Když získal Paul Haggis Oscara za nejlepší film, málokdo byl překvapený víc než on (možná tak Ang Lee). Jeho Crash stál necelých sedm milionů dolarů, ale renomovaný scénárista do něj nalákal velkou řádku hereckých hvězd, které vycítily, že tenhle film to dotáhne daleko. I když byl Crash v některých momentech možná až příliš podbízivý, na akademii zafungoval. A na naši redakci také. Jestliže však vyrazíte do kina na V údolí Elah s tím, že si užijete Crash z vojenského prostředí, budete nejspíš hodně překvapeni. Haggis totiž natočil prakticky úplně jiný film pro úplně jiné diváky.

I když se V údolí Elah zpočátku tváří jako detektivka, o pátrání jako takové tu jde až v poslední řadě. Bývalý voják Hank Deerfield se vydává do pevnosti Rudd, aby zjistil, kam a proč zmizel jeho syn Mike, který se nedávno vrátil z Iráku. Na místě však naráží na hradbu lží, polopravd a nepochopení ze strany policie, která začne jednat až v okamžiku, kdy je Mikovo zohavené tělo nalezeno kus od základny. Veterán vojenské policie Hank se rozhodne, že viníka najde za každou cenu a i místní policejní důstojnice Emily Sanders brzy zjišťuje, že jeho pomoc se bude opravdu hodit. O tom, co se s Mikem stalo, totiž nechce nikdo mluvit a všem zúčastněným dochází, že odhalit pravdu bude v tomhle případě velmi obtížné. Ne ani tak kvůli viníkům, ale kvůli děsivosti pravdy samotné.

Detektivní linie je v režisérově novince v podstatě jednoduchá. Nejde tu o žádné spiknutí a Hank Deerfield nebude ani běhat po základně s brokovnicí. Případ je v podstatě velmi prostý, ale jak už bylo řečeno – o pátrání tu nejde. Haggis by zkrátka do světa obyčejnou detektivku jen tak nevypustil. Mnohem důležitější než děj jsou v případě V údolí Elah postavy. Haggis s charaktery hrdinů pracuje pomalu a nějaké rychlé představovačky by tu divák hledal marně. Teprve v polovině filmu se dozvíme, proč manželství Hanka a jeho ženy Joan působí tak chladně a co žene hlavního hrdinu dál a dál, i když ví, že pravda mu syna nevrátí. Díky postupnému seznamování se s hrdiny člověka příběh nezačne nudit, spíše naopak. Čím víc se blíží závěr, tím více toho o Hankovi bude divák vědět a tím více mu bude rozumět.

Skvěle napsané charaktery by ale byly k ničemu, kdyby je hráli špatní herci. To se ale v tomhle případě nestalo. Tommy Lee Jones je v hlavní roli naprosto úžasný. Hank Deerfield je v jeho podání starý a životem orvaný chlap, který toho víc ztratil než získal a armáda pro něj v životě byla vším, i když mu vlastně nic nedala. Oscarová nominace je v tomhle případě více než zasloužená, Hank je fascinující postava, kterou budete chtít poznat do hloubky, protože od začátku víte, že za buldočím obličejem se skrývá víc, než jen obyčejný zelený mozek. Vedle Jonese nemá prakticky nikdo šanci vyniknout a to platí i pro Charlize Theron. Ne že by hrála špatně, ale scénář jí prostě nedovolí vystoupit ze stínu jejího hereckého partnera a to samé platí i pro Susan Sarandon. V údolí Elah je zkrátka film Paula Haggise a Tommy Lee Jonese.

A teď konečně k tomu, co možná bude pro spoustu potenciálních diváků nepřekonatelný problém. V údolí Elah není zábavný film. Jestliže vyrazíte do kina na další Crash a budete očekávat nálož emocí, odejdete zklamáni. Haggisova novinka je přesným opakem jeho oscarového hitu. Je pomalý, vizuálně zdánlivě nezajímavý a na první pohled emocionálně prázdný. Bavit se u Haggisovy novinky je zkrátka docela obtížné. Místo dialogů a hudebně a obrazově vybroušených scén je tu postupně a pomalu budovaná atmosféra, kterou režisér tvoří především s pomocí výborné kamery veterána Rogera Deakinse (sedm nominací na Oscara). Film působí velmi šedivě a neosobně a pro někoho může být obtížné naladit se na tu správnou pomalou vlnu a proniknout pod povrch, kde se skrývá poměrně inteligentní kritika války.

Haggisův scénář v případě protiválečných motivů naštěstí postrádá klasický filmový patos. S válkou jako takovou se zde setkáme jen prostřednictvím rozmazaných videozáběrů a úryvků z rozhlasových zpráv, ale prakticky ze všech hrdinů je cítit únava, deprese a strach z toho, co se stane jim nebo jejich blízkým, až najdou ve schránce povolávací rozkaz. Protiválečná linie je do filmu zakomponovaná velmi nenásilně a působivě, ale je velká škoda, jak se s ní rozhodl Haggis naložit v úplném závěru filmu.

V údolí Elah je zkrátka hodně povedený film, který si ale nejspíš užijí jen milovníci pomalu vyprávěných příběhů, jenž sází spíše na atmosféru než na děj. Režisér si vzal k srdci to, co mu bylo vytýkáno u jeho minulého filmu. Totiž přílišnou jednoduchost a podbízivost. V údolí Elah není jednoduchý ani podbízivý film. Právě naopak. A Haggis tím minimálně v mých očích dokázal, že jeho režijní kvality jsou na minimálně stejné úrovni jako ty scénáristické. Tedy zatraceně vysoko.

p.s.: Pokud se těšíte na Jamese Franca nebo Joshe Brolina, jsou na plátně dohromady asi tři minuty.