Už dlouho víme, že Francie umí s Hollywoodem držet krok a když se všechno správně sejde, mohou tu vzniknout podobně velkolepé kousky. Luc Besson jich natočil hned několik, ale není zdaleka sám, Martin Bourboulon poslal do kin před dvěma lety skvělé Tři mušketýry, před tím natočil solidního Eiffela a teď chce potvrdit, že to nebyly náhody. A že když má dost peněz a dobrý příběh, bez problémů dovede nabídnout to, co produkce z druhé strany oceánu. Jeho novinku 13 dní, 13 nocí provází velmi pochvalné recenze. A já se k nim přidám. 

Podobně jako v Mušketýrech se přesouváme do historie, tentokrát ovšem vzdálené jen pár let. Píše se rok 2021 a Američané se rozhodli stáhnout svá vojska z Afghánistánu a přenechat ho tamní vládě. Rychle se ale ukázalo, že ta nemá reálně žádnou moc a zemi během krátké doby opět ovládla vojska Tálibánu. Z Afghánistánu odcházejí i další vojáci a Francouzi nejsou výjimkou, mají však smůlu, že patří mezi poslední. To znamená, že funguje jejich ambasáda a všichni doufají, že ještě alespoň chvíli vydrží křehké příměří a davy naštvaných místních je nezačnou věšet na pouliční lampy. Mohamed Bida má na starost bezpečnost francouzské mise a zvládá to celkem s přehledem. Během své kariéry viděl a zažil snad úplně všechno a teď už jen sleduje, jak se skartují zbytky tajných dokumentů a ničí harddisky z počítačů. Jenže k francouzské ambasádě míří stovky Afghánců, kteří chtějí zemi opustit také, a tak má na krku najednou spoustu dalších lidí. A za bránou Tálibán…

13 dní, 13 nocí: FOTOGALERIE

Zápletka by bez problémů fungovala jako základ pro dobrý válečný akčňák o obléhání, ale na to tady nedojde. Ve skutečnosti by něco takového proběhlo nejspíš hodně rychle a Bida, který napsal i knihu, podle níž 13 dní, 13 nocí vzniklo, to moc dobře věděl. Jeho pár vojáků by útok malé armády Tálibánců nezastavilo, a tak mu nezbylo nic jiného než vyjednávání a s pomocí překladatelky Evy chce Tálibánce ukecat, aby nechali jeho i stovky civilistů odjet na letiště a pak pryč ze země, kde to pořádně vře…

Pokud tedy čekáte střílení, nedojde na něj a Martin Bourboulon se ani nepokouší tvářit, že by na něj dojít mělo. Až na pár scén střelby uprostřed noci a jedné hodně efektní předváděčky odstřelovací pušky se tu hlavně mluví. A nijak zvlášť hrdinsky. Bida a jeho lidé, ačkoliv jde o vycvičené a vyzbrojené vojáky, vědí, že by v bitvě neměli šanci, stejně tak ale Tálibánci chápou, že v případě konfliktu by nejspíš spousta z nich padla. A tak dojde na hru nervů a Bourboulon ji rozhodně hrát umí. 

Hodně mu v ní pomáhá i Roschdy Zem, jedna z největších francouzských hereckých hvězdou v současnosti (nedávno jste ho mohli vidět ve skvělém Ve jménu cti), který Bidu pojal jako zkušeného válečníka, jenž moc dobře chápe, že důležitější je hlava než prst na spoušti. A i když se pokouší tváří v tvář malé armádě tvářit a chovat chladnokrevně, všechno v něm vře. Jen to dovede líp skrývat než jeho vycukaní kolegové. A vře to i v divácích, protože Bourboulon dovede napětí šponovat velmi elegantně, pozvolna, ale do absolutních výšek. Pocit, že se může kdykoliv cokoliv totálně podělat a všichni jsou kousek od masakru je až fyzicky nepříjemný. Přivedete na vyjednávání ženu? Problém. Máte špatné doklady? Problém. Nemáte autobusy? Problém. Špatně se vyjádříte? Problém. A problém může znamenat kulku do hlavy. 

Od samotného vyjednávání přes adrenalinový transport je 13 dní, 13 nocí neskutečně napínavá podívaná a vydrží jí to prakticky až do konce, kdy se náhle roztáhne do hollywoodské epiky. Pohled na tisícihlavý dav zoufalců pokoušejících se procpat na vojenské letiště k naději na cestu za svobodou bere dech. Stejně tak to, co pak následuje… ale do spoilerů se pouštět nechci. 

Přehrajte si trailer Bourboulon od prvních chvil dává jasně najevo, že tohle nebude akčňák, ale spíš thriller ve stylu Arga, Kapitána Phillipse nebo podobných filmů. Dialogovka, která se tváří, jako kdyby v ní o moc nešlo, konec konců lidi si tu hlavně povídají a snaží se zachovat si vážnou tvář a nesložit se. Dovede se však dostat pod kůži. A v těch správných momentech hrdiny i dávky kopnout do hlavy s rozběhem. Jediné, co kazí zážitek, je nedostatečná práce s vedlejšími postavami. Několik z nich je načrtnutých zajímavě, nemají však dost prostoru, aby nějak zásadně zasáhly do děje a až na výjimky nemá jejich osud na diváka takový emocionální dopad, jaký by asi měl mít. Naštěstí jde o jedinou výraznější chybku. 

Celkově jde o vynikající válečné drama a potvrzení, že ve Francii dostává čím dál víc prostoru režisér, od kterého můžeme čekat velké věci. A i když jeho novinka není na první pohled tak lákavá jako nová adaptace dobrodružné mušketýrské klasiky, minout byste ji neměli. Zamrzí, že čeští diváci ji v kinech prakticky ignorují. Vy tu chybu neudělejte.