Eva Toulová má za sebou nepříliš povedenou prvotinu Šťastná, která se vyznačovala amatérským technickým zpracováním a vcelku chabým scénářem. Loni si odskočila do dokumentárního žánru, když v Caminu na kolečkách představila příběh vozíčkáře, jenž se vydal na slavnou poutní cestu. Letos se zase vrací k hranému filmu a je škoda vidět, že se z kritiky příliš nepoučila.

Technické nedostatky u dokumentárního Camina byly odpustitelné, divák se lehce nechal strhnout zápalem všech zúčastněných. Jenže hraný film by přece jen měl určitou technickou úroveň zachovat a v tom ohledu Revizoři trestuhodně selhávají. Zvuk je špatně nasnímaný a leckdy není postavám rozumět, obraz zase často vypadá, jak kdyby byl natáčen na mobil. Tohle si může dovolit video na YouTube, ne film v kinech.

Ruku v ruce s tím jde i scénář. Připomíná lacinou verzi předloňské Teorie tygra, jelikož sexistickými předsudky a banálními mužsko-ženskými stereotypy vůbec nešetří. Ženy jsou v zásadě neschopné a brání se emancipaci, aby náhodou nemusely něco dělat. Muži jsou samozřejmě chudáci, kteří vinou žen trpí. To se týká především otce, hlavní postavy, s níž se ale nedá příliš ztotožnit, pokud člověk není úplný buranský idiot.

Kde měla Teorie tygra obstojné řemeslo, šikovné herce a jakžtakž soudržnou koncepci, tam Revizoři mají… Ehm, zkusme to jinak. Revizoři totiž pohříchu nemají nic. Většinu stopáže vyplňují nevypointované dialogy a leckdy až slapstickové scény bez komediálního timingu. Opakování snídaňových rituálů dává vzpomenout na Kameňáky a už je asi jasné, v jaké filmové společnosti se nové dílko ocitlo.

Pokud vás po tom všem zajímá příběh, tak si ho můžeme v rychlosti projet, ale asi už chápete, že není o co stát. Otec je revizorem v tramvaji, což bohužel vede k mnohem méně vtipným a zajímavým situacím, než by divák od takto neokoukané postavy čekal. Zároveň prochází krizí středního věku a rodina ho (opravdu velmi nepřekvapivě) nerespektuje. Jeho žena (v další kariérní chybě se vyskytující Dana Morávková) zabíjí svůj potenciál ve sledování slevových portálů a vystřihování kupónů k soutěžím, dcera je místní rozhoďnožka a syn líný budižkničemu, který se bůhvíproč rozhodne vydat na dráhu kriminálníka. Mohla by to být sociální kritika postavená na vykreslení nejzákladnějších stereotypů a následné práce s nimi, ale nenechme se zmást - nic takového tu není.

Jedno nesmyslné rozhodnutí střídá druhé, o vývoji postav nemůže být řeč a největších posunů v příběhu je dosahováno pomocí product placementu, což scenáristickou křeč ilustruje více než trefně. Když si hlavního hrdinu začnou turisté plést s Chuckem Norrisem, moje poslední dobou poněkud umírněná chuť se zabít byla rázem zpátky. Proč se tohle proboha děje? Opravdu je nutné dát do filmu všechno, co člověka napadne, i když to nemá k celku žádný vztah?

Z filmu nečouhá arogantní nabubřelost, proto k němu nenávistné antipatie nechovám. Je prostě “jen” po všech stránkách zcela špatný - technicky, příběhově, žánrově, morálně. Nic v něm nefunguje a strávit 99 minut ve společnosti téhle rodinky představuje čiré utrpení. Pokud by se jednalo o amatérský filmeček na internetu o třetinové délce, budiž, ale s tímhle už nikdy nechci mít nic společného.