A Paul Haggis chce další Oscary. Jinak by svůj zaměřovač necílil na silně kořeněné téma, nepovolával by do něj tak profláklé herecké osobnosti a nelíčil by na diváky pasti, které rezonují jednohlasným „Mějte se rádi!“ Z traileru se zdá, že je zaděláno na zážitek hodně podobný dva roky staré triumfující mozaice. Z Haggisova scénáře jistě vyplave slzopudné humanistické kázání: Jedny dojme, druhé pak leda nakrkne, pročež jej ti prohlásí za hladivý kýč, který poskakuje okolo nového iráckého syndromu jen a pouze v zájmu ulepeného zachovávání středostavovských hodnot. Vybírat si můžete víceméně už teď... Trailer na Elah je jinak ještě vlažnější než pocitová upoutávka na Crash, a to si prosím autoři vytahují z hudebních archivů tu nejprofláklejší a nejtklivější hudební melodii. Dokazuje to, že nejsou-li Haggisovské ukázky uchopeny nečekaně originálně (a to se u oscarových prosebníků prostě nestává), vidíme v sestřihu jen vlažný nástin toho, co se v rámci celovečerní metráže promění v precizně gradované drámo. Už teď si můžeme být jistí, že se nebude pokoušet razantně překvapit – vsadí na halasné herecké výkony, které oslní nejednu porotu, dopřeje jim vypjaté emocionální pasáže a nakonec se pokusí doklepnout hřebíček patetickými proslovy o velkých otcích a zapomenutých synech. Víme co, víme kdy... čekejme s jakým výsledkem přiběhne. Zda to do sebe všechno zaklapne i napodruhé.