Na akčňák Výbušnej koktejl jsem se vlastně docela těšil a ze všech těch ženských akčňáků poslední doby mě zaujal asi nejvíce. Zatímco snímky jako Atomic Blonde a Old Guard se utopily v příběhu či rádoby hlubokých, a přitom pitomých, dialozích, trailery na další ženský akčňák slibovaly spíš stylovou zábavu, která se nebude brát vůbec vážně. Karen Gillan je navíc velká sympaťanda a po jejím boku se objevily matadorky Lena Headey, Carla Gugino či Michelle Yeoh, jimž ty drsňačky už ze zkušeností prostě věříte. I přesto jsou však mé dojmy z Výbušného koktejlu stejně rozpačité, jako v případě většiny dámských žánrovek z posledních let.

Sledujeme tedy mladou zabijačku Sam, která podělila vraždící profesi po své matce a pracuje pro tajemnou organizaci řízenou muži. Zároveň je tak trochu magnetem na problémy, při jedné akci zabije syna vlivného gangstera a při dalším džobu navíc upřednostní záchranu malé holčičky před splněním úkolu. Po krku jí jdou tedy najednou úplně všichni včetně bývalého zaměstnavatele a pomoct jí může jenom její maminka, jež ale Sam před 15 lety opustila, a jejich staré známé.

Koktejl pak rozhodně nechce být Johnem Wickem v sukni či další Atomic Blonde. Naopak, z těchto žánrovek si dělá snímek chvílemi i srandu a touží být zejména ulítlou a zábavnou podívanou ve stylu zapadlého Sejmi je všechny s Clivem Owenem. Jenže kromě Paula Giamattiho si Výbušnej koktejl vypůjčil od Owenova zářezu i řadu neduhů. V první řadě je to fakt, že látka vypadala asi sakra stylově a vtipně na papíře, ale realita je podstatně horší. A i v tomto případě jde většina chyb na vrub režiséra. Ne, Navot Papushado opravdu není nový Stahelski ani Najšuller, všechny sympatické scenáristické nápady (a že jich zde opravdu pár je) topí v režijní i akční rutině, které chybí ten správný drajv, hravost a tah na branku.

Scénář se přitom opravdu snaží servírovat stylový svět vrahounů po vzoru Johna Wicka s nádechem retra a u některých nápadů či hlášek jsem se upřímně usmál. Jenže všechny režijní a scenáristické snahy jako by skončily někde na půli cesty. Představený svět nakonec zůstává nedotažený a je omezený pouze na knihovnu s bouchačkami a neutrální jídelnu, kde se lidé z podsvětí setkávají bez zbraní. Dialogové přestřelky míří často dost vedle, vztahy jsou zkratkovité a po akční stránce opět úřaduje zmiňovaná rutina. V té se sice objeví několik sympaticky brutálních momentů a zabití, zároveň je ovšem občas viditelně pomalá, nebo se v ní stříhá více, než je zdrávo. 

Což jde částečně na vrub i Karen Gillian, které jdou sice hezky od ruky hlášky a vtipné momenty, akci však místy opravdu nestíhá, působí krkolomně a prostě jí divák tu špičkovou vražedkyni moc nežere. Režie se pak sice snaží tento fakt zamaskovat, ale moc se jí to nedaří, což jasně ukazuje bitka v bowlingu. Efektnosti akčních scén pak příliš nepřidává ani fakt, že se hrdinky často dostanou z prekérní situace jen díky tomu, že se záporáci (=muži) chovají jako idioti.

Přehrajte si trailer Nemohu říct, že bych se u Výbušného koktejlu úplně nudil. Film si i přes své neduhy drží svižné tempo, akce v knihovně je i přes střih velmi fajn a zbytek obsazení v čele s Lenou Headey si své role hezky užívá. Celé se to navíc snaží hnát dopředu povedený soundtrack a pár sympatických nápadů se tu přeci jen najde. Stejně si však člověk skoro celou stopáž říká, že v rukou nějaké akční režijní jistoty by to celé vypadalo daleko lépe. Koktejl je tedy ve výsledku neurážející jednohubkou, jež vám na rozdíl od akčního pekla Jolt nezpůsobí smrt většiny mozkových buněk. Zároveň ale cítíte, že potenciál byl prostě jinde.