Znáte to, prostě se vzbudíte a je vám blbě. Nemůže za to kocovina, ani divoká noc s přítelkyní. Přijdete do obýváku a tam najdete CDčko s výmluvným popiskem "Fuck You". Vložíte ho poslušně do přehrávače a váš mexickej skorokámoš vám vysvětlí, že do vás píchnul čínskej jed pětihvězdičkový kvality (tyhle bondovské vysvětlovačky nikdy nevyjdou z módy :). Máte tak hodinku na přežití. Pokud jste Tonda Vomáčka, dojdete si k Flekům na dvě orosený a spokojeně upadnete do kómatu. Pokud jste Jason Statham, rozkopete na cucky plazmovou telku, co jste dostali od rodičů k Vánocům a hrozně, ale hrozně se naserete...

"Co děláš?", "Právě projíždím autem skrz obchoďák, honěj mě policajti"...

Na Crank jsem byl zvědavý kvůli zápletce, nikoliv kvůli neznámým týpkům za kamerou a nepříliš přesvědčivému traileru, který po cestě do kin vyplodili. Náhoda tomu ale chtěla a když jsem na exkurzi do UK zahlédnul Jasonovu ruku na plakátě, nedalo se odolat. A zřejmě budu muset chodit do londýnských kin častěji, protože jestli pokaždé narazím na pecku typu Running Scared nebo Crank, zřejmě to má svůj smysl. :)

Dost často přichází v komentářích pod recenzemi na přetřes určitá okoralost pánů recenzentů. Je na tom zrnko pravdy, přeci jenom jsme vystaveni většímu množství nudných komedií, unylých akčních filmů a stupidních hororů, než běžný filmový divák. A tak si to občas kompenzujeme podpásovými stíračkami a "unavenými" texty. Crank ale na tenhle přístup absolutně nemá nárok. Je to osvěžující uragán a neuvěřitelný experiment ve stylu "a teď si budeme dělat, co budeme chtít". Chci rovnou vyseknout velkou, ale opravdu velkou poklonu Brianu Taylorovi a Marku Neveldineovi. Dělá se to většinou na konci recenze, ale já jsem příliš netrpělivý, než abych to vydržel. Oba zjevně natočili spoustu cool reklam a hodně hráli Grand Theft Auto. Spojení těchto dvou činností vyústilo v záležitost, na kterou ještě dlouhé týdny nezapomenu a která zřejmě každému fanouškovi akčních filmů vykouzlí nesmazatelný úsměv na tváři.

Crank totiž v první vteřině filmu šlápne na plyn a už nezastaví. Po první půlhodině jsem nevěřil tomu, že tempo lze ještě zvýšit. Jason Statham pobíhal po městě, průběžně čekoval všechny etnické gangy, co pobíhaly kolem, a dělal neuvěřitelně šílené věci, aby udržel hladinu adrenalinu patřičně na výši. Soulož s přítelkyní na veřejném prostranství za asistence skandujících japonských turistek, opékání ruky v toustovači nebo dobrovolné elektrošoky, to už přece nejde trumfnout. A nebo jo? Crank má pouhých 80 minut, ale přesně v duchu metabolismu hlavního hrdiny je ždíme na pověstné maximum. A Statham je definitivně a oficiálně největší badass poslední pětiletky. Nevím jestli při podepisování smlouvy věděl do čeho jde, ale pokud jste si ho nezacementovali v hlavě po Kurýrovi, tak jeho Chev Chelios už se ve vašem srdci nadobro zabydlí. Mám z toho kluka takovou radost, až se mi klepou ruce.

O Grand Theft Auto jsem se mimochodem nezmínil náhodou, protože pokud si odmyslíme adrenalinové hrátky (které jsou na všem to úplně nejlepší), pak je Crank zřejmě nejvěrnější adaptací GTAčka, co by kdy mohla vzniknout. Vizuálně drzou, nihilisticky humornou a narvanou až po okraj drsňáckými gesty a pohlednými přestřelkami. Budete se smát, budete překvapeni jak to videoklipovému duu pěkně sype od ruky a roztajete blahem nad tříštěním nejrůznějších klišé. Hlavní hrdina není žádný andílek, prostě zabíjí lidi a i když s tím chce jednou pro vždy skončit, oni mu pořád tvrdohlavě nabíhají před ústí pistole. Nemilé, leč zábavné...

Objektivně musím uznat, že Crank asi nebude vyhovovat každému a některé osoby možná i vyděsí. Hrátky s hudbou a kamerou jsou až příliš liberální, stejně jako mnohdy absurdní humor a když to vezmeme kolem dokola, tak je ten film úplně o ničem (což ovšem nevylučuje přítomnost skvělého rozjezdu, vynikajícího finále a skvělé pointy). Jenže proč by se měli autoři držet zpátky, když je na porušování pravidel a nonstop akční jízdě založená celá zápletka? Odpověď je zřejmá... kdo se bojí, nesmí do lesa a kdo nevydrží tempo, může klidně z kina utéct. Přijde ale o spoustu situací, které ještě v žánru nikdo nikdy nezkusil a obrovskou energii a nadšení, které sálá ze scénáře i režijního pojetí.

Kdybych točil svůj první hollywoodský film a povedlo se mi to s takovým stylem jako Taylorovi a Neveldineovi, tak už otevírám šampaňské. Možná by ještě potřebovali poladit některé aspekty, ale jestli jsem si před zhlédnutím filmu říkal, že bych vymyslel deset režisérů, kteří by se nadějné zápletky ujali lépe, teď už mě nenapadá ani jediný. Co si nadrobili, to si i snědli, a ani při tom nehnuli brvou. Poslušně je přidávám na seznam autorů, které je třeba sledovat ostřížím zrakem. Pokud někdo donutí Jasona Stathama, aby si polonahý v nemocničním pyžamu stoupnul snožmo na rozjetou motorku a udělal klasické Leovo "I'm the king of the world" gesto, nemůže být úplně bez talentu. A pokud vás právě nastíněná představa alespoň trochu pobavila, pak je Crank bezesporu tím pravým filmem i pro vás. Nezbývá než se pomodlit za jeho včasný příchod do českých kin. Teď mě omluvte, jdu na zeď nalepit plakát s Jasonem. Snad to ještě umím, naposledy jsem takhle tapetoval ve čtrnácti letech. :)