Režisér a scenárista David Laňka se zpočátku nějaký čas hledal. Jeho prvotiny Jedlíci aneb Sto kilo lásky (2013) a Modelky s.r.o. (2014) rozhodně nepatří do zlatého fondu české kinematografie a budily dojem, že z Laňky vyroste druhý Magnusek. Ani následný pokus o psychologický thriller Poslouchej se příliš nepovedl a méně trpělivý divák by v té chvíli nad Laňkou zlomil hůl. Jenže potom přišel zlom v podobě dramatu Spolu se Štěpánem Kozubem a Veronikou Žilkovou o autistickém chlapci, čímž Laňka složil reparát a znovu si řekl o pozornost. Ukázal totiž, že malá lidská dramata mu sedí, neboť dokáže svým hrdinům vetknout potřebnou dávku životnosti a uvěřitelnosti. Což platí i pro jeho nejnovější snímek Útěk. 

Desetiletý Saša je místní otloukánek. A to doslova. Ve škole ho šikanují starší spolužáci, a to navzdory tomu, že jim nosí z domova cigarety, které krade panovačnému otci (Štěpán Kozub). Ten bohužel nejde pro ránu daleko a když kontrola žákovské knížky odhalí špatnou známku nebo poznámku, dostane Saša bez milosti nařezáno. A nic proti tomu nezmůže ani milující maminka (Kristýna Kociánová), protože by taky mohla jednu schytat. Nikdo se pak nemůže divit, že když na Sašu padne podezření ze žhářství, raději uteče z domova. Jen tak, s aktovkou na zádech a v tenké bundě, v níž si v mrazivém horském počasí koleduje o zápal plic. A tím jeho problémy zdaleka nekončí, protože osud jej svede dohromady s o několik let starším Rudou. Ten je také na útěku, ovšem z dětského domova, kde napadnul vychovatele. Z této nesourodé dvojky vzniká protichůdný tandem na cestě, co zdánlivě nikam nevede, ale pro oba chlapce znamená celý svět.

Pokud patříte mezi starší či pokročilé diváky, možná si vzpomenete na stejnojmenný film z roku 1967, natočený podle literární předlohy spisovatele a scénáristy Oty Hofmana (Lucie, postrach ulice, Chobotnice z II. patra, Návštěvníci). Podobnost přitom není čistě náhodná – Útěk Davida Laňky je totiž nejenom novým zpracováním knižní předlohy, ale současně i remakem filmu z roku 1967, jak ostatně napovídá už samotný plakát. Laňka šel dokonce tak daleko, že do drobných rolí ředitele školy a majitele večerky obsadil herce, kteří tehdy ztvárnili hlavní role – Ivana Vyskočila a Romana Skamene. Nic z toho ovšem nezmiňuji jako negativum, právě naopak. Laňka totiž dokázal k tématu přistoupit velice citlivě a podařilo se mu do něj vdechnou potřebnou aktuálnost.

Opřel se přitom zejména o solidní herecké výkony obou dětských protagonistů v podání Jakuba Bartáka (Saša) a Kanwara Šulce (Ruda). Desetiletý Jakub předvádí v roli klučiny na útěku před zlým otcem velmi sebevědomý výkon, byť se většinu času jedná o pozici nešťastného a ublíženého štěněte. Jenže scénář po něm ani víc nechce a v této poloze dokáže Jakub vyšponovat emoce na maximum. Větší hereckou diverzitu dostal do vínku starší Kanwar a poradil si s ní velice dobře. S jeho nelehkým životním údělem se dokážete velice rychle ztotožnit a ačkoli nebudete s jeho příkrou povahou mnohdy souhlasit, jeho motivům porozumíte snadno. Vždyť kdo z nás by občas nechtěl někam utéct za lepším životem?

Cesta dvou rozdílných, a přitom tak podobných dětí od jedné nespravedlnosti ke druhé doprovází hudba oscarové Markéty Irglové, která pro Útěk nazpívala také jímavý duet se zpěvákem Marcellem. Rovněž jejím přičiněním je Útěk místy velice melancholický a náležitě dojemný. Na druhou stranu se ovšem nemohu zbavit dojmu, že ději chybí silnější příběhový oblouk, kde jsem postrádal zejména vazbu na Sašovy rodiče. Štěpán Kozub sice zahrál tyranského fotra naprosto dokonale, ale chybí mu prostor pro dějový růst, takže zlom mezi násilníkem a milujícím otcem je díky tomu pramálo uvěřitelný. Kristýna Kociánová v roli Sašovy matky se pouze mihne v několika málo scénách a do děje téměř nezasáhne. Což je škoda, protože pokud má Útěk fungovat nejen jako mikroskopické road movie, ale rovněž jako rodinné drama, měl scénář Sašovy rodiče víc prokreslit. 

Lehce nevyváženě potom působí i vztah mezi oběma kluky, kdy není úplně jasné, jestli se Saša snaží od Rudy utéct nebo naopak – jednou prosí, aby ho Ruda pustil, podruhé jej sám dobrovolně následuje, ačkoli mohl klidně upalovat domů. A takto se to několikrát otočí dokola. Jeho motivace je sice po příběhové stránce poměrně pochopitelná, ale vlastní chování tomu ne vždy odpovídá – a ne vždy to lze vysvětlit jeho věkem a životní situací. Nicméně navzdory tomu zůstává Útěk díky silné předloze svěžím způsobem funkční a dá vám přesně to, co od něho očekáváte – malé rodinné dobrodružství pro děti i dospělé, kde události mají tendenci dopadnout spíše dobře než špatně.