Kdo trochu sleduje hollywoodský romantický žánr, musí mu při pohledu na obsazení zákonitě přijít na mysl, že producenti poslepu tahají králíky z klobouku, snad ve snaze úplnou náhodou najít nový hvězdný pár. Pak není divu, že se v jednom filmu sejde Will Ferrell a Nicole Kidman (Moje krásná čarodějka), Adam Sandler a Kate Beckinsale (Klik), Reese Witherspoon a Vince Vaughn (Čtvery Vánoce), Sandra Bullock a kdokoliv má zrovna volno nebo aktuálně Katherine Heigl a... tramtadadá... Gerard Butler. Křehká blondýnka a nastupující královna žánru (sbohem Reese a Kate) versus maník, co trhá lidem hlavy rukama (Beowulf), mečem (Třístovka) a kulometem (Gamer). Nový Cary Grant a Katherine Hepburn se sice nekonají, ale úplně marné to tentokrát nebude.

Přeskočme teď rychle úvahy o, podle mého povedeném, českém distribučním názvu a vrhněme se rovnou na děj. Úmyslně neříkám příběh, protože ten i v případě Chceš mě, chci tě sestává spíše z epizodek na téma zkrocení zlého muže / polepšení tvrdohlavé ženy. On je sukničkář a samozvaný odborník na vztahy, který se nebojí lidem říkat pravdu do očí, ona zas přehnaně zásadová a upjatá producentka. A když se tahle paní učitelka a mírně obhroublý klon Hitche sejdou v jednom televizním studiu, létají jiskry i ratingy až ke stropu. On jí pomůže sbalit souseda, ona ho naučí používat vidličku... bla bla bla. Na detailech tentokrát příliš nezáleží, hlavní je provedení jednotlivostí a chemie mezi hlavní dvojicí, která to snad nějak udrží pohromadě.

Nejnovější snímek Roberta Luketice v lecčems připomíná Pravou blondýnku, což je jedině dobře, protože po ní natočil jeden otřesný (Rande s celebritou), jeden nekoukatelný (Příšerná tchyně) a jeden banální film (Oko bere). Teď se vrátil obloukem do klasického pojetí romantického žánru, které by se přes pár roztomile použitých sprostých slov snad dalo nazvat i staromilským. A neodkazuji teď k dokonalé průhlednosti zápletky (kdo má nakoukáno Zprávaře, má vyhráno), nýbrž ke způsobu jakým Luketic svůj snímek protahuje jednotlivými situacemi. V jeho učebnicově přesném podání skvěle fungují povahové protiklady a vedlejší postavičky statečně táhnou i slabší gagy. Navíc se projeví i chytře zvolená strategie, která ještě na plakátech vzbuzovala rozpaky. Chlapům se líbí Katherine, ale fandí Butlerovi, protože není šampón a nejde pro urážku daleko. Ženy to mají trochu zpřeházené, ale výsledek je v podstatě totožný, což nám dává skoro vymírající žánrový poddruh - romantiku pro obě pohlaví, která sice nepředvede nic světoborného, ale nikdo při ní neumře, ačkoliv o celou minutu přesahuje kritickou stominutovou stopáž.

Ale na tu Pravou blondýnku to opravdu nemá, což nás přivádí do éry romantických komedií, které vítězoslavně mávají nad hlavou průměrným hodnocením. Katherine Heigl sice potvrdila formu po loňských 27 šatech, ale loni i letos se musí spokojit s ohlodanou dějovou kostrou, na které se zuby nehty drží snesitelný nápadník a dva-tři dobré gagy (loni se tancovalo na baru, tentokrát se bojuje s vibrujícími kalhotkami uprostřed slavnostní večeře). Zbytek je příjemná, ovšem trochu moc povědomá omáčka. Tam kde Pravá blondýnka uspěla s dobře napsanými dialogy a bruslením na hraně satiry, tam Chceš mě, chci tě sklouzává od laciných vtípků k lacinému mentorování - ostatně je vám asi jasné, že Butler nebude za takového drsňáka, jak ho úvodní minuty malují. Film ale patří stejně tak jemu jako Katherine Heigl a Robertu Luketicovi. Každý chvilku tahá pilku, ale opravdový tahoun chybí. A ne že by na to nikdo z nich neměl. Nemůžeme to svést ani na scénář, protože jedna z jeho autorek má na svědomí nejen Blondýnku, ale i Deset důvodů, proč tě nenávidím. Takže kde je onen zakopaný pudl?

Upřímně? Po deseti minutách jsem ho přestal hledat a užíval si to rutinní hollywoodské řemeslo, kterému se teenagerské lovestory (Adventureland, Juno) vyhýbají jako čert kříži, ale romantiky pro dospělé se v něm trochu nešťastně zakuklily. Dobře se u něj odpočívá a to špatné na něm málokdy vnímáte, natož abyste na něj vzpomínali. Mám ale pocit, že stejně jako nehne pochvalná recenze na akční morčata v G-Force s odpůrci dětských filmů, nehne ani tenhle text s diváky, co nemůžou vystát ohrané cukrkandlování. Dobře vám tak, děvčata a chlapci. Zatím o nic nepřicházíte. Ale třeba příště...