„Co kdybych vám řekl, že je celý les v bezpečí.“

„No tak z toho bych asi byla trochu nervózní.“

Prohlásí jasnozřivě Majolenka, jedna z hlavních postav loutkového filmu Velký Pán, v němž postavičky čelí podstatnému dilematu dnešního světa: bezpečí versus svoboda. A ukazuje, nakolik je toto dilema falešné a snadno zneužitelné. 

Velký Pán je pokračováním Malého Pána z roku 2015, v němž se titulní hrdina musel přesvědčit o důležitosti přátelství. Nyní se vrací o bezmála dekádu později, zmoudřel však jen mírně, a to i přesto, že má knihovnu za rohem. I za pokračováním stojí režisér a loutkař Radek Beran  (Rimsyho rozhovor s producentem snímku Jakubem Červenkou si můžete přečíst zde) a v roli hlavního hrdiny se vrací Saša Rašilov, Marjánku mluví Barbora Polákova a Dr. Zetka Pavel Liška. 

Malý Pán nyní bydlí s přáteli v lese, hraje v kapele (aniž by do ní chtěli přizvat Krtka), s Majolenkou provozuje hipsterský stánek s občerstvením, v němž frčí různorodé zeleninové džusy, a přemýšlí, zda ji požádat o její dřevěnou ruku. Zkrátka lesní idyla. Jediný, kdo není tak docela spokojený, je místní knihovník, který si čas od času posteskne, že lidé se už chtějí jen bavit, a ne se zamyslet. Ten je rovněž zdrojem popkulturních referencí filmu, třeba když prohlásí: „Nic není, jak se zdá. To je Twin Peaks. Šifra.“

Jednoho dne však obyvatelům lesní vísky přestane téct voda, načež zjistí, že jejich pracně vybudované potrubí někdo sabotoval. V novinách se zároveň vyrojí alarmující zprávy o jakýchsi bestiích zvaných Jeleňáci, kteří údajně terorizují les. Řešení nabízí televize (jak jinak!). V ní vystupuje Dr. Zetek, který lesu nabízí ochranu v podobě svých robotů. A Malý Pán na návnadu skočí a o jeho služby požádá. To má samozřejmě zlé následky a na řadu musí přijít záchranná mise střižená špionážním filmem. Je totiž nutné infiltrovat Zetkovi pevnost, jejíž betonová konstrukce a všudypřítomné kamery křičí: dystopická, dohledem posedlá oblast. 

Velký Pán je jakási kombinace R.U.R. a Kuky se vrací s velmi neobvyklou loutkovou estetikou, jelikož se Radek Beran a jeho štáb rozhodli neodstraňovat nitky a dráty loutek (o to jednodušší je ale pro Dr. Zetka vodit si naivního Malého Pána jako na drátkách), čímž navozují divadelní efekt. Tento prvek může dát vzpomenout i na některé techniky evropských nových vln, kdy režiséři naopak volili umělost a zdůraznění filmových technik na rozdíl od klasického hollywoodského stylu, který si dává za úkol, aby divák v kině zapomněl, že sleduje film. 

Přehrajte si trailer Velký Pán má v sobě něco z tvorby Karla Čapka, na jehož doktora Galéna ostatně odkazuje i sečtělý knihovník, a sice v tom, jakou hodnotu připisuje drobným radostem, klidu v přírodě, zahradničení i kultivaci svého blízkého okolí, a tedy celého světa. 

Potěšilo by, kdyby poselství filmu nemusel na konci ještě shrnout knihovník. Ostatně není pro pozorného diváka až tak komplikované k rozklíčování. Nebezpečná svůdnost volby bezpečí na úkor svobody tkví v tom, že se následná absence svobody může projevovat kradmo a obvykle postihne nejprve ty nejslabší, čehož si většinová společnost ani nemusí všimnout. Zatímco zde je její efekt příliš okamžitý a radikální, čímž zlověstnost této volby paradoxně zlehčuje. 

I tak je ale Velký Pán svým vyzněním, výtvarným zpracováním i autenticky naposlouchanou mluvou hoden doporučení.