Mezi letošní Blu-ray nadílkou byste stěží hledali zásadnější release. Antologie Vetřelců, která i k nám do Česka dorazila ve dvou zatraceně sexy edicích ("slabší" balení s facehuggerem vs. soška s prosvíceným vajíčkem), totiž značí pro vysokodefiniční formát pomyslný milník - i když by si to mnozí nemuseli uvědomovat. Protože jakmile začnou vycházet tak zásadní klasiky i od studia, které je v Hollywoodu za největšího skrblíka (což 20th Century Fox bez debat je), blýská se formátu na lepší časy. Teprve teď, kdy je trh finančně zajímavý natolik, že jsou i ta nejopatrnější studia ochotná pustit do světa filmy, které se zatím válely v trezorech, začnou být katalogové nabídky namodralých placek opravdu araktivní. Foxové tenhle nástup odstartovali s Vetřelci, Rocky Horror Picture Show, Za zvuků hudby nebo třeba s luhrmanovkami Moulin Rouge a Romeo a Julie.

A je to nástup zatraceně povedený. S jedním ze svých největších klenotů studio přichází na nadržený předvánoční trh a nabízí edici ne nepodobnou té, která na DVD formátu představovala po mnoho let pomyslný etalon. Na Blu-rayi jím asi úplně nebude, nic to ale nemění na faktu, že je tohle šestidiskové balení nařachané až po uši. První dva filmy si dokonce vysloužily kompletní restauraci pod dohledem svých režisérů a vypadají famózně jako nikdy předtím. Při dostatečné výbavě si člověk může užít premiéru klasiky na svém domácím kině v dost možná lepší podobě, než jakou mohli okusit lidé před třiceti lety.

SOUTĚŽ O ALIEN ANTHOLOGY ZDE!

Nakoukávat zpětně Scottova Vetřelce je přitom zážitek, díky kterému si uvědomíte, jak hluboce musel film zasáhnout diváky tenkrát. Možná se na něm trochu podepsal čas a oproti dnešním naspeedovaným sci-fi se může zdát handicapovaný, ale to je jen zdání, které - jak víme - klame. Pravda, Vetřelec je pomaloučký a pokud nestihnete přeladit na jeho frekvenci, pravděpodobně vás uspí - ovšem jen do šokujícího otevření prvního hrudníku. Vetřelec není žádný horor, kde vyskakuje mimozemšťan zpoza každého rohu, žádná akční naháněčka. Ridley Scott se v zájmu znepokojivé nálady se vším courá, stará se o parádní vizuály, vykresluje každou chodbičku Nostroma a skoro by se chtělo říct, že Vetřelci samotnému se vyhýbá.

Kamera si totiž vždycky najde něco zajímavějšího. Výprava neztratila nic ze své působivosti, a tak je člověk vlastně Scottovi vděčný, že se zabývá designovými skvosty a kulisami, které svou velikostí udivují i dneska (kdy by je pravděpodobně nahradily digitální malůvky). Ten film má atmosféru hustou jako málokterý žánrový kolega. A o tom je první Vetřelec především. Prostě to do sebe všechno zázračně zapadlo a pod Scottovým vedením tak vznikl film, který navenek stárne, ale uvnitř spíš zraje a co do intenzity je v kramflecích stále silnější.

To Cameronova dvojka je z úplně jiného těsta. Má sice také kapánek pomalejší rozjezd, Cameron ale diváky připravil už v reklamní kampani na to, že "This time, it´s war"... a nezklamal. Víc Vetřelců, víc zbraní, víc akce. Režisér Avatara tehdy natočil film pro masy, takový, který ani tak nebuduje napětí, jako spíš baví a prohání žilami adrenalin. Vyčítat mu to nemůžete: Stejně jako další režiséři po něm jednoduše poslal sérii úplně jiným směrem - na rozdíl od nich se mu ale navíc podařilo natočit výborný film.

