„You don't knock him out, you don't have a home.“

Psal se 7. prosinec 2011 a na MovieZone vyšly dvě desítkové recenze. Zatímco já jsem odpoledne vpálil plné hodnocení dramedii 50/50, jež se mimochodem dočkala V.I.M.ka loni v srpnu od Teda, minutu před půlnocí dorazil Cival s absolutním nadšením z Warriora. Civilní bojové drama, v němž se válečný veterán Tom Hardy a učitel fyziky Joel Edgerton rvou v ultimátním MMA turnaji, mělo zcela průměrný trailer (s hodně nepasující hudbou) a nikdo tudíž nečekal, že by mohlo výrazněji zaujmout. Místo další žánrové spotřebky jsme ale dostali totální uragán tvrdých ran a emocí, z něhož se někteří z nás oklepávají dodnes.

On to vážně byl blesk z čistého nebe. Toma Hardyho většina lidí znala jako rebela z RocknRolly a Bronsona a jeho největší rolí byla vedlejší štace v Počátku. Edgertona si pak šlo matně pamatovat jako, ehm, mladého strýčka Owena ze Star Wars, takže vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by nahnání téhle dvojky do ringu mělo psát filmovou historii.

Gavin O'Connor, jenž se vcelku nenápadně blýsknul Hokejovým zázrakem, ale věděl svoje. Z jednoho udělal osudem rozervaného svalovce, jenž se potácí ve stínech a (zcela pochopitelně) zanevřel na svou rodinu, zatímco druhý se naopak musí chtě nechtě porvat o to, aby ta jeho nepřišla o střechu nad hlavou. Ještě jsem samozřejmě nezmínil to zásadní, že jsou Hardyho Tommy a Edgertonův Brendan bratři, které rozdělilo náročné dospívání s alkoholickým otcem. Ten se však po mnoha letech střízlivosti vrací s prosbou o odpuštění, a pořád si stojím za tím, že měl Nick Nolte za tuhle roli získat Oscara.

Warrior totiž tne do živého ve všech potřebných směrech. Máme tu zničující boj s alkoholismem, překonávání dávných traumat, střet s nemilou sociální a finanční realitou nebo hmatatelně roztříštěné rodinné vztahy, jejichž slepení se zdá být absolutně nemožné. O'Connor přitom člověka bere na horskou dráhu skrz všechny myslitelné emoce a jen tak mimochodem do toho sází parádní bojové scény, v nichž Tom Hardy působí jako nezničitelný likvidátor kohokoliv, kdo mu vleze do cesty.

O to silnější je potom věta, kterou jsem ze sebe musel dostat už na začátku článku. Ve Warriorovi se neustále hraje o všechno a tužby i trápení postav tíživě dopadají na diváka. Mohl bych vyjmenovat hned několik scén, jež se mi zaryly hluboko do paměti. Z nějakého důvodu mi ale jako první vždycky naskočí schovávání vnoučat před dědou, který jedno z nich ještě nikdy neviděl, přičemž si v podstatě musíte vybrat, na čí straně v téhle srdceryvné situaci stojíte.

O'Connor tu zkrátka odvedl špičkovou práci úplně ve všem a jasně ukázal, že se i do jednorozměrně působícího světa MMA dá vnést strhující drama. Warrior navždy bude kariérním highlightem všech zúčastněných a můžete vzít jed na to, že jeho drtivé finále nikdy neztratí svou maximální působivost. Jen si ho hned běžte připomenout… pokud to vaše slzné kanálky unesou!