Cival

Spousta čtenářů ráda objektivní a neosobní popis toho, co se kutí v krajině filmové. Asi by se spokojila s konstatováním, že po čtyřech dobře hodnocených filmech režisér Sam Mendes rychle přitápí. Nezaujatě připomenout úspěch u kritiky a poznamenat, že scénář jeho nové komedie musí být zatraceně dobrý, když se k němu nechal tvůrce Mendesova kalibru zlákat. Jenže byla by to nuda – takových předvídatelných popisků bude za chvíli plný internet, takže si dovolím být trochu osobnější. Směřování kariéry mého velkého oblíbence (už možná bývalého) mě poněkud znepokojuje. Je sice fajn, že mění žánry a nebojí se hledat snímek od snímku jiný výraz (aniž by se přitom zřekl svého rukopisu), ale proč proboha zrovna klasická „nezávislácká“ látka. Copak není dost filmů vyrobených na míru pro Sundance, kde se všechno řeší v dlouhých „chytrých“ dialozích, kde muži nosí plnovousy a brýle s tlustými obroučkami a citují z Dostojevského? Takových snímků je americká indie scéna plná – ač mají jejich tvůrci volné, NEZÁVISLÉ, ruce, jejich filmy jsou si tak podobné, až z toho bolí oči. Stylem, vzezřením i animovanými vsuvkami se Mendesova novinka všem těmhle Olihním a velrybám a Smart People nebezpečně podobá, a to i přes to, že trailerový dojem je o stupeň vyspělejší. Mendesovské ukázky mívají výborně promyšlenou hudební dramaturgii a ani tenhle trailer se nemýlí, protože během jedné krátké písničky z vás zvládne vydolovat docela dost emocí. Ale film samotný mě děsí – po načančané a přešlechtěné myšlenkové prázdnotě z Nouzového východu je tu další okázalý pokus ukázat, jak je Mendes chytrý filmař a jak umí intelektuálně rozjímat o důležitých životních věcech. Mám podezření, že když prostě točil chytlavý biják o nudě v Iráku, přišlo to tak nějak samo. A šlo mu to věřit mnohem snáz.