Na to, že si těsně před ním odbyl svůj debut v podobě prvního Terminátora (masožravé rybičky se nepočítají), je navíc Cameron už tady obdivuhodně sebejistý a režíruje se stejným přehledem, se kterým se později zhostil druhého Terminátora, Propasti, Pravdivých lží, Titaniku a samozřejmě Avatara. Takže točí špičkovou a naprosto přehlednou akci, perfektně pracuje se speciálními efekty a ve finálovém akčním infernu graduje obdivuhodně celou tu efektní podívanou. Vetřelci jsou pod jeho dohledem vlastně také napínaví, ale v úplně jiném slova smyslu. Člověku nedají vydechnout.

To se třetím dílem šla série poněkud do kopru. Přestože za ním stojí David Fincher, dnes vyhlášený perfekcionista a vypravěč schopný oslnit sebekomplikovanější látkou. Ke svému debutu vlastně také přistupoval jako puntičkář, jenže za zády měl studio, které v domnění, že když najalo nováčka, může si dělat cokoliv, do filmu rylo a Fincherovi režijní práci znepříjemňovalo, jak jen to šlo. Fakt, že se točilo prakticky bez scénáře, režisérovi Klubu rváčů zřejmě také dvakrát nepomohl.

Každopádně se ocitáme na planetě vězňů, kde je jedna duše debilnější než druhá, Ripleyová se z nepochopitelných důvodů vychrápe s jediným chlapem, který alespoň trochu připomíná normálního člověka, a útrobami komplexu pobíhá podivně naklíčovaný Vetřelec, jenž oproti svým starším bratříčkům ztratil docela klíčovou vlastnost: Děsivost.

Touhle nepovedenou legrací to mělo skončit, jenže když jednou máte v ruce tak silnou látku, jako je Vetřelec, těžko se vzdávat dalších filmů (proto teď Scott připravuje rovnou dva prequely). A tak přišel na řadu další hokus-pokus: scénář si napsal později kultovní pisálek Joss Whedon (Firefly, Buffy, teď dělá na Avengers) a režie se zhostil francouzský král bizarnosti Jean-Pierre Jeunet. Oba do série vnesli velké množství nadhledu, díky čemuž poslední Vetřelec z velké části působí tak, že ho divák nebere úplně vážně.

Jeunet ovšem je dobrý režisér, jehož vizualita se s Vetřelčím universem zcela neminula, a tak je čtyřka vlastně docela fajn film. A opět z jinéhou soudku. Ripleyová už si z kontaktu se slizkým zmetkem moc nedělá a když na to přijde, tak se s ním i mazlí. Hrůza šla stranou úplně, přednost dostala akce, která jede mnohem víc na efekt než na napětí. Čtyřka už je taková... jiná. A jako ryzí oddechovka má tu výhodu, že si na nic nehraje a prostě si stylově blbne.

Na Blu-rayi máte díky seamless branchingu možnost vidět všechny dostupné verze všech čtyř dílů. Jedničku rozhodně doporučuji v původním sestřihu, protože tzv. Director´s Cut je i přes přidání několika výborných scén (které si jako i v případě ostatních filmů můžete pustit samostatně přes sekci Deleted scenes) o pár vteřin kratší - Scott spoustu záběrů zkracoval, aby se zavděčil mladšímu publiku.

Zato dvojka je - jak sám Cameron v úvodu připomíná - naopak ve Special Edition sestřihu podstatně lepší. Film je delší a ze začátku se o něco víc vleče, mimo jiné ale světu prozrazuje, že měla Ripleyová na Zemi dceru, která někdy mezi prvním a druhým Vetřelcem zemřela. Je to dost klíčová scéna (stejně jako znovunalezení Vetřelců), Sigourney Weaver na ní totiž vybudovala celý vztah se sirotkem Newt. V kinosestřihu na dcerku nebylo místo, teď ho Cameron dostal a přidal i trochu víc akce. Rozhodně volte Speciální edici.

Stejné doporučení platí u Fincherovy trojky, která v rámci restaurovaného workprintu s více jak dvaceti minutami navíc alespoň dává smysl, což je velký krok vpřed. Místo ze psa se Vetřelec narodí z býka (vypadá to mnohem lépe a vzhledem k alternativnímu openingu to dává víc smysl), postava Golica tu dostane mnohem větší prostor a může se tak rozšířit původní vize Vetřelce jakožto Satana. V souvislosti s tím dostává smysl zmizení mnohých postav, stejně jako jejich chování. Třetí Vetřelec je tak alespoň o něco lepší.

