Některé věci nelze říct jen tak na rovinu a proto my, filmoví publicisté, často saháme k metaforám. A protože je dost obtížné vysvětlit, jak může technologické hračičkovství jako Tintin působit staromilsky, tady jednu nabízím: Představte si dnešní komerční Hollywood jako food court v obchodním středisku. Jsou tu slušné restaurace, ale i barevné fast foody, u kterých se můžete tzv. odbýt. Objednáte si něco podle lákavého obrázku, díky glutamátům vám to snad i chutná, ale váš žaludek se o pár minut později cítí provinile za to, že podlehl laciným svodům. Teď nemluvíme o dělení na tupou akci a cenná dramata, spíš o rychlokvaškách typu Bez dechu, které mohou pobavit, ale zároveň se s nimi nikde moc nechlubíte. Tintin je ve světle této paralely jako návrat do maminčiny kuchyně. Známé vůně, bezkonkurenční chuť a pocit, že někdo moc dobře ví, co máte rádi.

Oldschoolovost nového filmu Stevena Spielberga (Peter Jackson hodně pomáhal, ale stylové úvodní titulky ho skoro až zapírají... žádných velkých děkovaček se nedočkáte) jde zatraceně daleko, což částečně souvisí s věrností komiksové předloze. Tu v Americe nikdo nezná, v Česku bych řekl, že na tom bude současná teen generace podobně, ale přesto snímek dokonale trefuje většinu spektra. Děcka do patnácti budou hltat Tintinova dobrodružství bez reptání, starší ročníky si zase rády zavzpomínají na klukovsky nevinná dobrodružství, ve kterých záporáci nikoho nestříleli do zad, chlapi se v nich bratřili tak, že žádnou honbu za ženskou nepotřebovali (stačila jim jen mapa s velkým X uprostřed), a když někdo umřel, vždycky to bylo jen naoko.

Zastydlým fandům Call of Duty možná budou chybět klasická tři ká (kozy, krev a kulomety), ale kdo od Spielberga očekává digitalizovanou verzi Indiana Jonese, bude spokojen. Tintinovi možná chybí cynické poznámky a věčné pomrkávání na fandy žánru, ale bohatě to vynahrazuje promyšleným sběrem indicií a rozvíjením charakterů hlavních postav (včetně těch psích... obyčejná honička Filuty a hlídacího čokla má v sobě víc emocí než libovolný díl Stmívání).

Zjištění, že přes všechnu technologickou revoluci Tintin drží v ruce transparent s nápisem Příběh je král, je tím nejsladším trumfem Spielbergova filmu.S úlevou musím říct, že dabing nikterak neotupil žádnou z důležitých postav, a to navzdory tomu, že originální casting se víc než podařil. Kdo ho chce slyšet v akci, musí lovit ve velkých městech, protože titulkovaných kopií bude jen pár. I těm šťastlivcům bych ovšem posléze doporučil návštěvu IMAX verze, která jediná tomuhle filmu prokáže patřičnou úctu.

Odhlédněme na chvíli od dechberoucího tempa a příběhu, který vás protáhne vodním peklem, vyprahlou pustinou, belgickým předměstím i sultánskými paláci, a pojďme se věnovat technickému zpracování. Spielberg pro vlastní účely zkombinoval avatarovskou technologii od Jamese Camerona a Zemeckisovy motion capture pohádky a výsledek je fantastický, což je částečně dáno i stylizací do komiksové předlohy (divné účesy, velké frňáky a úmyslně kýčovité nasvícení připomínající ručně kreslený film). Animace je neuvěřitelně přirozená a v záběrech z dálky chvílemi nevíte, zda sledujete opravdové či animované postavy. V detailech pak útočí parádní textury a zas o kus dokonalejší mimika lidských i zvířecích tváří. Hluboko v očích postav by možná ještě bylo zapotřebí tu a tam nějakého cuku, abychom opravdu uvěřili, že dýchají, ale přesto jsme najednou dlouhé míle daleko od Zemeckisových zombie. Tudy ano, přátelé... tím spíš, že Spielberg se nespokojil jen s hezkými obrázky a do značné míry redefinoval i své trademarkové záběrování.

