Zhruba tři čtvrtě roku se už daří Vítu Klusákovi čeřit vody s novým projektem, který si zase říká o velkou společenskou diskuzi. Zatím jste nejspíš viděli jen vcelku divný plakát a ještě mnohem divnější promoklip od Tomáše Kluse, teď se konečně blíží i samotný film. Nutno připomenout, že mnohem dřív, než svými nachytávkami pronikl do veřejného prostoru Kazma, vymýšlel Klusák, jak kontroverzně zdůraznit určitá společenská témata. Přestože se od roku 2004, kdy se (společně s Filipem Remundou) vytasil s přelomovým Českým snem, stále snaží svou prvotinu překonat, v tomto případě je tomu snad nejblíž. Zatímco aranžovanost Světa podle Daliborka vyvolal spoustu pochyb o výpovědní hodnotě takového stylu, děsivá novinka V síti se tváří, že s divákem žádnou falešnou hru nehraje – na rozdíl od sexuálních predátorů na druhém konci internetových přípojek, kteří si však žádné slitování nezaslouží.

Jak jste už určitě zaznamenali, film stojí na další z Klusákových inscenací. Tentokrát společně s mladou kolegyní Barborou Chalupovou připravil důmyslnou past. Vybrali tři velmi mladě vypadají herečky, v ateliéru postavili každé z nich autenticky vypadají pokoj a vytvořili jim profily na několika sociálních sítích. Zdůrazňovali, že dívkám je pouhých 12 let, a čekali, co se bude dít. Velmi rychle se začaly ozývat stovky mužů, s nimiž herečky následně komunikovaly přes chat i webkameru. Jak je už asi jasné, internetoví lovci se velmi rychle pokoušeli mladé dívky přimět ke svlékání, sexuálním praktikám i osobním schůzkám. Stominutový dokument je sumářem této anabáze a byl sestříhán z údajně 390 hodin natočeného materiálu.

Během natáčení byli dívkám k dispozici odborníci z řad psychologů, sexuologů i právníků, v samotném filmu je však každý z nich omezen na jednu či dvě promluvy – to je logické, z hlediska divácké atraktivity jsou bizáry natočené s internetovými zvrhlíky bezesporu zábavnější nežli suchopárné mluvící hlavy, avšak částečně se tím vytrácí edukativní linka, jež by přece jen měla být klíčová. Klusák raději šokuje, než vzdělává, což samozřejmě nemůže nikoho překvapit, ale přesto zamrzí, co všechno nakonec může snadno zapadnout; třeba že se v naprosté většině případů nejedná o pedofily, nýbrž o sexuální devianty jiné povahy, antisociální predátory.

Člověk by si myslel, že v dnešní době jsme sexualitou valící se ze všech médií tak přesyceni a zoceleni, že nás už jen tak něco nerozhodí. Klusákovi se to však v několika momentech daří, když nic netušící herečky postupně narážejí na detailní záběry penisů, které jim internetoví chlapáci ve statické či dynamické formě posílají. Pro účely filmu byly genitálie rozkostičkovány, stejně tak i obličeje predátorů jsou prohnány přes (mimochodem velmi děsivý) filtr, který znemožňuje jejich jednoznačnou identifikaci. Za zmínku rovněž stojí, že v kinech bude existovat i verze s názvem V síti za školou, která bude penisů obsahovat o něco méně a je určena především pro školou povinnou omladinu, jíž se téma bezprostředně týká.

Přesah do skutečného světa je však skutečně povedený – součástí projektu byl také výzkum Univerzity Palackého ve spolupráci s O2 a e-bezpeci.cz, který ukázal, že se skutečně nejedná o zanedbatelný problém několika ztracených duší na okraji online světa; desítky procent dospívajících dětí během svých toulek virtuálnem narazí na různé formy agrese, manipulace, nebezpečného obsahu či nepatřičných výzev – a spousta z nich je z rozličných důvodů ochotná dovést situaci až k osobnímu setkání s neznámým člověk. To není radno brát na lehkou váhu. A navíc se někteří online agresoři dostali až do hledáčku policie, takže ani u edukace tenhle projekt nekončí. Záslužnost prostě nelze neuznat.

Filmařsky se však o nic zásadního nejedná a z výsledku je patrné, že Klusák s Chalupovou nechali za sebe mluvit především silný původní materiál. Ten se snaží ozvláštnit několika zvraty, či spíše momenty, jež se od zbytku nasbírané látky něčím odlišují. O nic skutečně šokujícího se však nejedná a film je skutečně pouze tím, co od něj očekáváte. Klusák se tentokrát dokázal upozadit více než ve svých předchozích projektech a těžko soudit, nakolik je to vlivem Chalupové. Dokument je však syrovější a umírněnější, což oceňuji, a navíc se pyšní skutečně propracovanými řemeslnými kvalitami, o nichž si může nechat zdát i většina naší hrané tvorby.

Bodově tedy s Klusákovou novinkou dopadám stejně jako před třemi lety se Světem podle Daliborka. Opět se jedná o dílo, jež dokáže velmi zdatně prodat podstatné společenské téma, vyznačuje se vůči naší dokumentární tradici velmi výraznou stylizací a tuto nestandardnost formy lze odsoudit za přílišnou inscenovanost. Nyní se však jedná o divácky zcela pochopitelné dílo, které sice filmařsky či vypravěčsky nic moc zlomového nepřináší, avšak s přehledem zvládá naplnit jeden ze smyslů dokumentárních filmů: reflektovat realitu prostřednictvím upozornění na společenský fenomén. A tenhle vážně stojí za to.