U čtvrtého dílu sám Jeunet upřednostňuje původní sestřih, Speciální edice je tu jen jako bonus, který především rozšiřuje postavy a za zmínku stojí snad jen kvůli alternativnímu začátku a hlavně (také alternativnímu) postapokalyptickému konci, kdy Ripleyová s Call přistanou ve zbořené Paříži (kde jinde!).

U filmů ještě zůstaneme, na přetřes přijde obrazová kvalita. Že si první dva snímky vysloužily kompletní restauraci, jste se dočetli už na začátku. Začneme samozřejmě tím prvním. Při jeho hodnocení si je potřeba především uvědomit, v čem spočívají nedostatky kamery a v čem chyby samotného přepisu. Zjednodušeně by se dalo říct, že přepis žádné nemá - kreslí totiž naprosto parádně, má špičkový kontrast a naprosto ideální zrno. Ostrost a úroveň podaných detailů umí být ohromující, stejně jako kresba stínů, kterou zvládá bez šumu nebo přibývajícího zrna. Tenhle přepis je zkrátka výborný. Jediný problém tkví v tom, že Scott často točil na úplně otevřenou clonu, která v kombinaci s anamorfickými skly uměla solidně degradovat kresbu v rozích. Obraz navíc v souvislosti s tím - krom toho, že samozřejmě mívá malinkou hloubku ostrosti - často hodně měkne a ostrost obzvlášť u větších celků jde sem tam do háje. Ale to je samozřejmě něco, co už zůstane na filmovém pásu a svým způsobem to má i své kouzlo, protože v dnešním Hollywoodu by si nikdo nic podobného nedovolil.

Technicky zdatnější už tedy pochopili, že má Vetřelec hodně měkké světlo, jednoduše proto, že se na placu málo svítilo. Blučko se s tím pere skvěle, expoziční pružnost obrazu je bezvadná, takže se ani u silnějších světelných zdrojů nemusíte bát přepalů a přitom uvidíte detaily i v té největší tmě. Má Blučko nějaké nedostatky? Krom zastaralého zvuku žádné - ale musíte prostě počítat s tím, že se jedná o vlastně už dost starý film, který se chová oproti novinkám úplně jinak.

Dvojka má podobně famózní přepis, který je o to silnější, že už je i film samotný technicky na mnohem vyšší úrovni. Vlastně si k němu můžete zkopírovat všechny výše zmíněné klady a přičíst fakt, že jsou Vetřelci točení v 1.85:1, takže se obraz "rozevírá" do fullscreenu a množství detailně prokreslených informací je tak podstatně vyšší. Špičkovou ostrost spolu drobnokresbou, která by mohla konkurovat i nejžhavějším novinkám, si užijete dosyta. Vetřelci jsou oproti jedničce ještě o něco kontrastnější, kresbě stínů to ale neubližuje, obraz je díky tomu nádherně tridimenzionální. Oproti DVD je také o něco studenější. A nebojte, pořádné filmové zrno je i tady, ačkoliv před několika měsíci James Cameron strašil, že ho během remasteringu nechal kompletně odstranit. (Jen tak mimochodem - na podobně famozní přepis se můžeme za pár měsíců těšit i u Propasti, Cameron se nechal slyšet, že na ní použil při remasteringu stejné technologie).

Fincherova trojka vypadá ze všech čtyř filmů na Blu-rayi nejhůř. Kvalitativní skok je to ohromný především proto, že se jede ze starého masteru (který vznikl pro DVDčka) a ten očividně dnešním standardům vůbec nevyhovuje. Ostrost zoufale nízká, ruku v ruce s tím jdou samozřejmě do háje i detaily... obraz působí jednoduše rozplizle. Zdaleka nejhorší jsou ale nepříjemné přepaly a hlavně kresba stínů, o které tenhle přepis zřejmě nikdy neslyšel. Díky její absenci se většina tmavších ploch slévá do odporných ostrůvků, díky kterým obraz ztrácí na trojrozměrnosti. A na koukatelnosti. Takhle vypadají zpravidla podprůměrné katalogové tituly. Škoda. A kde je, sakra, nějaký náznak filmového zrna?! Takovou nálož DNR si chlapci od Foxů mohli odpusit.

