Letošní festivalová tvorba jako by se částečně nesla ve znamení velkých ženských návratů. V Cannes bodovala Valeska Grisebach se svým Westernem, který můžete označit jakkoli, ale tento vpravdě americký žánr byste na první dobrou nehádali. Maďarka Ildikó Enyedi natočila O těle a duši po pauze trvající 17 let. Oba filmy se povedly (přestože osobně výrazně preferuji ten druhý) a v horizontu měsíce je uvidíte i v kinech. Podobný osud pak stojí za tuzemskou podivností s názvem 8 hlav šílenství. Marta Nováková před 11 lety debutovala syrovým válečným dramatem Marta a ani po dlouhé odmlce se k žádné romantické komedii neuchýlila. A dobře udělala.

V osmi kapitolách sledujeme obrazy ze života Anny Barkovové, ruské básnířky a novinářky, která v několika etapách strávila přes 20 let ve vězeních a lágrech. Pokud by podobně pohnuté osudy potkaly nějakou zámořskou umělkyni, bezpochyby by se už vlastního filmu dočkala. Barkovová si musela počkat, přestože počátkem 20. let, než kvůli svým nekompromisním textům upadla v nemilost režimu, patřila na špičku sovětské poezie. Nováková se v převyprávění jejích osudů vydala cestou, která není příliš divácká ani jednoduše stravitelná. Kombinuje místy výraznou stylizaci s animací, karikovanými výjevy sovětské společnosti i meditativními a pomalými pasážemi odrážejícími duševní stavy hrdinky.

Takovýto popis možná leckoho odradí, rozhodně se nejedná o standardní životopisný snímek, ale spíše o experimentální dílo, které si ukrojilo možná až příliš velký krajíc. Samotné veletoče životních osudů Barkovové by na film vystačily a když se k tomu přidá i snaha zachytit ruskou (resp. sovětskou) společnost a mentalitu první poloviny 20. století, je zřejmé, že takto vysoké ambice by se těžko naplňovaly i zkušenějším filmařům. 8 hlav šílenství proto místy trpí rozháraným tempem a snahou říct až příliš mnoho, výsledek působí trochu nedotaženě. Zkušenější režisér by možná dokázal přehršel motivů ukočíroval lépe, přesto se jedná o sympaticky neotřelý kus filmařiny.

Na úvod se dočkáme trochu zdlouhavého, leč nutného bia, díky němuž se následně bez větších problémů orientujeme v časových liniích. První polovina seznamuje diváka s hlavní postavou, kterou civilně ztvárnila Aneta Langerová. Zručná muzikantka nepřehrává a její pojetí básnířky je sice trochu prkenné, jelikož stojí především na útrpném pohledu, ten je však rozhodně na místě. Netrvá dlouho a přestanete vnímat Anetu – namísto ní vidíte nepřizpůsobivou umělkyni, která nedokáže žít ve světě, kde prim hrají faleš, pokrytectví a osobní prospěch. Druhá polovina od protagonistky lehce ustupuje a dává nám nahlédnout na stav soudobé společnosti na východ od nás. Společnosti, která byla ochotná stavět domnělé bezpečí a jistoty nad svobodu jednotlivce tak výrazně, až obě hodnoty zcela překroutila.

Za zmínku stojí i skvělá hudba, o níž se postarala Vladivojna La Chia. Nebude to náhoda, že autorský tým sestává převážně z žen, 8 hlav šílenství tematizuje řadu silně ženských životních momentů. Každá z osmi kapitol má vlastní atmosféru, myšlenky a do značné místy i žánr. Dočkáme se tak pohádky, vězeňského dramatu, romantiky a trochu i retrokomedie. Zvrhlý závěr pak nenechá na pochybách, že 8 hlav šílenství rozdělí diváckou obec a určitě nebude pro každého. Jestli jste ale otevřeni nevšedním zážitkům (jaké představují třeba podobné filmy níže), vyplatí se dát Martě, Anetě a Anně šanci.