1) Moravsko-vinařských, v nichž Honza řeší své enologické problémy a komunikuje s místními rázovitými osůbkami. 2) Vztahových, sestávajících z toho, že Honzovo kamarádství s nezodpovědným Jirkou vede k nezřízenému chlastání a následným průšvihům, účinně bortícím vztah s čím dál tím více (a čím dál tím pochopitelněji) vytočenou Klárou. 3) Gangsterských, poskládaných za prvé z Jiřího Korna, vymýslejícího nepříliš důvtipné metody jak zavraždit Jirku tak, aby to vypadalo jako nešťastná náhoda (což samozřejmě nikdy nevyjde), a za druhé z toho, kterak Krampol se Švandovou cestují po venkově, hledaje Honzovo usedliště, na němž se následně usadí a opíjejí.

To, co by mělo být příběhem, je v praxi čistokrevný „idiot plot“ (™ Roger Ebert), tedy scenáristická konstrukce, která by okamžitě implodovala, kdyby se postavy někdy zachovaly jako skuteční lidé.

Filmařských problémů je tolik, že nevím, kde začít. Tak tedy nejprve pozitiva: Moravská krajina je stále krásná a kamera Klause Fuxjagera se nijak nežinýruje s jejím využíváním. Tereza Voříšková je taktéž stále krásná (leč bohužel odhalí nanejvýš ramínka). Někteří  z přítomných figurkařivších vnášejí do hry svůj zcela přirozený um a šarm, až tak, že člověk lituje, že nemají větší prostor (Václav Postránecký, Marián Roden). A to je tak všechno.

Scénář je prostě bordel, míchající páté přes deváté bez jakéhokoli zábavného efektu. Jednotlivé scény se přes dlouhé obsahové pustiny plácají od ničeho k ničemu, koeficient humoru dosahuje sotva jednoho pouchechtu na čtvrthodinu čtvereční, a občas se plátnem rozline i nefalšované trapno. („Vlajkovou hláškou“ filmu je chudáka páně Lipského lakonicky pronesené „Lepší je… když si to posereš sám… než když ti to posere… někdo jinej.“ Tvůrcům to ovšem zřejmě připadalo tak vtipné, že to použili i jako tečku pozávěrečných titulcích. Při všem respektu k Lipskému... tohle není než mrtvolně zoufalá ubohost.)

2Bobule nejsou tak strašlivě agresivním způsobem debilní jako třeba Ulovit miliardáře, ale zároveň jsou dost tupé na to, aby i diváka, kterému se líbil první díl, znudily do mrtvolného bezvědomí, odpovídajícího výlezu ze sklípku v parný červencový den (aniž by tomu předcházla províněná euforie). A věřte, že mi nečiní pražádné potěšení jakkoli „odstřelit“ nový český film. Je mi skutečně, upřímně, opravdově líto, že po prvních Bobulích, které sice nebyly žádným fajnovým burgundským, ale na nenáročnou ligu „Tesco Selection“ pohodlně stačily, (ne)muselo přijít tohle laciné krabicové. Tomáši Bařinovi budiž útěchou že si to tentokrát posral někdo jinej.