Švýcarsko bylo jednou z posledních evropských zemí, v nichž došlo k uzákonění volebního práva žen. Na federální úrovni se schválilo až roku 1971, v některých regionech dokonce až počátkem 90. let. Z dnešního pohledu neuvěřitelná věc, že před necelými třemi dekádami nemohly ženy v jedné z nejvyspělejších evropských zemí volit, že? Ale je to tak a rozhodně stojí za připomenutí, že snahy žen a rozličných menšin (tolik propírané třeba v souvislosti s letošními Oscary) nejsou vůbec nesmyslné, naopak by se měly podporovat. Jenže s důležitostí tématu si tento film vystačí a téměř rezignuje na vše ostatní.

Příběh proto spočívá přesně v tom, co byste očekávali: feminizační a sexuální revoluce se do švýcarské vesničky počátku 70. let stále ještě nedostaly, a tak si tamní panoptikum žije stále ve své spokojené bublině. Tedy, spokojené jen navenek, jelikož hlavní slovo mají muži, nezpochybňované hlavy domácnosti, a většinu žen ani nenapadne, že by věci mohly být jinak. Nepravděpodobnou evangelizátorkou ženské rovnoprávnosti se stane Nora, dosud zcela obyčejná hospodyně, která by od života chtěla přece jen trochu víc. Spojí se s pár dalšími rebelkami a k odporu mužů (a zpočátku i mnoha žen) začnou nahlas přemýšlet o novém uspořádání společnosti. Samozřejmě postupem času nastanou pochybnosti, problémy, osudové situace i zásadní rozhodnutí, v nichž si člověk musí stát za svým přesvědčením i navzdory všem okolnostem. Kdo by to byl čekal, že?

Petra Biondinaa Volpe má za sebou výraznou Vysněnou zemi, která předkládala smutný obraz curyšské prostituce. I teď sleduje ženská témata, přestože zcela odlišným způsobem. A bohužel poměrně konvenčně – strukturou sledujeme vlastně standardní biografii, pouze s tím rozdílem, že je důraz kladen na společenský jev zobrazený pomocí jednotlivých lidí. Občas je snímek celkem vtipný a potěší i sympatickou Marií Leuenberger v hlavní roli. Ta zatím vystupovala hlavně v německých televizních filmech, ale tohle zvládla bez problémů a vy jí budete fandit. Příjemně dýchne i sedmdesátkový vizuál a hudba.

Tak před dvaceti lety by mohlo být zásadní, že vůbec film na tohle téma vznikl. Dnes mi to ale už přijde trochu málo a společensky uvědomělý námět by měl být doplněn i výraznou formou či zpracováním. K tomu však nedošlo, a tak se jedná jen o příjemně plynoucí naplnění žánrových potřeb – tedy informování o důležité události z nedávné historie. Jsme dnes o tolik dál? A jaká je role feminismu v současné společnosti? Na tyhle otázky film odpovědi nenabízí, neboť si je ani neklade. Škoda, že především ke konci netlačí víc na pilu a nepředkládá argumenty obou stran, čímž by vznikl o poznání hlubší a uvědomělejší kus. Takhle zbyl jen vtipný záblesk historie, který neurazí, ale ani nepřekvapí.