Jedna z nejvýraznějších postav současného českého dokumentu si tentokrát vzala na paškál téma, ze kterého přímo čiší divácká atraktivita: neonacistu Daliborka, jenž žije se svou matkou v malém prostějovském bytě, popírá holocaust a natáčí divná videa na YouTube. Čeká ho bezpochyby velká mediální kariéra, o tomhle filmu se totiž bude ještě nějakou dobu mluvit. Klobouk dolů před Klusákem, neboť opět dokázal zvolit zajímavé téma, které upoutá i mnohem širší diváckou obec, než jaká tuzemské dokumenty obvykle sleduje. Dělníci bulváru i Matrix AB v posledních letech zabodovali, o přesahu Českého snu, jedné z nejlepších a nejpodvratnějších dokumentárních prací, pak nemá smysl pochybovat vůbec. Jenže u Daliborka vyvstává těch etických otázek snad nejvíc za celou Klusákovu kariéru.

Všechny čtyři ústřední postavy jsou totiž povahově docela defektní a ani moc inteligence nepobraly. Daliborek není zlý, spíše zmatený a frustrovaný a zřejmě především vinou chybějícího vztahu s otcem se přimkl k nacistickému odkazu. Tak to alespoň charakterizuje sám Klusák, jehož vykreslení Daliborka může vyjevit neonacisty jako utrápené zoufalce s nešťastným dětstvím spíše než jako lidský odpad hodný odsouzení. Jak sám autor přiznal, chce demytizovat příznivce extrémní pravice, ukázat je jako živoucí postavy a dát jim prostor k vysvětlení jejich názorů. Ukročit stranou od běžného pohledu je samozřejmě chvályhodné, zde je však problém v možné generalizaci, obzvlášť takto veřejně přiznané.

Nemluvě o tom, že Daliborek z filmu vychází dost špatně, a my můžeme jen spekulovat, nakolik ho Klusák zneužil k natočení zábavného projektu a nakolik chtěl skutečně pouze zachytit pravdu. Sám Daliborek i ostatní postavy s filmem údajně nemají problém, bojí se spíše možného stíhání za propagaci neonacismu. Proto hlavní hrdina i svůj YouTube kanál už raději skryl. Jinak se Daliborek u promítání prý docela bavil a vlastně asi ani moc nechápe, co by na tom měli ostatní vidět špatného. Podobně na tom je i jeho maminka, které vadí hlavně to, že nemá ve filmu ideálně uklizeno. To prostě nepochopíte.

Co je ale důležité zmínit – odhlédneme-li od zmíněných otázek, Svět podle Daliborka je výbornou komedií, při níž se budete skvěle bavit. Je až neuvěřitelné, nakolik je všednost Daliborka a jeho blízkých zdrojem autentického a přitom zcela bizarního humoru. Až do poslední čtvrthodiny, která pohled na Daliborka zceluje a jasně se vůči jeho názorům vymezuje, se jedná o prvotřídní zábavu, jež hravě překonává většinu tuzemské komediální produkce. Trailer v tomhle ohledu vůbec nelhal. O emotivním finále se také dají (a budou) vést diskuze, osobně považuju Klusákův vstup do filmu za lehce neprofesionální a souhlasím s názory, že tak snímá z diváka zodpovědnost samostatného soudu, na druhou stranu ho lidsky zcela chápu. A tak to máte se vším. Tenhle film rozhodně čeří emoce silněji než většina ostatních zdejších projektů, což je bezesporu velmi přínosné a osvěžující. Daliborka se vidět vyplatí.