k0C0UR

Hodně vody už uplynulo od prvního teaseru, který se díky svému zvláštnímu feelingu prokousal až mezi elitu vyvolených na naši Noc trailerů. A já jsem tenkrát při tvorbě perexu k filmu podlehl iluzi, že na nás Shyamalan chystá nějak záludně odlehčenou hříčku pro své ratolesti. Aby to byla trochu sranda, skutečnost je samozřejmě úplně jinde. Shyamalan navazuje na svou hororově-mysteriózní poetiku a už v prvním oficiálním traileru neslevuje nic ze svých požadavků na paralyzování diváka svými podivuhodnými audiovizuálními výjevy. Přes pomalý rozjezd a komorní herecké etudy se rozpoutává tajuplné mrazení v zádech z něčeho, co asi není úplně v pořádku a nepatří na tento svět. Přesto to zastavuje našemu hrdinovi na prahu a ten, i přestože nechce, musí nastálou situaci řešit. Snad proto, že se zamiluje, možná i proto, že nechce ve své sprše někoho, kdo má místo nohou ploutev. Pouští se tak zaslepen do litého boje s něčím, čemu nerozumí… Řekněme si to pěkně od podlahy – Shyamalan opět trpělivě rozplétá značně originální filmové klubko, které se nepodobá ničemu, co na nás režiséři za tu dobu co je celuloid celuloidem vysypali. I z těch dvou a půl minut je cítit touha zasáhnout originalitou přímo do srdce a zase jednou rozvibrovat příslušné kuloáry zprávou, že největší odborník na tajuplno je zpět mezi elitou. Lady in the Water má onen neuchopitelný rozměr, pro jehož pojmenování saháte stále dokola po tlačítku play, abyste se pokaždé přistihli, že stále ještě nemáte dost. Jsou to ony minuty, pro které milujeme film – kvůli možnosti citlivě sdělit a efektně ilustrovat jakýkoliv cirkus, který se v hlavách jejich autorů zrodí. A když je u mašiny někdo jako M. Night Shyamalan, i z takové nenápadné ukázky o mořské panně se může zrodit malé umělecké dílko. Skvělá práce se zvukem, výborný střih a boží Giamatti jsou tři atributy, které ho skoro automaticky posílají na vaši linku. Nebraňte se, odpor je marný.