V mnohých scénách si vzpomenete na Indiana Jonese. Nejen díky Williamsovu soundtracku (ten míchá hodně stylů, takže to opravdu není jen variace na Indyho fanfáry), ale především proto, že Spielberg i s virtuální kamerou zachází tak jako to dělal dřív - využívá ji tak, aby co nejvíc sloužila vyprávění. Tentokrát žádná rušivá digitální kouzla jako ve čtvrtém Indym (digitální je tu všechno, takže neexistuje něco jako vyčnívající nepovedený trik), žádné zbytečné střihy kvůli kaskadérským záskokům a žádná omezení fyzikou reálného světa nebo limity bankovních účtů. Jakmile jde do tuhého a je potřeba vyseknout epickou akční scénu, pustí najednou Spielberg vizuál ze řetězu. Divoké oblety, nekonečné záběry, kdy se kamera drží hlavního hrdiny za rukáv a projíždí s ním skrz hroutící se kulisy, kreativní prolínačky a money shoty za desítky milionů dolarů, které však ve virtuálním všeumělově nestály víc než předchozí dialogová scéna při svíčkách.

Možnosti digitální kinematografie jsou tu prozkoumávány s roztomilou mladickou nerozvážností a s nadšením filmaře, který objevil tajnou komnatu svého řemesla. Kdo by tomu chlápkovi v kšiltovce hádal pětašedesát? Možná byste podle nostalgické látky tipnuli, že už mu dávno není dvacet let, ale způsob jakým si hraje s figurkami na plátně, znovu odkazuje na malého kluka, který nikdy nechtěl vyrůst. Pořád tam ještě je - a když mu na pískovišti neboří bábovky zlomyslný George, vyrábí zázraky na počkání.

Učiňme tedy konec čím dál častějším brekům nad tím, že některé veledrahé počítačové hry dnes mají lepší příběh a prezentaci než průměrná hollywoodská manufaktura, která začíná zaostávat i měřítkem, protože musí navzdory počtu CGI vrstev vždycky startovat ve staré známé kamenné realitě. Spielberg po letech experimentování konečně hollywoodské digitální světy nakopnul směrem ke konkurenceschopnému modelu. Zatímco v Avatarovi pořád ještě pobíhali lidé, tady už máme jen jedničky a nuly. Mnozí namítnou, že na realistické ztvárnění lidí to pořád ještě nestačí, ale podle mého jsme pověstný milimetr od cíle. A za dva, tři roky už nebude potřeba jistit se Hergého stylizací ani jinými berličkami.


Přehrajte si trailer Začnou prostě vznikat digitální akčňáky, ve kterých se stále krásní a stále mladí hrdinové budou fackovat mrakodrapy, hrát bowling s planetami a dělat další věci, o kterých se může dnešním hercům z masa a kostí jenom zdát. Stát a padat ale budou pořád s tím nejzákladnějším. S dobrým příběhem. A právě zjištění, že Tintin přes všechnu technologickou revoluci drží v ruce transparent s nápisem "příběh je král", je asi nejsladším vítězstvím nového Spielbergova filmu. Bijáku pro všechny, bijáku, který spojuje staré a nové. Bijáku, jehož tempo neumdlévá, a přesto vás donutí během jeho sledování často a dlouze vzpomínat na doby, kdy jste na filmech vyrůstali a všechno se vám zdálo neotřelé, báječné, parádní a totálně k sežrání.

P.S. Jen doufám, že komerčně bude mít Tintin blíž Avataru než Speed Racerovi. Evropani tentokrát budou zachraňovat Ameriku, kontinent Tintinem naprosto neposkvrněný. Snad pomůže alespoň Spielbergovo jméno (jež se ovšem i díky seriálovým melouchům čím dál tím víc rozmělňuje).

P.P.S. V závěrečných titulcích hledejte programátora z WETY, Nebojsu Dragosavace. Nejlepší křestní jméno všech dob.