Kiefer Sutherland si sice už odsloužil šest sezón v televizní akci 24 hodin, ale dostat se zpátky na plátna kin mu stále jaksi nejde. Ačkoliv si jako Jack Bauer telefonuje s prezidentem, likviduje teroristy a John Rambo si k němu chodí půjčovat náboje, v přítmí kinosálu Sutherland zkrátka netáhne. U hororu Zrcadla se však mohl opřít o talent francouzského řezníka jménem Alexandre Aja, jehož remake Hory mají oči nám udělal v redakci před dvěma lety velkou radost. Zrcadla jsou na tom bohužel o něco hůř.

Kiefer Sutherland si tu zahrál bývalého detektiva Bena Carsona, který se po jednom průšvihu v práci a několika měsících s kocovinou rozhodl změnit svůj život. Aby se opět mohl stýkat se svými dětmi a aby se k němu vrátila manželka, přijímá práci nočního hlídače. Jeho úkolem je jednou za pár hodin projít bývalý blázinec přeměněný na obchodní dům, který po požáru jen stojí, chátrá a čeká se, až se zřítí. Už při první prohlídce však Ben zjistí, že zrcadla, která jsou po celém domě, jsou nějaká divná. Ne že by se v nich člověk viděl automaticky nahý nebo tak, ale zdá se, že na druhé straně něco je. Něco, co je hodně agresivní. A pokud Ben chce ochránit sebe a svou rodinu, bude muset zjistit, co se před lety v bývalém blázinci skutečně stalo.

Zrcadla jsou remakem (pochopitelně, dnes je téměř každý horor remake nebo pokračování) korejského filmu Into the Mirror. A podle všeho tahle původní verze nebyla žádný zázrak. Přiznám se, že jsem neměl to štěstí pět let starý originál vidět, ale ať už by byl jakýkoliv, scénáristé amerického remaku odvedli velmi mizernou práci. Všechno se tu totiž děje přesně tak, jak budete očekávat, pakliže za sebou máte jako divák alespoň jeden podobný film. Ben Carson zjistí, že se něco děje se zrcadly, Ben Carson pátrá po tom, co mu ohrožuje rodinu a snaží se zjistit, proč po něm jdou duchové a Ben Carson bojuje za své blízké. Zrcadla příběhově absolutně nepřekvapují a drží se v žánrových kolejích tak vehementně, jako kdyby tvůrcům někdo zkrátka zakázal používat nové nápady. Hlavní problém je ale ten, že Zrcadla mají téměř dvě hodiny, přitom by na vše podstatné bez problémů stačilo devadesát minut. Příběh je zbytečně roztahaný a i díky tomu na povrch mnohem více vyplouvá absence originality a scénáristických nápadů.

A pokud si po masakrálním Hory mají oči myslíte, že Alexandre Aja všechno zachrání, bohužel se mýlíte. Režisér se sice snaží, ale zázraky dělat neumí. Ačkoliv atmosféra je někdy velmi působivá, samotný nápad s použitím zrcadel je pro režiséra neskutečně omezující. Bubáci se zkrátka objevují jen a pouze v zrcadlech (plus jedna výjimka, kterou můžete vidět v traileru), což nesmírně limituje možnost diváka vylekat. Jakmile je na scéně zrcadlo, je jasné, že lekačka zkrátka MUSÍ přijít z něj. Ať už tedy chcete nebo nechcete, budete připraveni a celá snaha o atmosféru zakončenou velkým „baf“ přichází vniveč. Bylo by však nefér házet za tohle špínu na režiséra. Ten nápad se zrcadly je prostě pro horor naprosto nevhodný a nejspíš by se nikomu nepovedlo vymáčknout z atmosféry víc.

Kdo však viděl předchozí režisérovy filmy, ten ví, že Aja se cítí mnohem lépe při drsné akci než při snaze o vytvoření jakéhosi tajemna. Jeho talent si tu naplno můžete užít bohužel prakticky jen při explozivním závěru a působivě natočených flashbacích. Drsné hrátky s čelistí jsou sice v jeho podání fajn, ale jak už bylo řečeno – když je na scéně zrcadlo, člověk prostě automaticky ví, že se něco stane a i když z brutality některých scén možná trochu zamrazí, je to jen slabá náplast na to, že jako horor Zrcadla příliš nefungují.

Co se týče Kiefera Sutherlanda, ten se sice snaží, jak může, ale scénář mu připisuje roli poměrně nesympatického člověka, který na všechny okolo sebe pořád jen řve a občas se chová až příliš afektovaně. S trochou nadsázky se dá říct, že Sutherland odvedl slušný výkon, protože jeho hrdinu si rozhodně nezamilujete, ale trávit téměř dvě hodiny ve společnosti nesympatického potenciálního magora není zas až taková zábava, jak by si tvůrci přáli. Alespoň že ta Paula Patton stráví většinu filmu v pyžamu.

Celkově jsou Zrcadla poměrně zklamání. Alexandre Aja tu sice ukazuje, že své práci rozumí a co se týče akčně hororových scén, patří mezi špičku, ale budovat atmosféru se mu příliš nedaří. Může za to však spíše nepodařený scénář, který je zbytečně roztahaný a nic než další variaci na stokrát viděné téma, které je obohaceno o nefunkční motiv zrcadel, nenabídne. V kině se nejspíš budete bát, u některých scén se vám možná trošku zvedne žaludek (nebo se začnete velmi cynicky smát) a ke konci rozhodně budete spokojeni s tím, jak Aja zvládnul finále, ale pocit, že to celé mohlo být mnohem lepší, z hlavy nejspíš nedostanete.