Nebudu tvrdit, že jsem od Polednice čekal velké věci. Ne snad kvůli týmu za kamerou nebo tvářím před ní, ale prostě proto, že hororový žánr u nás moc neumíme. Kvality Spalovače mrtvol nebo zrůdně děsivé pohádky Panna a netvor pochopitelně uznávám, jde však o filmy staré skoro půl století a to, co tu vznikalo v posledních letech, mělo k hororu stejně daleko jako Severní Korea k demokratickému státu. Zkrátka nebyl důvod vyhlížet velké věci, čeští filmaři ovšem občas dovedou překvapit. A tady se jim to povedlo.

Polednice: FOTOGALERIE

Filmová Polednice nemá s dílem Karla Jaromíra Erbena, které vám asi češtinářky zkoušely narvat do hlavy ve škole, moc společného. Ve skutečnosti jde o psychologický thriller, jenž má svou atmosférou a budováním napětí poměrně blízko ke Kubrickovu Shining a hodně stojí na ústřední herecké dvojici. Aňa Geislerová do role mladé ženy, s níž se život evidentně moc nemazlil a pomalu jí začínají docházet síly, dokonale sedí. I když prakticky nesleze z plátna, bez větších problémů svým unaveným pohledem a snahou udržet nervy na uzdě zvládne být zajímavá až do konce. Sympatickým překvapením je pak debutující Karolína Lipowská jako její dcera, která moc neví, jak si poradit se lží a občas dost bolestnými kompromisy, jež musí dospěláci dělat. Na těch dvou vám bude záležet, protože jde o sympatické hrdinky, které netouží po ničem jiném než po obyčejném životě a troše klidu, ale bohužel mají smůlu.

Body navíc Polednice získává i za technickou stránku. Už z upoutávek bylo jasné, že místo výletů do temných sklepů a bloudění v nočním lese dostaneme nekonečná žlutá pole a atmosféru léta tak horkého, že se nedivíte hrdinům, kteří chtějí jen ležet, potit se a doufat, že přijde déšť. Člověka ani nepřekvapí, že když se tohle počasí smíchá se stresem a únavou, jednomu z toho může trochu hrábnout... Budovat atmosféru se debutujícímu Jiřímu Sádkovi daří na výbornou, počítám ale, že za to může do značné míry poděkovat kameramanovi Alexanderu Šurkalovi. Kouká se na to zkrátka dobře a popravdě si moc nedovedu představit, co by se dalo vylepšit s vyšším rozpočtem. Audiovizuálně kope Polednice první ligu a bez problémů obstojí vedle světové konkurence. Teď ale s chválením končím a přejdu k výhradám.

Hlavní potíž Polednice tkví v tom, že její příběh vlastně není moc zajímavý, respektive že je zoufale předvídatelný. Nepřichází s ničím, co by člověk, jenž si občas nějaký ten psychologický horor zapne, neviděl. Takže není problém po pár minutách odhadnout všechny zvraty, překvapení i pointu celého příběhu. I lekačky fungují tak nějak napůl. Vždycky jsou uvozené stejnou hudbou, a tak není problém se na „baf“ připravit. Po hororové stránce tedy Polednice nic nového nenabízí, ale to, co ve filmu je, funguje tak, jak by mělo. Je evidentní, že Sádek a jeho tým mají žánr nakoukaný a nastudovaný a vědí, jak postavit v napínavé scéně kameru, jak pracovat se zvukem a co udělat, abyste začali být trochu nervózní. Rychle se to dá prokouknout, na druhou stranu oproti tomu, co jsme viděli v T.M.A. nebo zrůdnostech vydávajících se za filmy Čepel smrti a Poslední výkřik je tohle někde úplně jinde. A nebál bych se říct, že na úrovni evropského hororového průměru.

Přehrajte si trailer Polednice je nakonec vizuálně působivé a herecky velmi slušné hororové klišé, což vůbec nemyslím jako výtku. Bylo by naivní očekávat, že jeden z mála českých hororů přepíše žánrové dějiny a solidní práce s žánrovými proprietami a klišé je upřímně něco, co většině domácích filmařů stále dělá problém. Chtít napoprvé ještě originalitu a inovace by bylo dost nefér, každopádně věřím, že pokud dojde na nějaký druhý pokus, už to tam bude. Sádek a jeho parta totiž očividně vyrazili po správné cestě, a i když Polednice není nový Halloween, Vymítač ďábla nebo Přichází Satan!, svou kvalitou převyšuje většinu té průměrné hororové produkce, kterou Hollywood vypouští co měsíc do kin. Na první pokus dobrá práce. Vlastně dost dobrá.