Až budou původce současné metylalkoholové aféry odvádět v klepetech do lágru, snad jim přibalí do vaku s ešusem, pyžamem a přezůvkama i kapesní přehrávač s DVDčkem Země bez zákona. Romantická představa o tom, že jsou lokálními bratry Bonduranty je může držet při životě. Film podle knihy o trojici rozdílných bráchů, kteří z nelegálních palíren tahali peníze a vlastně i moc (lze-li o něčem takovém v balíkově jménem Franklin vůbec uvažovat), je totiž dalším gangsterským bijákem, v němž se nepokrytě fandí lumpům.

Země bez zákona: FOTOGALERIE

Samozřejmě, že páchat nepravosti jde různě. Dodávat do domů obyčejných lidí pálenku, střílet policejní přicmrndávače, kteří znásilňují bývalé děvky, a vůbec porušovat zákony, které jsou nesmyslné a brání volnému pohybu osob, zboží a alkoholu vstříc játrům, to jsou vesměs přečiny tolerovatelné, ba až vítané. A v pekle za ně skončíte jen v případě, že bylo vytvořeno na míru trapným puritánům. I proto jsou ostatně bratři Bondurantové od první chvíle sympatičtější a člověk jim musí držet palce jak proti beztvarým srábkům hlídajícím zákon, tak proti oslizlým padouchům.

A co si budeme nalhávat, o ničem jiném Země bez zákona vlastně není. Nick Cave zadaptoval knihu ve scenáristický pahýl, který redukuje vyprávění na konflikty mezi chlapáky v kloboucích a kvádrech. S přesahy se šetří. Jistě, máme tu tajemnou zrzavou krásku, která do drsného světa vnáší element něhy a lásky (až mateřské). Lehce naťukneme mýtické zbojnické báchorky i banality, ze kterých se rodí příběhy o nesmrtelných bouchačích. A pak už se jede vlastně jen po hlavní story nejmladšího z bratrů Bondurantových, subtilního Jacka s fyziognomií Shii LaBeoufa, jenž se snaží svoje mohutné příbuzné přesvědčit, že je taky pořádnej chlap - že se umí otáčet, má fištron a dovede zabrat, aby dostal nejlepší káru v okrese a do ní dívku svého srdce. Zvládne to? A za jakou cenu?

Přehrajte si trailer Poměrně strohá vyprávěnka je stejně stroze zinscenovaná. Divák tak dostává jen... maso a maso. Ne, to není náběh na kulinářskou metaforu, i když sem by se zatraceně moc hodila. Hillcoat s Cavem ale jednoduše předhazují sérii masitých scén, ve kterých stojí chlap proti chlapovi, hnusné násilí proti ještě hnusnějšímu, tvrdost proti zákeřnosti... a tak až do chvíle nevyhnutelného pobytí nejdůležitějších figur. Šťávy teče hodně, protože bitky s boxerem, vraždy lopatou, prořezávání tepen i brutální techniky mučení tu nejsou v zájmu šoku, ale prostě jen vykreslují nelítostnou zemi, kde je zákon cárem papíru. A kde vítězí břitva a tommy gun.

Dobová atmosféra je dokonalá a progresivně je v ní víc špíny a surovosti, než jsme kdy viděli. Hudba vděčně vyplňuje každou druhou scénu, a když sníh dopadá na kapoty rozklepaných náklaďáků, má to v sobě akurátní kombinaci romantiky i bolesti, vyvěrající z krajiny se studenou půdou.

I kostýmy padnou a věřte, že málokdo si je zaslouží nosit tak jako Gary Oldman (natočil ten chlap špatný film?), vrčící Tom Hardy, ale i Shia LaBeouf. Člověk si zvykne i na hnusáka Guye Pearce, přestože tu vidí až příliš urputnou snahu o vyvolání nějakého následníka Hannibala Lectera či Antona Chigurha. Archetypy silných i slabších chlapáků se tu ale vlastně jen srážejí, snad až moc neohrabaně a humpolácky, než aby z filmu mohla vyrůst nová virtuózní klasika, pracující sofistikovaně s žánrem – a ne ho pouze vyplňující krví a zmasakrovanými těly.

Země bez zákona je tak hodně tuhou podívanou, ovšem tvrdou a nelítostnou spíš v jednotlivých scénách, než v celkem čitelném a neobjevném celkovém vyznění. Kina litovat nebudete, ovšem... jo, čekal jsem to ještě o ten jeden dva levely výš.