Sigourney Weaver v upnutých a rozhodně velmi malých kalhotkách si to rozdává s příšerou, která má víc zubů než Addamsova rodina a plive kyselinu. Jestlipak to není jedna z nejzásadnějších scén konce sedmdesátých let, hm? Ani na ni se naštěstí nezapomnělo v závěrečné koláži traileru, z něhož museli diváci svého času před premiérou pěkně cvakat zuby. Začínáme od obligátního průletu vesmírem, pokračujeme po doplňující se písmenka až po objevené vejce, jehož prasknutí nastartuje táhlý hudební leitmotiv. Ten se snoubí se zoufalým útěkem Ripleyové v chodbě, aby ho vystřídaly depresivní výjevy předčasné smrti, chapadel vetřelce a zrzavé kočky, které společnost Vetřelce nedělá moc dobře. Vše, co se vejde do dvou minut, zaštiťuje všeříkající titulek, v němž vám tvůrci sdělují, že ve vesmíru vás nikdo křičet neuslyší. To je zatracená pravda, která působivě kontrastuje s peklem, které právě ustalo. Zvláště koukáte-li na ukázku ve dvě v noci a ve vedlejším pokoji vám bouchnou dveře (ozkoušeno ;).
