Vymítač ďábla: Znamení víry: Recenze
17:00 | 11.10.2023 |
„Chlápek, který natočil nové filmové Halloweeny, se chystá natočit sequel k mému filmu Vymítač ďábla. Ano, nejzásadnější snímek mé kariéry dostane pokračování od muže, který natočil Travičku zelenou. Až ten film dorazí, tak už tady snad nebudu. Pokud ale existuje život po životě a já se zvládnu v nějaké formě vrátit, plánuji posednout Davida Gordona Greena a udělat mu ze života peklo.“
Tak zněly poslední slova legendárního filmaře Williama Friedkina na adresu tvůrce, který v kinech čerstvě uvedl svůj nejnovější film Vymítač ďábla: Znamení víry. Mistr se pak nepletl v tom, že už tady v době premiéry nebude. A bohužel ani v tom, že tohle pokračování se nakonec ukáže jako naprostá ztráta času.
David Gordon Green není úplný režijní nýmand, do takové kategorie patří přece jen jiní experti. Zároveň ale ani ničím nevyniká, což bylo v pohodě, dokud se držel středněrozpočtových komedií právě jako Travička zelená nebo Princ a pruďas. Osobně od něj mám rád i politickou dramedii Vítězství je naše. Pak se ale z nějakého důvodu rozhodl stát hororovým tvůrcem, přičemž ho nenapadlo nic lepšího než začít remakovat klasiky. První Halloween mu ještě jakž takž prošel, ty další už však nikoli. No a teď si vzal na paškál ještě daleko větší žánrový milník, Vymítače ďábla. Výsledek si tak mnozí dokázali představit podobně jako sám Friedkin už dávno před premiérou.
Já vás bohužel v tomhle ohledu ničím nepřekvapím. Znamení víry je totiž naprostý průměr a definice slova zbytečnost. Původní film jsem viděl relativně nedávno, a jakkoli pro mě už v současnosti nebyl zdaleka tak děsivý, jako byl pro diváky začátkem 70. let, ta precizní režie, nápaditost scén, pečlivě budované napětí, skvělé herecké výkony i šokující konec ve mně zůstaly ještě dlouho poté. Pokračování prakticky nic z toho nemá.
Struktura filmu je v první polovině velice podobná jako má originál. Akorát místo jedné posednuté dívky jsou tu dvě, tím pádem děj konstantě střídá perspektivu mezi dvěma rodinami, větší pozornost se však dostává Victorovi (Leslie Odom Jr.) a jeho dceři Angele (Lidya Jewett). Tady pak musím být fér a napsat, že těch úvodních zhruba 40 minut celkem hezky šlape, daří se budovat atmosféru i napětí, kterak se dívky nejprve ztratí a jejich rodiče po nich začnou pátrat. Co zde však bolestivě chybí jsou naopak postavy otců Merrina a Karrase, které za celou stopáž nikdo nezastoupí, byť je jinak ve Znamení paradoxně postav až až.
Záhy tak vzniká určitá propast mezi problémem a jeho řešením, kdy se scénář Petera Sattlera a Greena snaží celou záležitost okolo posednutí vysvětlit tentokrát skrze zdravotní sestřičku s tváří Ann Dowd, která nevěřícího Victora odkáže na někoho, kdo už si před lety tím samým prošel. Řeč je pochopitelně o postavě herečky a v současnosti spisovatelky Chris MacNeil (Ellen Burstyn), která po událostech prvního filmu začala exorcismus více zkoumat a pátrat po jeho různých formách. Bohužel to zároveň zničilo její vztah s dcerou Regan. Tohle všechno je nicméně podáno jen velmi povrchně a slouží to především tomu, aby se rodiče nových dívek dozvěděli, jak mají dále postupovat.
Každopádně v tomhle bodě to začíná celé jít rychle do kytek, což jen potvrzuje způsob, jakým je s postavou Burstyn dále naloženo. Něco tak stupidního jsem v hororech už dlouho neviděl. Nicméně budiž, alespoň se tím začíná něco konečně dít. Jenže s přesunem zápletky zpátky k dívkám je zároveň již patrné, že tenhle sequel prostě nedokáže přijít s jakoukoli strašidelnou scénou, natožpak vykřesat emocionální teror. Titulní vymítání je tady dost možná ta nejhorší část filmu, až to místy působí jako sraz exorcistických Avengers z Wishe. Konečné rozuzlení se pak snaží o to zasadit divákovi nečekaný úder, vzhledem k předchozím událostem mu to ale příliš nevychází.
Přehrajte si trailer Výsledkem je tedy rozporuplných 111 minut, kdy se pár zajímavých nápadů a relativně povedená první půlka rychle začínají z hlavy vytrácet s tím, jak špatný je ten zbytek. Absence výraznějších postav (kromě Odoma a holčiček tu fakt není nikdo, kdo by stál za pozornost) stejně jako svěžího přístupu k exorcismu pak filmu škodí asi nejvíc. Green totiž nepřišel s ničím jiným než rutinní snahou skládat poctu klasice, a to je prostě málo. Pakliže je pro vás původní Vymítač ďábla modla, budete nejspíš znechuceni. Pokud ne, budete se prostě jen nudit. A pokud jste v životě žádný horor neviděli a posadíte se z toho mála, co se tu děje na zadek, zasloužíte, aby vás duch mistra Friedkina taky někdy v noci navštívil. Mně mezitím bude strašit především fakt, že by Green mohl natočit i již oznámená pokračování. To fakt ne, prosím.
Verdikt
do_Od
Nikoli mizerný, ovšem naprosto zbytečný sequel k hororové klasice, který nepřichází s ničím novým a za 111 minut nestihne ani jednou pořádně vyděsit, natož ospravedlnit svoji existenci.
Vaše hodnocení
Hodnocení redakce
- 4/10
Rimsy
Hodnocení čtenářů
- 5/10
speedy.mail
- 6/10
the dark knight
- 2/10
Aima
- 5/10
malylada
- 5/10
TheHofi
- 6/10
PamPero
- 7/10
holub113
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Napětí, strach, atmosféra a podobné atributy se nekonají. Než se v poslední čtvrthodině začne konečně něco pořádného dít, tj. mluvit legračním démonickým hlasem, vznášet se nad zemí, otáčet hlavou v nepřirozeném úhlu, chrlit nejrůznější tělní tekutiny a podobné tradiční vymítačské propriety, musí divák přetrpět skoro hodinu a půl děje, ve kterém se nic zajímavého (natož zábavného) nestane. Jediná inovace tady spočívá v dvojnásobném počtu posednutých osob a jejich odlišném rodinném zázemí (věřící vs nevěřící), bohužel oba nápady jsou ve filmu vytěženy naprosto minimálně.
Burstyn, alias pojítko s původním filmem a současně fan service pomrknutí na fanoušky, je v ději úplně k ničemu a způsob, jakým s její postavou tady tvůrci zacházejí, je z kategorie "použít a zahodit". .
Kapitolou samou pro sebe jsou pak scény samotného vymítání, které jsou na pomezí náboženské agitky a ochotnického divadla a připomínají spíše sraz nesourodé partičky fanoušků LARPu, než mrazivý duchovní rituál a osudový souboj dobra se zlem o duši nebohého adolescenta, jak to geniálně dokázal předvést původní film. Navíc o se divák absolutně nic nedozví (nepsané žánrové pravidlo o nutnosti už očividně neplatí). Jestli by měl někdo podstoupit nějaký proces vymítání, tak rozhodně Green a McBride.