Zfilmování bestselleru Filipa Rožka se ujal F. A. Brabec. Před lety oceňovaný kameraman točil naposledy před šesti lety Vánoční kameňák, což jeho už tak docela pošramocenému renomé jistě nepřidalo. Tahle komerční spolupráce nakonec dává vcelku smysl: Brabcův leckdy kýčovitý vizuální styl se totiž velmi dobře hodí k patosu, jenž je pro podobné pejskařské představení nezbytný. Před filmovým zpracováním proběhlo i namluvení audioknihy, a tak je jasné, že zde nejde ani tak o soběstačné dramatické dílo, nýbrž o jednu složku multimediální kampaně na podporu psích útulků. A z tohoto ohledu je výsledek podařený.

Příběhem nás provází Ivan Trojan dabující titulního psa Gumpa. Ten byl jako štěně odhozen do popelnice, ale ujal se ho Bolek Polívka v roli jakéhosi polo-bezdomovce. Pokud jste viděli podobné zahraniční kousky (třeba Psí poslání 1 a 2, Psí domov), máte vcelku jasnou představu o tom, co se bude následující hodinu a půl odehrávat. Brabec s Rožkem se do žádných úkroků stranou nepouštějí a servírují doják podle osvědčené šablony. Polívka s Gumpem jsou tedy proti své vůli odloučeni a následně se vzájemně hledají. Jak to asi dopadne?

Gump se během svých toulek ocitá u řady páníčků a útulků, pokaždé přitom musí čelit novým problémům. A že jich je požehnaně – snímek rozhodně nehladí po srsti, naopak diváka nejednou bolestivě pokouše. Gump se totiž setkává s širokou paletou zla (množírny, násilí na lidech i zvířatech, uhynulá zvířata v přírodě), které v naprosté většině pochází od lidí. Dobrosrdečný pejsek bez zpochybnění přijímá tragický úděl, jenž je jemu i celému psímu pokolení souzen – žít v závislosti na lidech a být jim zcela vydán na (ne)milost. Občas se samozřejmě i mezi lidmi objeví nějaká dobrá duše, ale v tomhle filmu jich je naprostá menšina. Smutek střídá depresi a když se na konci dozvíme, že ve filmu vystupující psi jsou povětšinou z útulků a skutečně mají za sebou těžké osudy, už nelze skrývat, že snímek je především velmi dlouhým propagačním videem; ale zdůrazňuje dobrou věc a chytře útočí na národ pejskařů, takže nakonec proč ne?

Díky atraktivnímu tématu se v menších roličkách objevuje spousta známých tváří, z nichž zaujme výrazně namaskovaná Jana Plodková, démonický Marek Taclík, před nímž by se běžel schovat i Thanos, farář Zbigniew Czendlik v roli faráře, ezoterický veterinář Fatty Pillow a otřesná obuv Richarda Krajča. Z tohohle nesourodého mixu je jasné, že výběr probíhal především na základě kamarádství či zájmu o téma. Hlavní herci ale svůj standard odvádějí, přestože nemají moc co hrát. Lidské postavy jsou totiž především karikatury sloužící vyprávění, takže nějaký vývoj či rozumné chování se od nich čekat nedá.

Brabec se snaží vizuální stránku ozvláštňovat nečekanými pohyby kamery, spoustou detailů a umělecky vypadajících záběrů. Vizuální cit mu nelze upřít, přesto je z jeho obrazů cítit vychtěnost a neopodstatněnost. Úsměvněji působí oprášení klavírního motivu z Kytice, to asi aby se nezapomnělo, co má zkušený filmař všechno za sebou. Obecně pak tklivá hudba nepřestane hrát během skoro celé stopáže a většina vyprávění je líně odbyta neustálým Trojanovým voiceoverem. Když na pozadí titulků odehrají své filmové písničky Desmod a Marek Ztracený, musí být už každému jasné, že celé tohle dílo je především dobře zacílený popík: Vcelku fungující produkt, doplňující v marketingové skládačce knihy, plyšáky a deskové hry. Budiž dobré myšlence přáno.