Baf! Už po osmé se aktuálně nejúspěšnější hororové univerzum pokusí vylekat diváka a potřetí prostřednictvím své vlajkové lodě – démonologů Eda a Lorraine Warrenových, kteří se opět ocitají V zajetí temnot. Rozpočet zůstal na úrovni předchozího dílu, tedy kolem 40 milionů dolarů, ale režie se tentokrát neujal duchovní otec série James Wan, nýbrž jeden z jeho dělníků. Michael Chaves stál za předloňskou La Lloronou: Prokletou ženou, která sice slušně vydělala, ale moc pochval nesklidila. A jako právě takový druhořadý hororový nálev působí i aktuální kousek.

Patrick Wilson a Vera Farmiga se opět vrací do rolí manželského páru duchobijců, jehož největší předností je samozřejmě láska. Idealizovaný vztah ústředních hrdinů je zase jednou klíčovou zbraní v boji proti zlým silám, v čemž nás utvrdí už kýčovité vzpomínání na jejich první rande. Kulhající Wilson toho tentokrát mnoho nepředvádí, a tak víc práce musí oddřít jeho filmová manželka, oplývající jasnovideckými schopnostmi. Jejich síly nejsou příliš vyrovnané, jelikož ona má vize, on leda tak infarkt. No nevadí, pojďme dál.

V aktuálním příběhu se ocitáme v roce 1981. Během vymítání se stane nemilá věc – démon přeskočí z těla malého chlapce do sympatického mladíka, jehož následně popadne vražedný amok. Zabije svého známého a manželé Warrenovi jsou přizváni, aby dokázali soudu, že k vraždě došlo kvůli ďábelským silám. Zajímavý legislativní precedens, který pochopitelně vychází ze skutečného příběhu, je však odbyt v pár rychlých scénách, protože tomuto tématu se snímek moc věnovat nechce. Namísto toho se Warrenovi ocitají v několika nudných a velmi volně pospojovaných epizodkách, jež se konci naštěstí podaří stlačit do pochopitelného tvaru. Přesto toho scénář nad rámec rutinní duchařiny moc nenabízí a vede jen k tomu, aby si Warrenovi na konci mohli uložit další trofej do sklepa. Hlavní problém je však jinde.

Série V zajetí démonů od začátku stála na vydařených lekačkách, s nimiž dokázal Wan pracovat originálněji a napínavěji než většina konkurence. V předchozích dvou filmech dokázal vybudovat napětí v rámci scény, následně se vyhnout lekavému klišé a diváka překvapit ze zálohy; a to často po velmi trpělivé práci s náznaky a odpíráním explicitního děsu. Chaves evidentně chce na tyto pozoruhodné řemeslné kvality navázat, jenže výsledek působí dojmem, že zřejmě přecenil své schopnosti. Ve většině děsivých scén se chce za každou cenu vyhnout laciným, prvoplánovým lekačkám – ale zároveň nenabízí nic jiného. Buduje napětí a očekávání, které následně nedokáže uspokojit, a tak uteče do podivného střihu či podobně divácky nefunkčních řešení.

Ve filmu tak fungují hlavně pasáže, které předkládají další z mnoha variací na vymítačské lámání páteře či prostě kopírují osvědčené recepty z Wanovy kuchařky. Na to jsme u spin-offů tohoto univerza zvyklí, kromě druhé Annabelle se žádný ze snímků o nic víc nepokoušel. Třetí V zajetí démonů jde bohužel v jejich stopách a za svými dvěma předchůdci znatelně zaostává. Nejedná se o nikterak děsivý (sic!) průšvih a fanoušci lekavých duchařin si bez větších problémů přijdou na své; absence Wanovy vizionářské režie však zamezuje tomu, aby tenhle generický horor zajímal kohokoli jiného.