„Čeněk nemá talent,“ volají protagonisté hry Záskok, když zjistí, proč jeden z jejich kolegů ne a ne mít na pódiu úspěch. „Judd Apatow talent má. A zatraceně velký,“ volá naproti tomu celý svět. Nemusel by to nutně dělat v reakci na obrovskou melu okolo všech tří komedií 40 let panic, Zbouchnuté nebo teenagerovského Superbad. Stačilo by si vzít jednu z nich a důkladně jí mrknout na zoubek. Třeba druhou jmenovanou, protože právě ta vcelku jistě ovládne komediální podzim (a nejen jej) v české kinodistribuci.

Apatowovy komedie musí mít rád John, Ludovic i Maruška. Každý druhý je může vzít za své, každý prvý si v nich může najít tu svoji hromádku chutného humoru anebo trvalých životních pravd. Na Zbouchnuté se hrozně příjemně sleduje jak na jednu stranu ctí ověřenou hollywoodskou recepturu, tj. zhmotňuje esenci toho, co divákům všech zemí nejlépe chutná a co zajistí odpovídající komerční ohlas, na druhou stranu však vyzařuje více osobitosti než většina proklamativně nezávislých komedií, jež tak urputně brojí za svoji jedinečnost. Apatowova laskomina projíždí hladce trávícím traktem, přesto z ní není cítit naprosto zaměnitelná chuť, leč něco víc. Něco mnohem osobnějšího, roztomile podvratného, něco, co způsobuje, že většina ostatní žánrové produkce vyhlíží sterilně nebo bez šťávy. Apatowovy filmy jsou hraným ekvivalentem Pixarovských animáků: Nešokují veletoči v příběhu, poučí, dojmou, jen se v nich taková ta příjemně mravoučná moudrost necedí přes dokonalou animaci, nýbrž skrz přímočarý „fuckovací humor“, v němž vždycky zůstane dost prostoru na citaci z Hvězdných válek. Ano, jsou lepším ekvivalentem Pixarovských animáků. :-)

Pro generaci ovlivněnou Kevinem Smithem je Apatow ideální společník. Promlouvá totiž jen jako jeden z kámošů, bez velkých příkras a i bez kastrované stylizace. Nezapře se v něm pohled chlapa, který s kamarády (a kytkou ganji) prozevloval nejedno odpoledne. Proto je jeho alter egem vyhulený pohodář Ben, který většinu času sedí s kamarády v obýváku, potahuje z jedné z kolujících vodnic a probírá, která herečka byla v kterém filmu kdy nahá. Prostě absolutní flákač, jenž je načapán přímo ve svém kruhu. Někdo by řekl loser, jiný zas zvedá palec pro postavu, kterou by snad každej týpek bez kravaty chtěl za svýho kámoše. Minimálně proto, aby se měl čemu zasmát. Už z tohohle prostředí vytěží Apatow nehoráznou porci vtipů, snad aby co chvíli připomínal, že mu nic nejde od scenáristické ruky líp než přirozené špičkování mezi partou nevzhledných existencí, jimž stačí ke štěstí pivo, tráva a marný pokus o sbalení tamté fešné blondýnky u baru. Perla stíhá perlu, každé „fuck“ libozvučně rezonuje v uších a z výkřiků typu „Seru na to, půjdu si domů radši vyhonit“ (když jedna z postav zhodnocuje svoje šance na úspěch při balení), se spíš než vulgarita ozývá neředěná upřímnost. A pravda. Zbouchnutá prostě bere svět takový, jaký je, nebo minimálně takový, jaký jej znám z nočních vycházek do světa (a zdaleka nejen z nich) já. A nejen já. Moc příjemně se do něj proplouvá, ještě příjemněji se pak poslouchá volný tok fórů, jenž z něj Apatow vysává.

Tohle organické prostředí Apatow roubuje na klasickou romantickou šablonu z prostředí showbyznysu. Stačí akceptovat, že Ben opravdu může sbalit někoho, kdo vypadá jako Katherine Heigl, a otevře se další šíré komediální pole, kde je dost prostoru pro úsměvy nad pracovní řevnivostí nebo nad cameem Jamese Franca. To nejcennější ale pochopitelně spočívá v Apatowově přemítání nad manželstvím, zvětralými vztahy, úpěnlivou snahou to dát „s někým do kupy“ a samozřejmě i nad dětmi, potažmo zodpovědností s nimi související. Nejsou to vždycky momenty voňavé, občas se koušou tak tvrdě, že v nich manželství vypadá jako lopotná asexuální dřina a láska jako něco, co člověk musí zákonitě odskákat (když ne teď, tak za pár let). Jenže o to snáz se pak podléhá Apatowovu vlídnému slovu a slzavému poučení. Parádní na Zbouchnuté je právě to, jak se všechno mísí dohromady. Díky neučesanému slovníku a skrz naskrz obyčejným (mužským) hrdinům vyznívá utvrzování v oněch pravých životních hodnotách naprosto neodolatelně. Každý moment má jiskru, v každém se potenciální cukrkandl provází něčím naoko běžným, upřímným a přitom i bránici devastujícím. Aniž by tím trpěl buď humor, anebo ono nosné ždímání pocitů.

Jinak řečeno, když řekne otec ve Zbouchnuté svému synovi, že je to nejlepší, co ho v životě potkalo, opáčí na to syn, že při pohledu na sebe ho zcela upřímně lituje. Apatowovo pohlazení je díky takovým situacím to pravé ořechové - a že jich jsou desítky až stovky, rovnoměrně rozestavené až do závěrečných titulků. U nich lze negativně vnímat snad jen příliš těžkou stopáž (ze 130 minut by šlo klidně něco ukrojit, včetně některé dílčí peripetie) a možná přeci jen moc předvídatelné pobíhání mezi schématy každé správné romantické komedie. To jsou ale jen dílčí úskalí, které nemůžou zničit pocit, že takhle zábavnou, a přitom sytou lovestory pro usměvavé jste neviděli minimálně od 40 let panic. Zbouchnutá má proti svému předchůdci navíc výhodu v tom, že se do ní může každý zcela ponořit. Trablů Bena a Allison se v nějaké obměně dotkl totiž opravdu každý. Čtyřicetiletého panice se každý asi nedotkl. Rogenovo herectví je navíc daleko přístupnější než Carellovo specifické „pořvávání“.

Nejsem si jistý, jestli se tak dobře, jako se baví u Zbouchnuté mladí muži, budou bavit i jejich drahé polovičky. Zbouchnutá je přeci jen psaná chlapem. Ženy jsou v ní sice chytřejší, pracovitější a ambicióznější, člověk ale prostě víc hledí na cápky, co je nežerou hysterické záchvaty, nejsou protivní a nemusí svou upjatostí bránit pár chvílím oddechu s kámoši. Trochu to nakonec vypadá, že ženy jsou v Apatowově vesmíru sexy doopravdy jen kvůli tomu, jak vypadají, zatímco přitažlivost jejich mužů plyne z neustálého glosování všeho, co se v dohledu hýbe. Ano, chlapi jsou v jeho světě nakonec ti víc „cute“. Ale jen o ždibec (odveta za Pusinky, v nichž byli všichni chlapi hovada nebo omezenci, se tudíž nekoná). Proto při výběru programu na vycházku s partnerkou neváhejte ani sekundu. Ve Zbouchnuté pro vás pracuje výkvět americké komediální školy. To by bylo, aby vám milá nepadla do náručí, plně nasycená sympaticky rozvernou romantikou.