Už trailer vyvolal opravdu údiv a spoustu otázek, ale nemám pocit, že bych byl po zhlédnutí celých 83 minut filmu o mnoho moudřejší než většina vyděšených potenciálních diváků. Tohle se opravdu žene do našich kin? Ano, vypadá to tak. Vážně se natáčelo v Kanadě a stojí za tím tajemná Tina Adams. Co se to tu vlastně děje?!

Lehké pátrání poodhalí, že scenáristka a režisérka (a producentka, herečka ve vedlejší roli a nejspíš i cokoli dalšího až po klapku) Tina Adams je ve skutečnosti Martina Adamcová. Ta svůj vrchol zažila v první polovině 90. let, možná si ji pamatujete z řady odhalených rolí ve filmech Playgirls, Playgirls II, Nahota na prodej a Tankový prapor. Teď je však provdána v Kanadě a pod uměleckým polo-pseudonymem se rozhodla natočit film. A když je člověk jednou v Kanadě, tak je zjevně problém se nepotkat s Luckou Vondráčkovou, která donedávna hřála rodinný krb Tomáše Plekance. Slovo dalo slovo a dámy za kanadské (a prý i Plekancovy, hehe) peníze stvořily tohle.

Nemám nic proti plnění snů, sám bych rád také nějaké měl, ale filmy jako tenhle mě od nich hodně vzdalují. Scénář nedává smysl a při existenci jakéhokoli příčetného dramaturga by se tenhle shluk náhodných scén ani nemohl natočit. Technicky se jedná zhruba o zámořskou úroveň béčkové televize, čili stále něco, co by v tuzemské konkurenci možná i mohlo v kině obstát. Ale hezké lokace zasněžených městských parků nejsou všechno, obzvlášť když kamera občas ráda jezdí někam, kde nic není.

Od první scény, v níž Vondráčková napůl mimo záběr nabourá s autem, moc nechápeme, co se děje, a časem se to úplně nelepší. Její postava Tanya je zmatenou třicátnicí, která klasicky v duchu romantických komedií vůbec neví, co se kolem ní děje a vrší na sebe hloupá rozhodnutí. Bydlí s rodiči, což jsou jen tak mimochodem ruští špioni (?!?). V nikam nevedoucím příběhu ji jeden muž naveze do realitního podvodu, druhý je infantilní idiot, třetí ji zneužívá a čtvrtého Tanya bezdůvodně nenávidí. Nebojte, pravá láska nakonec zvítězí, ale kolik nesmyslů k ní vede, nad tím zůstává rozum stát. Zlatý skutečný život!

Přestože je film poměrně otřesně dabovaný (Vondráčková sice mluví sama sebe, ale v dabingu přehrává výrazně více než na plátně, což je zábavně bizarní rozdíl), jde do našich kin s anglickým názvem. Proč, proboha? Název je navíc vtipný v tom, že nemá téměř žádnou souvislost s dějem - hrdinka prožije fajn líbačku v rámci bezvýznamného vedlejšího románku, a tak absolutně nedává smysl film takhle pojmenovat. Ale touhle dobou je už asi jasné, že logiku tady hledat netřeba.

Co ale musím vytknout a popravdě nechápu, že se to stále opakuje - zase jednou se jedná o zcela nehumánní film. Všechny postavy jsou extrémně hloupé a všechny ženské postavy navíc manipulativní a intrikující. Proč je tak nutné, aby na sebe byli lidé tak stereotypními způsoby zlí? A když už se někdo hodlá proti zlu vymezit, řekne něco jako "Nesnáším šikanisty, protože jsou opovrženíhodní!" Takže stará dobrá kombinace absurdity a zhnusení nad lidským údělem.

Nakonec dávám smířlivou dvoječku. Částečně proto, že ve srovnání s nedávnými Revizory má Dokonalý polibek aspoň místy technické parametry filmu. Mizerného, ale filmu. A díky nesmyslnosti dialogů je možné, aby člověk tento nechtěný dadaismus v dostatečně intoxikovaném stavu docenil. Přesto ale je to asi ten nejnadsazenější druhý bod, co jsem kdy dal. Takže na to nechoďte, nezajímejte se o to a prostě přejte Lucce zámořský filmový zářez. Víc se s tím asi dělat nedá.