Jeunetův poslední díl je na tom o něco lépe. Vlastně vypadá velice solidně a kvalitativně je někde uprostřed cesty mezi výbornou jedničkou a dvojkou a průměrným katalogovým přepisem. Občas umí oslnit skvělými detaily, ostrost by ale mohla přece jen být o něco vyšší. Na druhou stranu má výborný kontrast a hodně hutné barvy, což je kombinace, která spolu s menším množstvím zrna (i tady se bohužel v postprodukci ubíralo) dává obrazu punc docela povedeného přepisu. Nikdy přitom nedochází k přesaturování (což je problém, který v pár záběrech také trápil trojku). Problematická je snad jen hodně kolísavá ostrost a občasné výrazné měknutí obrazu. Souvisí to ale také s Jeunetovou obrazovou stylizací, v rámci níž - zdá se - vznikají kolem kontrastních přechodů drobné opary. Trochu lepší kresba v tmavších odstínech by Blučku asi také slušela, ale to už puntičkaříme. Na příjemné pokoukání to stačí, skok oproti DVD je to samozřejmě i tady ohromný.

Bonusovou nadílku otevírají klasicky komentáře. Osobně mě bavil hlavně ten k jedničce, kde se Ridley Scott (často s plnou hubou doutníků) náruživě rozvzpomíná na jednotlivé detaily produkce. Je zábava ho poslouchat. Komentáře všech zbylých filmů jsou rozkouskované (mluví tu víc separátně nahraných lidí) a ani zdaleka nenabízejí tak ucelený pohled, jaký vám dopřeje Scottův track (na druhou stranu ostatní jsou humornější). To už si místo nich radši dejte jeden z hlavních dokumentů, ve kterých najdete všechno, co padne v komentářích.

A že jsou to dokumenty nabušené! Na pátém disku se rozprostírají čtyři tříhodinové pohledy za kulisy jednotlivých filmů, které nabízejí tak podrobný pohled na natáčení, jak jen to jde. Nikdo se tu nebojí mluvit o největších problémech (Fincherovy spory s producenty), nejbláznivějších nápadech (trojka se původně měla odehrávat na dřevěné planetě!) a hlavně se tu dopodrobna rozebírá asi úplně všechno, co vás může napadnout. Koncepčně se od sebe dokumenty neliší, všechny začínají nápady za prvními verzemi scénářů a končí u diváckého přijetí a reakcí samotných tvůrců.

Rozdíly jsou především v množství záběrů ze zákulisí. Jelikož bylo video v době vzniku jedničky ještě v plenkách, na samotné natáčení Vetřelce se během tří hodin dokumentu "The Beast Within: Making Alien" moc nepodíváte. Mnohem víc prostoru tu má pošahaně geniální designér H. R. Giger (který u nás měl mimochodem před lety v Národním technickém muzeu správně zvrhlou výstavu), design a tvorba kulis a samozřejmě rozhovory s herci, scenáristy a producenty. Právě The Beast Within je ze všech dokumentů nejukecanější, protože se chybějící záběry jednoduše zazáplatovaly tunou rozhovorů.

Rozhovorů neubyde ani u "Superior Firepower: Making Aliens", obrázky zpoza kulis je ale prokládají mnohem častěji. To samé pak samozřejmě platí i u "Wreckage and Rage: Making Alien³" a "One Step Beyond: Making Alien Resurrection". Z fanouškovského hlediska je zajímavý hlavně pohled na tvorbu trojky, kde na producenty nadávající Fincher ve světle monitorku sleduje, jak se mu třetí Vetřelec rozpadá pod rukama. Ačkoliv režiséra nakonec všichni chválí, bude vám jasné, že produkce tohoto filmu musela být šílené peklo. V tomhle dokumentu zaujme také pohled na tvorbu vetřelce jakožto potvory. V jednu dobu se koketovalo s myšlenkou, že by se mohl do kostýmu navléknout pes, tomu se ale nápad moc nelíbil, a tak přišlo na řadu klíčování loutek, které je ale technicky tak zbabrané, že i v tom málu záběrů, ve kterých se Vetřelec objeví (všimněte si, že se od něj brutálně rychle střihá) vypadá opravdu ohavně. Nápad to přitom nebyl špatný. Když člověk sleduje jeho realizaci, vidí v něm ohromný potenciál i dnes - v době sterilních jedniček a nul.

