Sylvester Stallone před pár lety zjistil, že diváci ho berou prakticky jen ve filmech, které jsou více čí méně nostalgické. S Rockym i Rambem slavil úspěch, The Expendables také zabodovali, ale zdá se, že už by to pomalu chtělo změnu. Kolega Schwarzenegger to pochopil a na příští rok plánuje jak neobvyklý komorní zombie horor Maggie, tak i akční Sabotage s Davidem Ayerem, jehož režijní styl má k osmdesátým létům hodně daleko. Stallone však pořád ještě spoléhá na staré dobré časy. A to, jestli vás Zpátky do ringu bude bavit, do velké míry záleží právě na tom, jestli vás baví i tenhle Slyův přístup.

Zpátky do ringu: FOTOGALERIE

Ačkoliv se upoutávky snažily Zpátky do ringu prodat jako sportovní komedii, humoru tu moc není. Ne že by šlo o extra seriózní drama, na to je tu až příliš mnoho momentů, ve kterých Robert De Niro bojuje s infarktem po tom, co patnáct vteřin intenzivně slaví, že se vrací mezi provazy, ale žádnou řachandu nečekejte. Nezmiňuji to tu jako zápor, ale spíš chci naznačit, že Zpátky do ringu má mnohem blíž ke klasickým sportovním filmům. Jen ti hrdinové jsou o něco starší.

Režisér Peter Segal ukázal, že tenhle žánr umí, když natočil přehlíženou, i když minimálně po technické stránce parádní Trestnou lavici s Adamem Sandlerem. Tam toho humoru bylo sice o poznání víc, ale pořád šlo hlavně o film, který tři čtvrtiny stopáže směřoval k závěrečnému zápasu. Tady to dopadlo víceméně stejně. Segal ví, jak podobný film natočit a je mu evidentně jedno, jestli dostane partu gigantických muklů a šišatý míč, nebo dvě stárnoucí herecké hvězdy, z nichž se díky rolím boxerů staly legendy. Stallone i De Niro dostávají stejné množství prostoru a záleží jen na vás, komu budete fandit. Slyův Henry „Razor“ Sharp je utahaný chlap, jenž se snaží zapomenout na svou kariéru, s nikým se moc nebaví a do zápasu jde jen kvůli prachům, aby starému kamarádovi zařídil lepší domov důchodců. De Niro jako Billy „The Kid“ McDonnen zase působí jako starý ožrala s trochu prořízlou pusou, kterému pořád ještě nestačilo dojít, že třicet let po konci kariéry by se měl přestat chovat jako primadona a dospět. Oba mají své mouchy, oba jsou ale svým způsobem sympatičtí a oba si musí pochopitelně projít krutým fyzickým tréninkem i nějakým tím psychologickým vývojem.

Přehrajte si trailer A tady nastává malinký problém. Jakmile začnete malinko přemýšlet o tom, co se děje na plátně, zjistíte, že Zpátky do ringu se odehrává asi v nějakém alternativním světě, ve kterém je naprosto normální chovat se jako hovado, v tomhle případě jako Kim Basinger. Mezi ní a Stallonem to jiskří, ale jakmile se začnou otevírat staré rány a řešit kdo, co, komu a proč udělal, vypadá to jako telenovela, v níž se objevují třicet let ztracené děti a řeší trable jak z Melrose Place. Naštěstí vždycky včas hláškující Alan Arkin, jenž několikrát jasně naznačí, že kdyby chtěl, mohl by si pro sebe ukrást celý film. Ovšem fakt, že v prostřední části film drhne a že dolování emocí funguje tak napůl, se ani jemu zakrýt nepodaří.

Ale i tak je Zpátky do ringu fajn. I když nejde vyloženě o komedii, těch pár vtipů se povedlo podat dobře, oba hrdinové jsou dostatečně zajímaví na to, abyste až do posledních minut váhali, kterému z nich držet palce, a fyzicky na tom jsou oba pánové taky docela dobře (Sly pochopitelně díky výběru rolí v posledních letech o něco lépe). Celkem to utíká, člověk se nenudí a nakonec si může odškrtnout fajn film. Nic víc ale radši neočekávejte.

p.s.: Závěrečné cameo je super