Kdyby Jennifer Aniston točila lepší filmy, už by dávno byla královnou romantických komedií. Jenže jí pátrání po projektech bohužel moc nejde, a od Marley a já lítá z jednoho průšvihu do druhého (výjimkou byla snad jen docela fajn týmovka Až tak moc tě nežere). Vysvobodila ji z toho novinka s názvem Záměna? Jak mnozí tušili už dlouho dopředu… kdepak.

Prvotní problém je samozřejmě v tom, že celá zápletka už na míle zavání tradičním mainstreamovým výplachem. A navíc připomíná Záložní plán, letošní romantické dno, dost podivně říznuté klasikou Jak na věc s Hughem Grantem. Máme tu tedy emancipovanou newyorčanku Kassie, která už nehodlá čekat na prince v bílé limuzíně a naplánuje si těhotenství s pomocí spermabanky. V tomhle případě ale uspořádá jakýsi oplodňovací večírek, na kterém jí opilý nejlepší kamarád Wally podstrčí vlastní „ingredience“ namísto těch, které si poctivě vybrala z katalogu. A teprve když se Wally po letech odloučení seznamuje s jejím synkem, který je mu nápadně podobný, začne se rozpomínat jak na onu osudovou noc, tak na svoje city k jedné svobodné matce.

Že to zní docela hloupě? To by možná ani nevadilo, kdyby to nebylo natočeno ještě hloupěji. Záměna je totiž učebnicovým příkladem "rom-com" dramatu, které chybí romantika, humor, drama, tempo a vlastně i všechno ostatní. Herci jsou buď napůl vykolejení (Juliette Lewis), nevyužití (Jason Bateman, Jeff Goldblum), nebo prostě hrají roli, kterou vzali už x-krát (ano, sem spadá naše „královna“). Mezi pozitiva se tak dá počítat maximálně fakt, že to celé není děsivé jako zmíněný Záložní plán. Přičemž je vůbec největším potěšením těch pár milých momentů s Wallym a Kasseiným synkem. Ty ale okolní příval zbytečností vyvažovat nestíhají.

Záměna je tak ve výsledku dalším podprůměrem z anistonovského portfolia, a vybočuje z ní pouze jedno roztomilé dítko, které občas dojme svým neobvyklým koníčkem. Zbytek filmu je akorát přehlídkou scén, v nichž se lidé baví o tom, co se dělo ve scéně předtím. A druhý celovečerák režisérů Ledově ostrých (ta ferrellovka) se díky tomu zapisuje do historie jako neskutečně ubíjející podívaná, jejíž tři akty se klidně daly nacpat do deseti minut. Po kterých to teprve mělo celé začít.

Docela mě zajímá, kdy Jennifer Aniston tenhle žánr přestane bavit. Ale protože má už teď v plánu další tři zamilované zářezy, je ta chvíle asi v nedohlednu. Doufám tedy, že jí spolupráce se Sethem Gordonem (Čtvery Vánoce), Davidem Wainem (Velcí bratři) a Dennisem Duganem (Zohan a další sandlerovky) vyjdou mnohem líp, než prachbídné projekty posledních dvou let. Už by to vážně chtělo nějakou svěžejší roli.