Natočit povedenou romantickou komedii je kumšt. Možná to tak nevypadá, ale i oddechový materiál potřebuje dobrý scénář s vyváženou humornou i romantickou stránkou, šikovného režiséra a herecké duo, mezi kterým to jiskří. Když se tohle všechno sejde, může váš film bavit lidi desítky let. V opačném případě ale okamžitě putuje do škatulky „zapomenutelná randící výplňovka“. Kam patří Exmanželka za odměnu? To jste nejspíš uhodli už u traileru.

Tentokrát je ale docela škoda, že kina brázdí další romantický i komediální podprůměr. Má totiž Jennifer Aniston, která se v žánru zabydlela a už tak nějak ví, že musí především vypadat dobře připoutaná k posteli. A má Gerarda Butlera, jehož rošťácká poloha dělá z rom-comů filmy, které by neměly bolet ani mužské publikum. Tím ale výčet pozitiv pomalu končí. Haštěřící se partneři se mají nahánět s drsnými gaunery i navzájem, protože on je lovec odměn řešící její nezaplacenou pokutu a ona se šťourala v nesprávné sebevraždě. Jenže ani nerezavící stará láska a pár výstřelů z brokovnice neobhájí 110 minut plácání se v zaměnitelné hollywoodské bídě.

A přitom to ze začátku vůbec nevypadá zle. Butlerovi se rozsvítí očka pokaždé, když může svoji bejvalku pořádně potrápit, sází do placu jednu hlášku za druhou, a vůbec je vidět, že urval tu správnou roli. Jak ale minuty ubíhají, naši hrdinové musí svůj nenávistný vztah přehodnotit, spojit síly v útěku před větším zlem… a dál už to určitě znáte. Kvocient zábavnosti povážlivě klesá, požadovaná párová chemie ani napětí se nedostavuje, a najednou je člověku těžko při pomyšlení na to, že do konce filmu zbývá ještě hodina. Exmanželka totiž nedisponuje zábavnými vedlejšími postavami, které obvykle dodají šťávu sebehorší romantice, ani „akčními scénami“, jež by výrazněji upoutaly pozornost (to se daří akorát proklatě digitálním golfovým míčkům). A na nějaký chytré scenáristické kličky nebo nedej bože spásné režijní nápady nemůže být ani pomyšlení.

Film tak nakonec uplyne mnohem pomaleji, než byste po první půlhodince tipovali, a požadavky na relaxační zábavu převážně naplňuje jen ve scénách, kdy si může Gerard Butler nestoudně utahovat ze svojí herecké kolegyně. Jakmile se děje něco jiného, ocitáte se v klasicky utahaném lapači zamilovaných párů, z něhož si budete den po projekci pamatovat maximálně upřímný Butlerův taneček na ulici. Teď už režisérovi Andy Tennantovi nikdo neodpáře, že byl Hitch jedna velká šťastná náhoda.