Sam Mendes už svým debutem ukázal, že Hollywood s ním musí počítat. Americká krása vydělala peníze, které nikdo nečekal, získala Oscary a ze svého režiséra udělala hvězdu. A Mendes od té doby několikrát dokázal, že není důvod pochybovat o jeho schopnostech. Po hořkém pohledu do soukromí průměrné americké rodiny se vrhl na gangsterku, protiválečný film a zkusil si i drsné psychologické drama. Novinka Všude dobře, proč být doma je zase něco trošku jiného, než co Mendes dosud natáčel. A opět potvrzuje, že tenhle režisér by si poradil snad s jakýmkoliv žánrem.

A přitom se jen těžko hledá způsob jak popsat film, který je na první pohled tak strašně obyčejný a nezajímavý. Nízkorozpočtová hořká komedie vypráví o dvou mladých lidech, kteří společně čekají dítě a hledají místo, kde zapustit kořeny. Čím víc známých navštíví a čím víc měst projedou, tím jim oběma začíná být jasnější, že není důležité kde, ale s kým. A to je v podstatě všechno. Na papíře, a konec konců i z upoutávky, vypadalo Všude dobře, proč být doma jako zaměnitelné drama s typicky nezávisláckým vizuálem a člověk marně přemýšlel, proč se Mendes rozhodl věnovat svůj čas zrovna něčemu takovému. Naštěstí je jeho novinka ten typ filmu, který se nedá prodat ve dvouminutovém traileru a jeho kvality vyplují na povrch až v přítmí kina. A těch kvalit je zatraceně hodně.

Tím, co dělá z Mendesovy novinky výjimečný divácký zážitek, je především scénář. Příběh není ani originální a ani nijak zvlášť komplikovaný a určitě si člověk při sledování filmu nejednou řekne, že něco takového by měli být schopni natočit i filmaři v Čechách. Mendesovy se však na rozdíl od konkurentů, to znamená od režisérů, kteří točí dialogové filmy s trošku divnou hudbou a s hlavními hrdiny, co mají plnovous, podařilo od začátku do konce jet přesně na té tenké hranici, z níž ostatní často spadnou. Všude dobře, proč být doma je film, který je chytrý, vtipný, emocionálně silný a přitom stále nesmírně realistický. Nepokouší se ale být chytrý přespříliš, nesnaží se rozesmát publikum za každou cenu, netlačí na emoce víc, než je nutné a nechce ukazovat realitu jako hnusnou a ošklivou věc, jež vám zadělá na solidní depresi. Žánrově a stylově podobné filmy se většinou pokouší o to samé, ale skoro vždycky v jedné ze čtyř zmíněných věcí něco přeženou. Ne tak Mendes.

Jeho film šlape od začátku do konce jako hodinky. Vše je na svém místě a divák si po chvilce uvědomí, že ty dva hrdiny, kteří v upoutávce a na plakátech vypadali jako zaměnitelní loseři, jsou mu vlastně strašně sympatičtí. John Krasinski je neskutečně zábavný a vtipný a Maya Rudolph, i když má do filmových krásek opravdu hodně daleko, si svým šarmem publikum získá také bez větších problémů. Samozřejmě jak už bylo řečeno, ti dva se mohou opřít o scénář, jehož tvůrci Dave Eggers a Vendela Vida se dost možná podívají na Oscary a budou reprezentovat „ten pátý film, který nikdy nevyhraje Nejlepší film, ale skoro vždycky si odnese Nejlepší původní scénář.“

Ale samozřejmě to není jen ve scénáři. Sam Mendes už minimálně v Road to Perdition nebo v Mariňákovi ukázal, že umí natočit vizuálně atraktivní filmy, v případě Všude dobře, proč být doma se ale rozhodl nic nezkoušet. Jeho režie je velmi střídmá a málokdy se v ní objeví scéna, která by vznikla jen proto, aby potěšila oko diváka. Mendes tu je spíše za vypravěče a jasně pochopil, že v tomhle případě jde spíše o obsah než o formu. Na druhou stranu film není jen sbírkou sympatických a více či méně zábavných charakterů. Když hrdinové cestují od jednoho kamaráda ke druhému a zjišťují, jestli se mají usadit ve Phoenixu nebo v Montrealu, Mendes mění atmosféru a náladu celého filmu. Nikdy nevíte, jestli se z těch sympatických vedlejších postav vyklubou prvotřídní magoři, jejichž náboženství zakazuje kočárky, nebo jestli na povrch vypluje nějaká rodinná tragédie, o které se nemluví. Mendes zvládá přechody od komedie k drsnému psychologickému dramatu naprosto bravurně a přirozeně a nikdy se nedostaví pocit, že TEĎ najednou končí sranda a budou se řešit vážné věci.

Všude dobře, proč být doma je ve všech směrech perfektně odvedená práce, na níž se jen těžko hledají chyby a i ty malinké tvůrcům rádi odpustíte. A jestli si myslíte, že už jste všechny filmy o tom, jak člověk hledá svoje místo ve světě, dávno viděli, možná máte pravdu. Ty základní životní hodnoty si ale stojí za to občas zopakovat. Zvlášť když se na to tak dobře kouká.