Atomic Blonde, Old Guard, Výbušnej koktejl či blížící se netflixárna Kate… s ženskými akčňáky se v posledních letech nešetří. Hodně známých ženských tvářiček se rozhodlo jít ve stopách Johna Wicka a ukázat, že i ony umí pořádně kopat a střílet headshoty. Zatím z toho však nikdy žádná velká pecka nebyla a většinou tyto kousky kvůli příběhu, unylým dialogům či režii bez drajvu opravdu hodně nudily. A pak je tu ještě Jolt, akční novinka, v níž chtěla Kate Beckinsale na Amazonu navázat na své drsné časy z Underworldu a dokázat, že ještě pořád nepatří do starého železa. Jenže místo toho natočila snímek, vedle něhož vypadá i nudné Old Guard skoro jako akční nadprůměr. Nehezké spodní žánrové vody, v nichž to dost smrdí, totiž navštívila právě až bývalá hollywoodská hvězda.

V Jolt si zahrála Lindy, která už od dětství trpí nekontrolovatelným výbuchy hněvu, kvůli nimž dokáže zabít i člověka, který jen hlasitě cvaká propiskou. Její extrémní porucha má pak za následek, že je rychlejší a silnější než běžný člověk, čehož chtěly dříve využít i různé organizace či armáda. Jenže jelikož se její stav nepodařilo zlepšit, snaží se nyní Lindy žít normální život za pomoci experimentální léčby. Ta spočívá v tom, že si do sebe vždy při návalu vzteku pustí silný elektrošok. Jednoho dne však potká milého účetního Justina, jenž se k ní chová jinak než ostatní. A pak ho policie najde mrtvého. Hlavní hrdinka s elektrošoky v záloze chce proto zjistit, kdo jejího milého zabil.

Na Jolt je od prvních minut vidět, že by strašně chtěl být odvázanou, nekompromisní a sarkastickou peckou s dravou režií, a tak trochu i akční anarchií ve stylu Stathamova Cranku, v níž není tvůrcům nic svaté. Místo toho se dá snímek v rychlosti nazvat jen jedním slovem: otravný. Je totiž až s podivem, jak moc zde prakticky žádná složka filmu nefunguje, a i když se scénář snaží být v každé scéně rádoby originální, vlastně tu nic nedrží pohromadě a režie vás svým neumětelstvím začne po první třetině dost štvát. 

Hlavní hrdinka tak nejen, že je ve výsledku vlastně dost nesympatická, ale v každé scéně se chová úplně jinak. V jedné je za drsňačku, která vám rozbije hlavu na záchodě, v druhé nadrženou puberťačkou popisující velikost penisu, pak naivní zamilovanou husou, jež dělá školácké chyby a následně je zase za velkou profesionálku, jež seřeže bandu chlapů. Jolt je zkrátka dramaturgicky i scenáristicky rozpadlé dílo, u něhož se divák jen nepřestává divit, co všechno se v něm dokázalo pokazit.

Akčních scén je tu navíc opravdu málo, a když už na ně dojde, jsou buď pohříchu krátké, nebo jsou nasnímané a nastříhané totálně tuctově a nezajímavě. Což se ostatně dá říci i o celém vizuálu, který chvilkami vypadá spíš jak kanadský televizní film. A pak je tu ještě chudák Kate, jež sice vypadá pořád skvěle a akci jí člověk věří, jenže roli cynické drsňačky vůbec nezvládá a rádoby drsné hlášky působí v jejím podání někdy skoro až směšně. Na druhou stranu, ústřední postava je tak příšerně napsaná, že by ji nedokázal se ctí uhrát asi nikdo. Naštěstí pro Kate je tu ještě zoufalý Bobby Cannavale coby nejstupidnější polda pod sluncem, který vypadá, jak kdyby sem se svou parťačkou zabloudil z Policejní akademie. Měl jsem ho v seriálovém Vinylu a Boardwalk Empire velmi rád, v poslední letech mi ovšem přijde, že horšího agenta už má jenom Bruce Willis.

Přehrajte si trailer Jolt je tak až dechberoucím příkladem toho, co všechno se dá na zdánlivě jednoduchém akčňáku zpackat. A jak to může dopadnout, když si za kameru stoupne někdo, kdo nejen, že neumí natočit svižnou akční scénu, ale nedokáže poskládat dohromady ani smysluplné dialogy, u nichž by se divák nedržel za hlavu. Kate Beckinsale je tak sice pořád sexy a ve formě, ale bohužel ve filmu, kde byste na ni koukat opravdu neměli.