Jsou filmy, na něž se diváci třesou už od první synopse a zejména natřískaných trailerů. A pak existují i kousky, které vás svými matnými ukázkami a nehezkou šeptandou spíše odradí. O to hezčí překvapení ale následně diváka při sledování čeká. Asi vám už nemusíme říkat, do jaké z těchto kategorií u nás patřila nová sci-fi The Tomorrow War. Ta totiž nejen, že útočila nepovedenými trailery, moc jí však nepomáhal také fakt, že se jí studio Paramount zbavilo a raději ji za obří balík prodalo Amazonu. Jenže z otloukánka letošní letní sezóny se nakonec vyklubalo fajnové překvápko, které si může divák solidně užit. Na druhou stranu, i tak to tvůrci nedělají svému publiku dvakrát jednoduché.

V nové sci-fi sledujeme učitele a bývalého vojáka Dana Forestera, jenž je malinko nespokojen se svým životem. Má sice milující ženu a malou dcerou, v práci to ale není úplně ono a navíc přišel o svou šanci na prestižní vědecký džob. Jenže to netuší, že bude hůř. Během fotbalového zápasu se totiž na hřišti neobjeví simulující čutálista, ale vojsko z budoucnosti, které sem přicestovalo speciálním portálem za jediným účelem. Aby varovalo lidstvo před mimozemskou invazí, jež nastane téměř za 30 let. A také, aby zde naverbovalo nové vojáky pro zabránění zániku světa. Mezi rekruty a cestovatele časem se dostane také náš hlavní hrdina, jenž tak bude moci naplno využít nejen své vojenské zkušenosti. Z běžného pěšáka na bojišti se totiž stane člověk, jenž může šance lidí nad emzáky výrazně otočit. Dan navíc zjišťuje, že celá mise z budoucnosti pro něj bude až nečekaně osobní.

Jestli jste si při přečtení zápletky či zkouknutí ukázky vzpomněli na Den nezávislosti, Na hraně zítřka či Světovou invazi, napadlo vás toto srovnání samozřejmě správně. Tomorrow War si ovšem nepůjčuje jen z těchto titulů, ale také z dalších asi 20 filmů a tvůrci si zde berou inspiraci v podstatě napříč žánry. A ono to vlastně vůbec nevadí. Podobné military sci-fi většinou nebývají zrovna originální podívanou a efektivní a zábavné vykrádání v tomhle případě rozhodně není trestné. Chvíli to ovšem trvá, než se k oné zábavnosti dopracujeme, konkrétně tedy necelou hodinu. První polovina této sci-fi řežby je opravdu až moc roztahaná, ukecaná a vlastně se v jistých momentech tváří na svůj žánr a děj až příliš vážně.

Jenže s každou další minutou jako by si byl Chris McKay na režijní židličce jistější a v druhé polovině a po hrdinovu definitivnímu skoku na bojiště se tu až nečekaně šlápne na plyn a servíruje se solidní počet akčních scén, na něž se nejen hodně hezky kouká, ale navíc jsou vždy trochu jiné, nápadité a tvůrci si v nich dokáží hrát i s výrazně odlišným prostředím. Design mimozemských potvor sice mohl být o něco hezčí a nápaditější, jinak se nám tu však servíruje poctivé akční řemeslo s parádními efekty a několika momentkami, jež si o to kino přeci jen říkají. Nešlape naštěstí jen akce, ale také rodinná linka okolo hlavního hrdiny, jež zde plní svůj účel a je v rámci žánru využita přesně tak, jak se sluší a patří. Ano, příběh je ve skutečnosti v podstatě dost pitomý, plný logických lapsů a hlavní zvrat došel většině diváků asi už po trailerech, v druhé polovině je však snímek tak moc rozjetý, až nad tím divák opravdu nemá čas přemýšlet. 

Režie Chrise McKaye pak sice nemá nijak výrazný styl, zároveň ovšem svůj první hraný počin drží řemeslně ve svých rukách a za kamerou se osvědčil výrazně lépe než řada režisérů, kteří se dříve specializovali výhradně na animáky. Na druhou stranu, i přes slušný drajv a poctivou akci jako by si on a producenti nebyli jisti, pro koho chtějí vlastně točit. Chvíli je Tomorrow War drsnou military sci-fi, poté se tu hraje na rodinnou notu, osudovost a často se bohužel autoři pokusí skrze jednu hodně nesympatickou vedlejší postavu i o humor. A McKayovi se bohužel všechny tyto složky nepovedlo poskládat tak šikovně, aby přeskakování mezi těmito tóny působilo přirozeně. Zejména v humorné části pak film naprosto tápe a divák by byl často radši, kdyby se Prattův sidekick na laciné vtipkování raději vykašlal. Tomorrow War proto často působí roztříštěným dojmem a nadchne diváka spíše v jednotlivostech než jako celek.

Přehrajte si trailer I přes všechny mušky je ovšem Tomorrow War mnohem větší zábavou, než bychom po trailerech očekávali. Chris Pratt tu sice jede spíše na autopilota a kromě sympatické Yvonne Strahovski a jako vždy charismatického J. K. Simmonse má vedle sebe jen matné křoví jdoucí na mimozemskou porážku, ani to ale ve výsledku tolik nevadí. Pokud totiž dostatečně vypnete mozek, dostanete poctivou military sci-fi oddechovku, jež má sice do Dne nezávislosti či Hvězdné pěchoty daleko (něco mi však říká, že tak vysoko ani autoři nemířili), pořád je ale poctivou žánrovou zábavou, které bylo zejména v uplynulém roce zatraceně málo.