Všechny čtyři dokumenty mají společný jeden klíčový prvek: K divákovi jsou ohromně otevřené a upřímné, a tak se krom spousty faktů od všech důležitých tvůrců dozvíte i spousty osobních názorů a dožijete se dokonce i nějaké té legrace (Biehn tu podezřele často vtipkuje o výplatách). Jak moc informativní všechny zmíněné dokumenty jsou, asi nejlépe vystihuje jejich délka. Ani jedna jediná minuta tu přitom není promarněná. Ačkoliv jsem jejich sledováním spolu s nakoukáváním různých sestřihů a audiokomentářů a dalších bonusů strávil poslední týden (mám z toho ještě teď noční můry), doporučuji podobný maraton všem - člověk si pak připadá jak chodící encyklopedie o vetřelcích.

Čtyřmi (skoro)tříhodinovými dokumenty totiž nadílka nekončí. Doplňují je ještě tzv. "enhancement pods", což jsou vystřihané scény z dokumentů, které jsou oproti předchozím materiálům nové - na DVD se narozdíl od nich neobjevily. Samozřejmě nejsou tak převratné, z nějakého důvodu ve střižně odpadnout musely, ale sem tam se objeví zajímavost, jejíž nalezení je o to snazší, že jsou jednotlivé "scény" popisně pojmenované (jako třeba "James Cameron mluví o prvním Vetřelci").

To byl disk pátý. Na šestce se skrývají archivní materiály. Každý film tu má tři podsekce (Pre-Production, Production a Post-Production and Aftermath) a v nich texty (třeba první verze scénáře), concept-arty, podrobné designy, videa (jako záznamy z kamer, které měla posádka Nostroma), tv spoty a trailery, fotografie z natáčení, storyboardy, fotky herců, Gigerovy práce, pre-vizualizace, díky kterým dostal Scott dvojnásobný rozpočet, alternativní otevírací titulky (u dvojky), time-lapse videa, pár dalších interview a videí z jiných releasů (jako laserdisc) ... jsou tu šílená kvanta materiálů, k některým si ještě navrch můžete pustit audiokomentáře.

Aby toho všeho nebylo málo, na šestém disku se ještě nachází několik dokumentů: Alien Evolution je televizní speciál a je tu ve dvou verzích (každá kolem hodiny), Alien Saga je hodinu a třičtvrtě dlouhý - o něco mladší - televizní speciál (v obou se hodně opakují informace z hlavních dokumentů, což je celkem logické, protože se jimi očividně inspirují... jejich hodnoty ale nedosahují), vedle nich je tu ještě fotogalerie log, pár krátkých parodií (Family Guy a Spaceballs) a několik storyboardů a concept-artů na 3D atrakci Vetřelci, která zřejmě nikdy nevznikla.

Všechny dokumenty jsou bez českých titulků a v SDčku. Na uklidněnou si můžete strčit zpátky do přehrávače jakýkoliv z filmů a pustit si ho se separovanou hudební stopou. Fanoušci soundtracků tuhle fičuru bez debat ocení (vůbec prvně se objevuje u všech filmů, na DVD byla tahle možnost - pokud se nepletu - jen u prvního dílu).

Takže: Vetřelci na Blu-rayi? Masakr.

Obraz: 2.35:1 (Alien 1,3,4), 1.85:1 (Aliens) :: 1080p (AVC)
Zvuk: DTS-HD MA 5.1 anglicky, DD 5.1 česky
Titulky: české ...
Datum vydání: 08. 11. 2010
Cena: 2 499,- (facehugger), 2 999,- (illuminated egg statue)