Eva Toulová za pár dní uvede do kin svůj už druhý letošní film, přesto bude muset o titul nejhoršího letošního počinu tuzemské kinematografie ještě hodně zabojovat. Šest let od po všech stránkách katastrofálního romcomu Dokonalý polibek (The Perfect Kiss) totiž na česká kina opět útočí Martina Adamcová alias Tina Adams. Tentokrát se rozhodla zprznit pohádkový žánr, dokonce klasiku od Hanse Christiana Andersena. A asi není třeba tipovat, jak to dopadlo.

„Když někoho dlouho nevidíš, tak na něj zapomeneš,“ říká se hned v úvodu. Na Dokonalý polibek ale zapomenout bohužel nešlo a zmatený trailer na novou Princeznu na hrášku naznačoval, že obdobným zážitkem bude i pohádková novinka. Ta vychází z Andersenovy klasiky, jež je sice poměrně známá, mezi nejoblíbenější a nejhodnotnější pohádky však kvůli své plytkosti nepatří – a na filmové verzi je patrné, že Adamcová s natažením banálního příběhu na potřebných zhruba 80 minut horko těžko bojovala. Ale nevyhrála.

„Francie byla tak krásná země, proč jen musela začít revoluce,“ stýská si princezna Anežka (v podání debutující Jasmíny Houf), která občas prohodí nesmyslnou větu o tom, jak její šlechtická rodina spřízněná s královským dvorem prosazovala rovnostářství, zatímco se nechá obskakovat cizím služebnictvem v cizí zemi. Skloubení pohádkových a skutečných reálií by v jiném filmu mohlo být fascinující a podnětné, tady je však vyloženě bizarní.

Dozvídáme se totiž, že Anežka (původním jménem Agnès) musí prchnout z Francie poté, co započne Velká francouzská revoluce. Její věrná služebná Žaneta s tváří Dagmar Havlové ji vyšle na pěší túru do Čech, kde má její rodina kořeny. Má se dostat až na zámek Červený Škvořec, jemuž vládne baron se svou manželkou hraběnkou (ehm). Jejich hlavní starostí je neochota ke svatbě nejstaršího syna, který je princem (ehm ehm), a z nějakého důvodu také v nepředvídatelných okamžicích řeší záplavové deště.

Hrdinka se po předlouhém ťapání do cíle skutečně dostane a urozená rodina se o ni navzdory neustálým pochybnostem o jejím původu stará nadmíru dobře. Podezíravá hraběnka (hraná samotnou Adamcovou), neustále se motající po zámku v negližé a nahodile okřikující všechny okolo, po čase vymyslí experiment s hráškem, jenž by měl nade vší pochybnost prokázat, zdali je dívka skutečně princeznou. Paralelní linií je princovo pátrání v archivech, kde by o Anežce měly existovat záznamy – sama dívka si však situaci komplikuje tím, že namísto řešení ústředního problému nutí prince ke hře na schovávanou.

Vyprávění je tedy zcela nesourodé a nesmyslné, plné nikam nevedoucích odboček a snah o groteskní gagy. Každá minuta přináší další a další nepochopitelná tvůrčí rozhodnutí. Postavy tak občas začnou tančit či zpívat (ideálně trapně otextovanou Malou noční hudbu), na což další postavy občas reagují, občas ne. Scény leckdy končí nejen bez pointy, ale i bez toho, aby se v nich vlastně cokoli stalo. Žaneta má na zámku obraz, ze kterého občas na někoho promluví, ale ačkoli se jedná o jediný magický prvek v celé pohádce, nezdá se, že by to kohokoli zneklidňovalo. (Mimochodem, na té samé chodbě hrůzy visí i obraz Dagmar Havlové s Václavem Havlem a ještě portrét kohosi dalšího, kdo nápadně připomíná Donalda Trumpa. Ale to je asi jedno.)

První čtvrthodině přitom dominuje animace pomocí malování pískem od Alexe Dowise. Mohlo by se jednat o poměrně poetický způsob, jak prezentovat výpravně náročné scény, jenže písečné animace se nepochopitelně objevují i později – třeba po záběru na sovu následuje pískem namalovaná… sova. Proč? Proč?!

Jedním z mála vítězů tohoto filmu je Pavel Kříž, jehož úlohou je v podstatě pořád jen sedět, číst si, občas se uchechtnout a když na něj najede kamera, tak se zmateně rozhlížet kolem. Druhým a zřejmě posledním spokojeným členem štábu může být chlapec, jemuž umožnili v některých scénách nosit cylindr. Výsměch si ale nezaslouží ani hlavní herečtí představitelé, tedy Jasmína Houf a Ladislav Korbel, kteří se se zmatečností celé produkce zjevně snažili popasovat, jak to jen šlo.

Opět se na scénu vrací i Lucie Vondráčková, která však nehraje princeznu, jak se původně předpokládalo, nýbrž dvě menší role. Jednak maminku, která čte tuto pohádku před spaním svého synkovi (a tím pádem můžeme ze všech chyb filmu obvinit tohoto chlapce, který si zjevně představuje naprosté nesmysly), a jednak podivnou postavu kuchařského pomocníka s přezdívkou Trdlo. Tato figura je možná nebinární, respektive tu a tam o sobě mluví v mužském rodě, zároveň však chová neopětovanou lásku k princovi – sice asi jen ve dvou scénách, ale o to intenzivněji.

Trdlovým přímým nadřízeným je kuchtík Buchtík, jenž bývá pohoršen novotami jako pečení květáku a snaží se zavést nepříliš efektivní pásovou výrobu rohlíků. Přitom by se však měl zaměřit spíše na míru vykořisťování ze strany hraběnky, jelikož kvůli nedostatku služebnictva musí plnit i spoustu dalších úkolů na zámku v čele s umisťováním gigantické koule hrachu pod princezninu matraci.

Přehrajte si trailer

Většina záběrů se nejspíš točila na první dobrou, a tak se často někdo bezdůvodně pousměje, podiví či si postavy rovnou skočí do řeči. Dialogy (s otřesnými postsynchrony) jsou pravidelně přehlušeny ruchy a hudbou, nejspíše však nejde o sofistikovanou práci se zvukovými plochami ve stylu Christophera Nolana, ale o další z mnoha elementárních chyb, jež výsledek srážejí na úroveň legendárního The Room. A s tímto pohledem lze film vlastně doporučit – zachraňte kina tak, že se vyzbrojíte libovolnými duševními posilovadly a partou přátel a jděte si to udělat hezké. Tenhle film to totiž sám za vás neudělá.