Původně televizní Zlatovláska z roku 1973 se zařadila po bok rozmáchlejších filmových klasik a spousta diváků si nedokáže Vánoce bez této pohádky představit. Řada písniček z ní zlidověla a dá se říct, že se tehdejší tvůrčí tým poměrně důstojně vyrovnal s tradičním problémem veškerého převádění pohádek do audiovizuální podoby – totiž extrémně nedostatečnou délkou příběhu. Původní pohádku od Karla Jaromíra Erbena totiž přečtete za deset minut, nesnadné naplnění 74minutové stopáže se však režisérce a scenáristce Vlastě Janečkové tenkrát jakžtakž podařilo. Jak ale dopadla filmová novinka?

Pod ní je podepsaná scenáristka Lucie Konášová, autorka třeba prvního Anděla Páně. Její text měl původně režírovat Václav Vorlíček, po jeho smrti v roce 2019 se však dlouho chystaného projektu chopil dosud především dokumentarista Jan Těšitel. Ambiciózní natáčení nejen na českých a slovenských lokalitách, ale i u sicilských břehů nakonec dalo vzniknout bezmála dvouhodinovému dílu, které má svou atmosférou i výpravou blíže k nedávným dvěma Princeznám zakletým v čase (mimochodem od podobného producentského týmu) nežli k většině tradičních tuzemských pohádek.

Zlatovláska: FOTOGALERIE

V souladu s Erbenovou předlohou a následnou televizní adaptací sledujeme charakterního mladíka Jiříka, který okusí maso tajemného hada, díky čemuž začne rozumět řeči zvířat. Za protivení se příkazu jej jeho krutý král pošle do světa, aby našel princeznu Zlatovlásku, jejíž temenní porost sestává z ryzího zlata. Jiřík cestou vyslyší volání o pomoc řady drobných zvířat, za což se mu fauna následně odvděčí během plnění zapeklitých úkolů od samotné Zlatovlásky, nacházející se ve vzdáleném ostrovním království.

Ačkoli se Erbenova pohádka datuje do poloviny 19. století, do detailů a spoilerů zabíhat netřeba. Podstatné je vědět, že aktuální verze se od těch předchozích v mnoha ohledech odlišuje, ačkoli klíčové body vyprávění pochopitelně zachovává. S idealistickým pážetem Jiříkem (tentokrát v podání neokoukaného Tomáše Webera) tak putuje i o poznání pragmatičtější a oportunističtější Štěpán (už zdálky rozeznatelný díky paruce na hlavě Marka Lambory), který dá vzpomenout třeba na dvojici „kamarádů“ z pohádky O statečném kováři, a také prostořeký pes Štístko, díky dabingu Martina Písaříka a specifickému vzhledu evokující zase dvoudílný kynologický doják Gump.

Už podruhé v krátké době ztvárňuje pohádkovou princeznu mladá Jasmína Houf, po nesoudném utrpení s názvem Princezna na hrášku se však alespoň objevuje ve výrazně snesitelnějším filmu. Řada scén se samotnou Zlatovláskou s digitálně zářícími pačesy však trpí kýčovitým a skutečně nesubtilním slow motionem, za jehož frekvenci by Zack Snyder uznale kýval hlavou.

Leckteré scény skutečně neposouvají příběh dopředu a vyskytují se ve filmu pouze proto, že se honosí oku lahodícím svícením, vycizelovanou hrou barev či snahou stylově prodat CGI efekty. Není vyloučeno, že na dětské publikum bude tato míra vizuální opulence působit, dospělému divákovi však pravděpodobně přijde jako zbytečný kýč. A vzhledem k tomuto důrazu na formální stránku tudíž zamrzí i leckdy značně nepřesvědčivé postsynchrony.

Zjevná snaha představit skutečně stylovou, moderní pohádku se však nepříjemně podepisuje na tom nejzákladnějším – totiž na příběhu. Podle potřeb scénáře se neustále mění inteligence hlavních postav i příběhová funkce těch vedlejších. Prostor je zaplněn větším množstvím figur, jejichž vzájemné vztahy se však nedaří ukočírovat. Jiříkova absolutní mravní neposkvrněnost, kvůli níž záměrně ohrozí osud nejen svůj, nýbrž i své milované princezny, hraničí s duševní nedostačivostí, jelikož hrdina není ochoten naslouchat hlasu reality. Jeho nejbližší jsou tudíž ve snaze o pragmatická řešení situací nuceni chovat se špatně, amorálně, či minimálně nepochopitelně.

Obecně přitom platí, že čím je starší cílové publikum, tím by postavy měly být komplikovanější, a tudíž usouvztažnitelnější. Zlatovláska není pohádkou pro nejmenší, vždyť zla vnášeného v původní verzi dvěma, v této hned třemi panovníky, není vůbec málo; protagonista ale zůstává křišťálově čistý, kvůli čemuž je neschopný leckterým problémům čelit a musí se spoléhat na ostatní. A naopak v momentu, kdy dochází na lámání chleba a televizní Jiřík (s tváří Petra Štěpánka, nyní obsazeného do jedné z královských rolí) vsadí vše na jednu kartu, ten filmový nečekaně ohne hřbet.

Přehrajte si trailer Rozhodně jde o velmi subjektivní výtky vycházející z interpretace pohádkového poselství, na které jistě není jen jedna správná odpověď. Bohužel se však zdá, že se nutné rozšíření původně velmi jasného a přímočarého příběhu poněkud vymklo z rukou – namísto písní, které by už přece jen působily poněkud otřepaně, se vsadilo na neproduktivní zahušťování šachovnice vedlejšími postavami a nevyrovnané, leč občas aspoň vizuálně poutavé dobrodružné výjevy zahrnující třeba akční šermovačky či dostihovou vložku. Jistě jde o pochopitelný způsob, jak filmovou verzi stručných pohádek uchopit, jeho realizace však bohužel skončila jen na půli cesty.