Natočit film za 15 000 dolarů není až takový kumšt. Natočit film za 15 000 dolarů a udělat z něj celosvětovou senzaci, to už je jiné kafe. Oren Peli byl ve správnou chvíli na správném místě – pozice „dokumentárního hororu“ pro tento rok ještě nebyla obsazena, zvěsti z testovacích projekcí (podpořené „uniklým“ DVD screenerem) se v době sociálních sítí začaly šířit nadsvětelnou rychlostí a navíc na poslední chvíli přicupital hodný strýček Spielberg a řekl něco o tom, že Paranormal Activity nezvládl v noci vůbec dokoukat, jak byl chudák vyděšený. Tomu říkám reklama!

A tak se blíží i k nám, horor, který předchází taková pověst a hype, že už si ho vlastně nelze doopravdy užít jako ten malý nezávislý horor, kterým prapůvodně byl. Mediální masáž z něj vyrobila žánrové veledílo, kterým opravdu není a – ruku na srdce – podobné přívlastky stejně padají jen kvůli tomu, že na Monstrum, [REC], Blair Witch atd. už většina lidí zapomněla, stejně jako se za chvíli zapomene na Paranormal Activity. A pak přijde někdo další, kdo zase za rok umře ve stínu svého následovníka.

Hype zaměňovaný za evoluci ale zase tolik nelže – prostě jen trochu přehání. Paranormal Activity je určitě děsivý horor, pokud je vám devět let, rodiče vás nechali napospas prázdnému domu a všude kolem je tma tak hustá, že by se dala sáčkovat a mrazit. Jde o ten efekt, který si pamatuji z mládí u Vetřelců – strach z neznámého, spojený se strachem jít na záchod, protože tam určitě bude číhat bubák a bude mít víc zubů než usměvavá žraločí famílie. Ovšem ruku na srdce – jestli má film nějaký příběh, slušný scénář, je dobře natočený i mimo strašidelné scény atp. mi bylo upřímně jedno, protože těch pár „klepacích“ minut zahltilo první signální naprosto dostatečně. Dneska už nám (doufám) není devět a tak řešíme filmy jako celek, ne jako útržky vzpomínek na divácké zážitky z doby, kdy na VHS rotovaly filmy v padesáté kopii, což jim dodávalo velmi osobitou atmosféru.

A tady Paranormal Activity přirozeně naráží. Noční scény jsou perfektní a je v nich velmi učebnicovými technikami stupňováno napětí, ale to, co se děje kolem, musí inteligentního člověka urážet. Nemuselo by ho to urážet vůbec, kdyby tvůrci tak sveřepě netrvali na tom, že materiál našli v tajných archivech, že je to zase jednou všechno pravda a netvářili se přitom tak smrtelně vážně. Stačilo zahrát si hru á la Cloverfield, kde se s žánrovými pravidly úsměvně pohazuje, staví se na hlavu a i tak to pořád může být zatraceně napínavé. Paranormal Activity spoléhá na patnáct minutách nočních scén, které jsou poslepovány sedmdesáti minutami jiných věci a mezi ty lze řadit zejména:

1) vykradené motivy z jiných filmů (půda z [REC], Vymítač)
2) postavy z jiných filmů (sensitivní doktor / vymítač teoretik, který nastolí beznaděj)
3) prohřešky vůči realitě či rozumnému uvažování, kterými by se dal popsat celý papír (nemají hrdinové sexuální život? Proč – myšleno do důsledků - zůstávají v domě, když jim jde o život? Když jim jde o život, je dobré si přes den sednout a hrát na kytaru?)
atd.

Opět je na místě připomenout, že nic z toho by doopravdy nevadilo, kdyby se tvůrci netvářili tak vážně a udělali z Paranormal Activity čistý entertainment, kde se podobné „prohřešky“ tolerují, ba co víc, dokonce se na nich občas i buduje. Celá mytologie kolem Paranormal Activity je bohužel pochybná a děravá jako pouliční kanál – tím jak naoko hraje vážný „poker face“ a přitom zapomíná na ty malé racionální detaily, které by v podobné situaci měly napadnout každého normálně uvažujícího člověka, strachujícího se svůj život. Navíc je to dost často zkrátka a jednoduše nuda. Útržkovité dialogy nemají výraznější grády (velmi často mají otravné grády), natož pointy, a trpím mírným pocitem, že slečna přehrává svého partnera zhruba o dvě třídy.

Už kvůli těm patnácti dobře natočeným minutám mám ale pocit, že v subžánrovém ranku hororů, kde se používá digitální kamera, má Paranormal Activity své místo. Přestože se režisérský „um“ v takovém filmu dá shrnout do jedné věty: minimalistická (vlastně téměř nulová) práce s kamerou zkrátka a dobře sama o sobě umocňuje soustředění ohledně veškerých pohybů, zvuků a dění a které nepatří do obvyklé definice spořádané noci spořádaného páru. Je to jednoduché, stručné a na vymezeném časovém prostoru ukázkově funkční. A místy správně děsivé, i pokud je vám víc než deset.

Ty vydělané peníze tvůrcům upřímně přeji. Nezbývá než doufat, že je nepošlou vstříc přípravám na druhý díl, mnohem dražší, hloupější a trpící všemi ostatními neduhy filmů, které nikdy neměly vzniknout.